Červenec 2013

ROSTE TEMNÁ STRANA?

30. července 2013 v 16:13 | LEE CAROLL |  Duchovní růst
LEE CAROLL - ROSTE TEMNÁ STRANA?


Lee Carrol, listopad 2009

Během posledních šesti měsíců jsme viděli mnoho změn. Jedna z nejdůležitějších přichází ve dvou částech. (1) Růst osobních těžkostí, které vypadají, jako že je temná strana na vzestupu a chystá se na bitvu, a (2)Velmi zřejmá změna mnohých, kteří bývali "na palubě" New Age, ale nakonec sami sebe skoro zničili, protože odstranili své vlastní světlo. Podívejme se krátce na tyto dvě oblasti, jaký mají vztah k tomu, co se dnes děje.

(1) Možná nebudete souhlasit, ale jedním z pilířů Kryonova učení je, že "temná strana neexistuje". Dovolte, abych vám to vysvětlil: Kryon nám říká, že neexistuje ani skupina entit ani jedna velká entita, která by vás chytala a stahovala dolů. To všechno zní hezky, ale mnoha lidem to tak opravdu nepřipadá. Navíc, je to v rozporu se starou duchovní historií, a já osobně mohu potvrdit, že je kolem spousta temna! Tak co se vlastně děje? Pokud neexistuje žádná skutečná temná strana, odkud pak pocházejí ty těžkosti, a proč to vypadá tak, že jsme napadeni?

Dobře… další krok. Definujme, co vlastně cítíme. Když to není temná strana, tak co to tedy je? Vypadá to temně a ošklivě, a je to husté a je to zaměřené proti nám. Vytváří to strach. Někteří lidé to radši nazývají negativitou, protože nechceme být mateni oním maníkem s rohy a jeho démony. Ale pro některé, zvláště ty, kteří slyší hlasy a cítí se být napadeni negativními pocity, neexistuje nic, mohu říct, co by jim vymluvilo jejich pocit, že jde o armádu zlých sil.

JAK ČELIT NEPŘÍZNI

22. července 2013 v 7:47 | Eckhart Tolle

Eckhart Tolle - JAK ČELIT NEPŘÍZNI

18. 7. 2013






Věřím, že nikdo zde nespěchá, abychom už začali, máme plno času, nebo spíše, je zde uvnitř vás nekonečnost přítomného okamžiku.

Vítejte. Prociťovat ticho uvnitř sebe, to je to, na čem teď nejvíce záleží. Všechno ostatní je něco, co se děje. A to něco, co se děje, už není tak problematické. Stává se to problematickým, když je tu jenom to něco a vy si nejste vědomi ničeho jiného.



Pokud jde o podstatu tohoto setkání, a skutečnou podstatu vašeho života, je už tady a teď. Nepotřebujete hodinové předběžné vysvětlování nebo nové pojmy ani teorie, které byste přidávali do své mysli, takže můžeme říci, že pravá podstata toho, že jsme tady, je být si vědomi této hloubky, kterou také můžete nazývat ticho, nebo jinak, prostor, duchovní dimenze, to nepodmíněné, přítomnost, jakkoli.



Velká většina lidí na této planetě to stále nemá. Stále větší počty si uvědomují tuto dimenzi v sobě, ale samozřejmě ještě je před námi dlouhá cesta, než se většina stane vědomou této dimenze. A je pravda, že pro většinu je jediný způsob, jak si ji uvědomit, prostřednictvím nepřízně. Ne pro vás, protože vy jste už svou dávku nepřízně pravděpodobně dostali. To nutně neznamená, že už jí nepřijde více, ale pokud přijde, už to nebude tak zlé, protože vy už máte onu prostornost v pozadí. A pak, víte jak na to. Už to nezaujímá celek toho, kdo jste.



Jana: Jak jsem se dostala k učitelování

17. července 2013 v 8:43 | Jana |  Pro pohlazení dušičky

Jana: Jak jsem se dostala k učitelování :) + Co dokáže úsměv

Když jsem do této 150 let staré budovy vstupovala poprvé, nasála její charakteristickou vůni, projela mnou vlna vzrušení. Do té doby jsem byla pouze skupinovou vedoucí v tehdejším pionýru, vychovatelkou na internátě, tetou v dětském domově, ale toto - toto byl můj sen.
K učení jsem se dostala zvláštním způsobem - říkávala jsem, že nikdy nebudu učit na prvním stupni, dávala si přihlášku na vš pro druhý stupeň, nevyšlo to, no a za dost dlouho, kdy už jsme měla manžela, tři dcery, dva psy a jeden dům se zahradou - jsem se přihlásila jen tak z legrace na přijímačky. Vyšlo to - dost dramaticky, vůbec celý život je takový krásně propojený synchronicitami, že s odstupem času je to téměř červená knihovna.
Z jedné pomoci manželovi, který prošel konkurzem na ředitele jsem se dostala až sem - na ředitelské místo. Někdo by řekl - shoda náhod, ty ovšem nejsou. Chyběla mu kantorka, dlouhodobě onemocněla, já se nabídla, že pomohu - bylo to velmi složité, o učení jsem nevěděla nic, sama jsem se učila a vadily mi zavedené a "zaručené" postupy, svým způsobem jsem byla rebel. Jednou večer jsem šla ze školy domů (dělala jsem si přípravy na další den), scházela jsem ze schodů, bylo šero a já si nerozsvítila. Na odpočívadle jsem se zastavila, projel mnou pocit - to je tvoje škola, sem patříš Nevím, zda se to dá vysvětlit, je to pocit slasti, dojetí, lásky a štěstí - ta škola mě objala. Vyhrkly mi slzy.


Snící vesmír

15. července 2013 v 21:08 | VLASTIMIL MAREK |  Záhady kolem nás

 
Fred Alan Wolf má doktorát z teoretické fyziky a publikoval mnoho úspěšných teoretických prací. Už ve své první knize "Space - Time and Beyond (Prostočas a co je za. 1975) se pokoušel vysvětlit "nevysvětlitelné (černé díry, antihmotu, cesty časem a strukturu hmoty). Jeho druhý titul "Taking the Quantum Leap byl v roce 1982 vyhlášen nejlepší vědeckou knihou roku. V roce 1988 vydal knihu "Parallel Universes , Paralelní vesmíry, ve které zabrousil na pole superprostoru, vztahů mysli, snů, časových vln a téměř esoterických konceptů jako z arzenálu sciencefiction. Tehdy také podepsal smlouvu na "šamanskou knihu a odjel do Peru. Procestoval amazonskou džungli, byl v Limě, navštívil Iquitos, Tarapoto, Cuzco. Celou tu dobu prožíval nevysvětlitelný pocit, že všechno, co prožíval, všechna setkání, všechny cesty, sny, náhody a synchronicity byly jakýmsi záhadným způsobem předem připraveny. Jakmile začal, už se nemohl zastavit. Jinými slovy, bylo to jako úvod do světa možností tvarovat svět záměrem. Nebo jinak - dostaneš to, čemu věříš. Wolfův původní úmysl byl strávit nějakou dobu s šamany v Peru. Neměl ani ponětí, jak se takoví šamani vyhledávají. Ale stačilo mít "záměr , sem tam se zmínit, a lidé začali telefonovat a radit. Když byl v Santa Fé, zjistil, že má příliš mnoho knih, a tak pozval majitelku antikvariátu, aby se na jeho knihy podívala. Slovo dalo slovo a ukázalo se, že právě v tu dobu je ve městě peruánská šamanka. "A tak jsem se potkal s dr. Jorge Gonzalesem- Tamirezem z Tarapoty. Díky několika rituálním iniciacím, které jsem s ním prožil, jsem byl pozván přímo do Peru k šamanovi Don Solonovi z Iquitos. To, že jsem tenkrát byl v Santa Fé, zatímco tam byla šamanka, bylo něco než pouhá náhoda. A podobné synchronicity se mi pak děly neustále.

Když Wolf poprvé přijel do Limy, jeho šamanský průvodce ho vzal do kina na starší peruánský film, nazvaný Větry Ayahuascy. Byl to milostný příběh bělošského vzdělance, který se přes majitelku antikvariátu dostane k šamanovi, je iniciován a zamiluje se do peruánské žačky stejného šamana. V první půlce jako by šlo o Wolfův životní příběh. Wolf byl zděšen: jak může nějaký druhořadý film do takových detailů popisovat jeho vlastní příběh, včetně podrobností a stylu chování? Málem utekl z kina. Za nějakou dobu pak byl herec, který hrál onoho vzdělance, skutečně Wolfovým hlavním šamanským učitelem, a Wolf se skutečně zamiloval do jedné mladé Peruánky (která je nyní jeho ženou a na konferenci ho doprovázela). Kdo psal scénář?

Svět se řítí....

9. července 2013 v 18:15 Ostatní

Svět se řítí do…

Ptal se: Ivan Brezina (Magazín Maxim), vyfotografoval: Miroslav Nebeský

Spisovatel Josef Formánek a herec Jaroslav Dušek mají jedno společné: přemýšlejí o světě jinak než většina z nás. Právě proto jsme si s nimi povídali v době, kdy má údajně podle mayského kalendáře ten svět skončit.
"Svět se řítí do ďáblovy řiti," říkával mystik Josef Váchal. Měl pravdu?
Dušek: Pravda se nedá vyslovit žádnou větou, ale na Váchalově vizi se shodnout můžeme. Pokud si ďáblovu řiť představíme jako něco, čemu astrofyzikové říkají černá díra, tedy objekt, který do sebe postupně vtahuje celý vesmír, pak Váchal přesně předpověděl konec světa. Badatel Carl Johan Calleman upozorňuje, jak zvláštně jsou některé termíny z astrofyziky zabarveny významově. Mají psychologický podtón. Černá díra, to už samo o sobě působí negativně až strašidelně. Kdybychom tomu objektu říkali bílá díra, neděsil by nás. A tohle Váchal ďáblovou řití přesně vyjádřil.
Formánek: Když jsem kdysi začínal cestovat, hrozně mě mrzelo, že jsem se nenarodil dřív a nespatřil cizí země třeba v 17. století. Že už jsem prostě nemohl zažít všechny ty kultury a kmeny takové, jaké původně byly. Čím jsem ale starší, tím víc jsem rád za to, jaké to je teď. Jsem rád, že svět můžu vidět, i když se změnil. Nedá se totiž říct, že naše doba je špatná, zatímco tamta byla lepší. Prostě je to jiné a my bychom se měli naučit užívat si věci takové, jaké jsou.

ko1212_rozhovor_dsc0583
Dušek: Podle mě Váchal nechtěl říct, že se svět řítí do bezvýchodna, a že katastroficky zanikne. Nicota totiž může být i příjemná. Z nicoty jsme vzešli a zase se do ní vrátíme, ať už tomu budeme říkat černá díra nebo třeba prostor absolutní harmonie. Váchal chtěl říct, že naše civilizace leze ďáblovi do prdele. Že se mu snažíme nadbíhat a uzavřít s ním smlouvu, abychom všechny ty krásné věci dostali dřív, než na ně budeme mít. Všechny ty úvěry, půjčky... Ďábel našeptává, nabízí všechno hned jen za to, že mu po smrti dáš duši. Ten obchod je zdánlivě výhodný, stejně jako hypotéky, za kterou bankám dáváme duše a stáváme se jejich otroky.
Josefe, máte úvěr?
Formánek: Ne! Táta mi vždycky říkával: Pepíku, nepůjčuj si, to je cesta do pekel, a já jsem ho poslechl.
Tady Jaroslav někde řekl, že peníze jsou jen iluze. Vy jste si vydělal dost peněz psaním. Takže máte jen hromadu iluzí?
Formánek: Co je to "dost peněz"? Vydělal jsem si, abych mohl dělat to, co mě baví. Sedět v klidu na chalupě, pozorovat srnky, přemýšlet a psát knihy. Peníze jsou svoboda, dělat si co chci. Nezajímají mě jako prostředek k získání nového trendového oblečení, auta a domu, ale jako prostředek k získání svobody.
Dušek: Pánové, četli jste 21 řečí Buddhy Gautamy? Podle toho, co říká, byl svět v hajzlu už před dvěma a půl tisíci lety. Už tehdy totiž lidi museli řešit ty samé problémy, jako my dneska. Problémy s egem, se lpěním. Třeba právě na penězích. A je pravda, že to, čemu říkáme peníze, vůbec nejsou peníze, ale iluze. Papíry, které tiskne tiskárna, nemají s penězi nic společného. Podle ekonomů totiž může být termín "peníze" použit jen pro papír, na kterém je vyjádřeno konkrétní váhové množství konkrétního drahého kovu, za který je ten papír směnitelný. Naše peníze už s touhle hodnotou nesouvisejí. Banky klidně tisknou další a další a napumpují do systému třeba bilion dolarů, aby ho oživily a udržely v chodu. A proto se mohlo stát, že někde v Rumunsku chytli padělatele eur, ale nemohli je odsoudit za padělání peněz. Ta skupina totiž měla velmi dobrého právníka, takže rozsudek nakonec zněl "zneužití copyrightu".