Minulé životy a kvalita mezilidských vztahů -

21. května 2018 v 13:40 | Marta Foučková |  Duchovní růst

Kvalita mezilidských vztahů je důsledkem našeho jednání. Na své vývojové cestě děláme chyby i nesprávným myšlením. Každá negace a špatnost, které jsme se dopustili, se obrací proti nám. Kdybychom tak znali všechny kauzality! Bohužel to není možné, ale dalšímu řetězení křivd lze zabránit tím, že si uvědomíme přítomnost vyššího principu - porozumění, trpělivosti, lásky a odpuštění. Často se nemusíme pro chyby vracet až do minulého života.

Hledáme příčiny těžké poruchy spánku (muž 34 let).
"… Ano, ublížil jsem svojí první dívce. Neměl jsem ji rád. Jenom jsem se bavil tím, jak za mnou pořád běhá, a jak beze mě nemůže být… Manželka mi to teď vrátila, udělala to samé, co já předtím… Moje nenávist mě ničila, vždyť já ji chtěl dokonce i zabít… Ano, dostanu se Z toho, když jí to odpustím… A musím to nějak vynahradit i té předchozí a poprosit ji o odpuštění."

Selhání zanechává karmickou stopu na časové koleji mysli. Dluhy v oblasti fyzické bolí, dluhy ve sféře citové však bolí dvojnásob. A to zejména proto, že jim člověk později málokdy rozumí. Nevěra vyvolá zase jen nevěru a člověk pak naříká na nespravedlnost boží. Konflikty v manželství vznikají převážně tím, že se jeden na druhém kdysi provinil. Pro vyrovnání se k sobě musí rodit a obnovovat cit lásky tak dlouho, až v lásce jeden druhému odpustí. Jakmile si ten, co dluží, svoji chybu uvědomí, snaží se, často podvědomě, vynahradit to, co zavinil. V případě, že se karma naplnila a odpustili si, mohou se rozejít a osudová vazba je již k sobě nepoutá.

"Jsem služebnou na zámku. Je černovlasý, hezký. Říká mi, jak moc mě má rád, že nezáleží na rozdílu
postavení, že si mě vezme, abych mu byla po vůli. Omotává mě tolika řečmi a já mu věřím… Scházíme se v
oboře. Říká, že chce moje dítě, a že si mě vezme… Čekám rodinu. První den, co zjistil, že jsem těhotná, mě
odváží pryč. Nikdo se to nesmí dozvědět. Slibuje, že si mě vezme, až porodím…
Je to vysloužilý starý mlýn, kde bydlí už jen dva staří lidé… Stařenka se stařečkem se o mě starají. Porod
se odbývá jen s jejich účastí. Nikdo o tom nesmí vědět. Teprve teď mi ale všechno dochází… Já to dítě nechci, nejsem na něj připravená. On se chtěl jen bavit na můj účet. Nikdy si mě nechtěl vzít. To dítě nenávidím. Když řve, chci ho zabít, nejruději bych ho zaškrtila. Přenáším na něj svou nenávist k tomu muži.
Několik dní po porodu přicházejí tři ozbrojení muži. Berou dítě a mizí… Najednou si uvědomuji, že dítě za
nic nemůže, že s tím mužem nemá nic společného. Teď se teprve u mě probouzí mateřský pud… Chci ho zpět,
protože si uvědomuji, jak moc ho miluji… Říkají, že jsem šílená, já ale jen nemám zájem o život…
Zůstávám s těmi stařečky. Nevím, co se stalo s dítětem. Už nikdy jsem ho neviděla… Umírám poměrně
mladá."

"Projdi vztahy v současném životě."
"… Je stejně krásný jako tenkrát. Chtěl si mě vzít. Teď už ale vím, proč se mi nelíbil. Bylo mi ho sice líto,
protože prožil dětství jako sirotek, ale něco mě před ním zrazovalo, třebaže mi klečel u nohou a dělal všechno
možné, aby si mě získal. Ano, teď už rozumím tomu, proč jsme se setkali. Tenkrát mě připravil o zdraví a asi i o život. Ale já mu odpouštím. Co s tím udělá, je mi už jedno… Jestli přijme přátelství, budeme kamarádi. Nebo ne, to už je jeho
věc."

( úryvek z knihy: Marta Foučková - JÁ JSEM )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama