Duchovní růst

Důležitý je pocit, který zakoušíme ...

Neděle v 7:43 | Marlo Morganová


Domorodci věří, že naše tělo zaznamenává pocity a emoce a zanáší tento záznam do každé buňky, do samotného jádra naší osobnosti, do mysli a do našeho věčného já. Zatímco některá náboženství nabádají ke krmení hladových a napájení žíznivých, tento kmen říká, že nezáleží na jídle a pití ani na člověku, kterému se jídlo a pití podává. Důležitý je pocit, který zakoušíme, když otevřeně a láskyplně dáváme, a který naše tělo zaznamená. Když podáme vodu umírající rostlině nebo zvířeti, anebo někomu dodáme odvahu, osvětlí se nám tím podstata života a jeho Stvořitele stejně, jako když hladovému podáme potravu. Tuto úroveň naší existence pak opouštíme se záznamem toho, jak jsme okamžik za okamžikem zvládali naše emoce. Rozdíl mezi dobrem a čímsi horším závisí na neviditelných, netělesných pocitech, které naplňují věčnou část naší bytosti. Naše činy jsou pouhým vodičem, jehož prostřednictvím vyjadřujeme a prožíváme pocity a úmysly.

( úryvek z knihy: Marlo Morganová - Poselství od protinožců )

ECKHART TOLLE - ČÍM OPRAVDU JSTE

Čtvrtek v 8:35 | ECKHART TOLLE

Přítomný okamžik je neoddělitelný od toho, čím jste na nejhlubší úrovni.
V životě je mnoho věcí, které jsou pro vás důležité, ale jen jediná je důležitá absolutně. Je pro vás důležité, zda jste v očích světa úspěšní nebo neúspěšní. Je pro vás důležité, jestli jste zdraví nebo nemocní, jestli jste vzdělaní nebo nevzdělaní. Je pro vás důležité, zda jste bohatí nebo chudí - určitě to má velký vliv na váš život. Ano, všechny tyto věci jsou důležité, ale žádná z nich není důležitá absolutně.

Existuje něco, co je důležitější než všechno ostatní, a tím je nalezeni podstaty, kterou opravdu jste nezávisle na vašem zosobněném vědomí vlastního já. Klidu nedosáhnete změnou okolností svého života. Klid najdete pouze v uvědomění, čím jste na nejhlubší úrovni. Ani převtělení vám nepomůže, pokud ve svém příštím životě nebudete vědět, čím jste.
Veškeré utrpení na této planetě vzniká v důsledku zosobněného pocitu "já" a "my". Zosobněné já zakrývá esenci toho, čím jste. Neuvědomujete-li si tuto vnitřní esenci, vždycky nakonec způsobujete utrpení. Je to tak jednoduché. Když nevíte, kdo jste, vytváříte si umělé já jako náhražku za své nádherné božské bytí.

Duchovní hledači hledají sebeuvědomění nebo osvícení v budoucnosti. Jestliže něco hledáte, potřebujete budoucnost. Pokud tomu věříte, pak budete potřebovat čas, dokud si neuvědomíte, že k sebeuvědomění žádný čas nepotřebujete.Díváte-li se na strom, uvědomujete si strom. Máte-li nějakou myšlenku nebo pocit, uvědomujete si myšlenku nebo pocit. Máte-li nějaký zážitek, uvědomujete si jej.

Všechna tato tvrzení vám připadají pravdivá, ale když o nich začnete přemýšlet, brzy zjistíte, že sama jejich struktura obsahuje mylnou představu, která je nevyhnutelná, pokud používáte jazyk. Myšlení a jazyk vytvářejí zdánlivou dualitu, která ale ve skutečnosti není. Ve skutečnosti nejste někým, kdo si uvědomuje strom, myšlenku, pocit nebo zážitek. Jste vědomí, skrze nějž se tyto věcí jeví.
Jste schopni uvědomovat si sami sebe jako vědomí, v němž se rozvíjí obsah vašeho života ?

( úryvek z knihy: ECKHART TOLLE - TICHO PROMLOUVÁ )

Anthony de Mello - Lpění

12. dubna 2018 v 12:10 | Anthony de Mello

Lpění - jak takové lpění vzniká? Začíná to kontaktem s něčím, co vám působí potěšení: auto, všude inzerované moderní zařízení, slova chvály, společnost nějakého člověka. Pak přichází touha si to udržet, opakovat ten příjemný pocit, který vám tato věc či osoba přináší. A nakonec se dostaví přesvědčení, že bez toho člověka či bez té věci nebudete šťastni, neboť jste zaměnili potěšení, které vám ta osoba či věc přináší, s pocitem štěstí. A už jste vlastníkem plně rozvinutého přesvědčení a s ním přichází i to, že ze své pozornosti ostatní věci vyjímáte, stáváte se necitlivými ke všemu, co se
předmětu vašeho lpění netýká. Pokaždé, když se od tohoto předmětu vzdálíte, necháte u něho i své srdce, a je tedy nemožné, abyste ho vložili do něčeho jiného tam, kde zrovna jste.

Symfonie života zní dál, ale vy se pořád ohlížíte zpátky, připoutáni k několika taktům melodie, odpíráte svému sluchu
zbytek skladby a vytváříte tak disharmonii a rozpor mezi tím, co vám život nabízí, a tím, k čemu lnete. To už přichází nervozita a strach, jež lásce zasadí smrtelnou ránu, lásce a té radostné svobodě, kterou láska přináší. Neboť láska a svoboda kvete, pouze když se z každého tónu těšíte v tom okamžiku, kdy zazní, a pak ho necháte jít, abyste byli schopni plně vnímat tóny, které budou následovat.

Jak se člověk zbaví lpění? Lidé se o to pokoušejí pomocí odříkání. Ale to, že si budete odříkat pár taktů hudby, že si je vymažete z vědomí, jen vytvoří právě ten stejný druh násilí, konfliktu a necitlivosti jako lpění. Jen se znovu
otupíte. Tajemství spočívá v tom nic si neodříkat, na ničem nelpět, mít ze všeho radost a pak to nechat jít, nechat to dál plynout. Jak? Pomocí řady hodin strávených pozorováním rozkladného a hnilobného charakteru lpění. Vy se povětšině soustřeďujete na vzrušení, záblesky rozkoše, které vám přináší. Ale zamyslete se také nad strachem, utrpením a nesvobodou; a přitom zvažte radost, klid a svobodu, které získáte pokaždé, když se nějaké připoutanosti zbavíte. Pak se přestanete ohlížet a necháte se unášet hudbou každého okamžiku.

A nakonec se podívejte na tuto společnost, jak zahnívá, zamořená lpěním. Protože ten, kdo lpí na moci, penězích a majetku, na slávě a úspěchu, ten, kdo po těchto věcech touží, jako kdyby na nich záviselo jeho štěstí, ten je
považován za produktivního člena společnosti, dynamického a pilného. Jinými slovy, ten, kdo se za těmito věcmi žene s nutkavou ctižádostí, která přehlušuje symfonii jeho života, otupuje ho a činí ho lhostejným a necitlivým k druhým i k sobě samému, na toho se bude společnost dívat jako na závislého občana a jeho příbuzní a přátelé budou hrdi na to, jakého
postavení to dosáhl. Kolik znáte vážených lidí, kteří si ponechali tu jemnou citlivost lásky, kterou umožňuje jen nelpění? Když o tom budete přemýšlet dost dlouho, pocítíte znechucení tak silné, že instinktivně odmrštíte každou
připoutanost jako hada, který se kolem vás chce omotat. Vzepřete se a osvobodíte se od této zkažené společnosti, která je založená na nenasytnosti a lpění, na strachu, chtivosti, otupělosti a necitlivosti nelásky.


( úryvek z knihy: Anthony de Mello - Cesta k lásce )

Dělejte věci úplně jinak, než se očekává a jste zvyklí

7. dubna 2018 v 8:13 | převzato z https://www.celostnimedicina.cz

"A proč jako? " nabízí se zákonitě otázka. Takže proč? Protože vám to v některých případech může i zachránit život. Protože se můžete zbavit závislostí. A protože se někdy může hodit i to, že se nezapomenutelným způsobem zapíšete do myslí i srdcí druhých lidí. Možná je pobavíte nebo jim zpříjemníte den. A hlavně: vás samotné to uvolní - vnese to do života více energie, nadšení, svobody…

Hrajte hru na opak

Bestsellerová autorka Pam Grout takto přímo nazývá jednu ze svých sedmadvaceti her vděčnosti. V čem Hra na opak spočívá? "Radikální činy narušují dominantní plány," říká Grout (2018: 163). Tj. Hra na opak nám umožňuje vymanit se ze zajetých stereotypů. "Když nadáváte a stěžujete si, odpuzujete dobro," doplňuje autorka. Podle ní, když si totiž na jakékoliv situaci všimneme byť jen nepatrné negativní drobnosti a věnujeme ji pozornost, můžeme ji nechat narůst do obludné nadživotní velikosti.

Jeden příklad z knihy Vděčností úspěchu. Kamarádka Pam Grout Diane ji uplatnila u daňového úřadu. Místo aby byla vystrašená, když volala úředníkovi, který byl přidělen k jejímu případu, projevila nesmírné nadšení a řekla mu cíleně do telefonu, jak moc se na schůzku s ním těší. "Nejenže ho tak překvapila, že málem upustil telefon, ale dokonce jí odpověděl podobně. Jejich schůzka se pak nesla ve stejném radostném duchu." (Grout, 2018: 162).

Oshova (proti)kuřácká meditace

Známá historka indického mistra Osha: Přichází za ním zoufalý muž, který se nemůže zbavit kouření. Osho mu vysvětluje, že to není otázka momentální volby - že se v něm kouření zakořenilo jako zvyk: "Co takhle to odautomatizovat?" Pak mu poradí něco, co překvapený muž nečeká - aby se nesnažil s kouřením přestat. Aby z něho udělal meditaci a vychutnával tu "vůni od Boha". Aby vědomě vytahoval a pomalu kouřil jednu cigaretu za druhou. Po třech měsících pak přichází nadšený muž za mistrem s tím, že se stal zázrak: "Ono to přestalo."

Tato metoda je extrémní (u nemocných a oslabených jedinců by mohla vést i k ohrožení života), avšak jsou lidé, kterým právě tato paradoxní cesta pomohla se jejich závislosti zbavit. Ostatně, kdybyste měli povinně jíst celý týden jen jednu vaši milovanou potravinu a nic jiného - ať už by to byl tuňák, jahody nebo čokoláda - pravděpodobně byste si ji také zprotivili.

Jak si zachránit život

Třetí dnešní příběh bude od ruského spisovatele Vadima Zelanda. Ve své knize Ovlivňováni reality vypráví, jak jednoho chlapíka zahnala pouliční banda do kouta a chtěla ho zbít. "On tehdy přistoupil k jejich vůdci, upřel na něho pohled šílence a prohlásil: "Co chceš zlomit, nos nebo čelist?" Takto položená otázka zjevně do scénáře nepatřila a vůdce se na chvíli zarazil. Načež chlapík s nepřirozeným nadšením zvolal. "A co kdybych ti urval ucho?" (Zeland, 2005: 57-58). Vůdce bandy byl úplně paralyzovaný, a když ho onen mladík silně chytl za ucho, nezmohl se na žádný odpor. Hocha považoval za absolutního blázna a celá banda se dala raději na ústup.

Podobně se vypráví řada historek o okradených indických mistrech, kteří naopak zloděje odzbrojí svou bezelstností a absolutním soucitem: "Zapomněl jsi mi ukrást bundu. Bude ti venku zima. Na, vezmi si ji." a podobně.

Zeland pochopitelně dodává, že když vás chce někdo oloupit a je to například narkoman nebo blázen, je moudré se nevystavovat zbytečnému nebezpečí a násilníkovi vyhovět.

Jaký je tedy závěr?

Ať už v životě narazíme na jakoukoliv mrzutou překážku, to nejhloupější, co můžeme udělat, je se rozčilovat a dále roztáčet kolo negativních emocí, a tím i dalších mrzutých okolností.

Pokud jsme sami udělali chybu nebo jsme v přímém ohrožení života, je někdy nejlepší druhé straně ihned v klidu vyhovět. Na mnoho nepříznivých situací je však tím nejlepším lékem humor a fantazie - udělat něco úplně jinak. Něco, co druhý člověk nečeká, nebo co nám samotným pomůže vymotat se ze stále se opakujícího stereotypu.

U dlouhodobých záležitostí platí premisa: "Chceš-li ve svém životě změnu, musíš ty sám něco změnit a udělat úplně nově."

Nečekanost je kouzlem, které otevře mnohé zavřené dveře.
Kterou jednu věc bys dnes mohl udělat úplně jinak?

Upozornění: Zásahy do diety či dalších návyků majících vliv na vaše zdraví, konzultujte vždy s lékařem! Autor ani redakce nenesou žádnou odpovědnost za užití jakýchkoliv v článku uvedených příběhů a postupů.


15 duchovních naučení z Indie

6. dubna 2018 v 5:36 | https://www.pronaladu.cz

1. Nebýt nikde jinde, než zde

Není třeba nikam spěchat. Je však třeba být tam, kde je ti dobře. Jestliže cítíš, že jsi někde, kde být nemáš, vstaň a jdi tam, kam tě volá vnitřní hlas. Pamatuj však, že abys nalezl, nemusíš nutně někam chodit. Je mezi tím velmi tenká hranice. Klíč spočívá v ustavičné přítomnosti.

2. Nech všechno jít svou cestou

Nesnaž se řídit lidi nebo události. Neplánuj, nečekej, buď přející. Nebuď chtivý.
«Nauč se snášet chvíle, kdy se nic neděje".
Nejdi všemu naproti, umožni lidem, aby k tobě přicházeli, a událostem, aby se děly. Nic se neděje jen tak.

3. Dopřávej svobodu

Dopřej si svobodu být sebou samým a jiným dopřej, aby také oni byli sebou samými. Pamatuj, že každý má svou cestu a své zkušenosti. Jestli se vaše cesty zkříží, je to jistě krásné. Jestli se rozejdou, je to také dobré. Protože VŽDYCKY VŠECHNO JE K NĚČEMU DOBRÉ. Tobě, jemu i jí, jim, všem.

4. Neboj se

Ničeho. A nikdy. Klidně udělej nezvyklý krok doprava, doleva, měň je, jak tě napadne. Pokud cítíš, že bys měl něco udělat, něco říci, udělej to a žádné formality "nemám zpáteční lítek" nebo "na to nemám peníze", případně "to se nepodaří" tě nesmí zadržet. Neboj se o své fyzické tělo. Pamatuj, že vždycky jsi v mateřském lůně Vesmíru. Copak ten se snad o tebe nepostará? Zbav se strachu a buď svobodný.

5. Méně bývá více

Nesnaž se mít všechno a hned. I když se zdá, že nic nemáš, vždycky něco máš. A jestli se něčeho nedostává, natáhne se k tobě štědrá ruka přítele, bratra, sestry, kolemjdoucího. Znej ve všem míru.

6. Nelpi na lidech

Jinak nedosáhneš zkušenosti. Nikdy nezůstaneš sám, protože kamkoli se vydáš, všude potkáš lidi. Zato však ty "své". Takové, kteří tě naplní, inspirují, naučí, kteří budou tvým odrazem. A pamatuj, že pokud vám není dáno jít po cestě spolu, můžeš za nimi běžet, můžeš je volat, stejně spolu nepůjdete. Jestli jsou to však ti "tví", utíkej kam chceš, schovávej se, kde chceš, NIKAM nezmizejí. Proto tedy …

LORNA BYRNE - SÍLA ODPUŠTĚNÍ JE V NÁS

6. března 2018 v 7:39 | LORNA BYRNE

Nedávno jsem dávala na facebook příspěvek o důležitosti odpuštění a mnoho lidí mi k němu napsalo, že neví, jak má odpustit.

Možná hledáte nějaký specifický návod, zkoušíte třeba stokrát za sebou napsat, že chcete odpustit, a přesto to nefunguje. Nejdůležitější věc, kterou si všichni musíte uvědomit, je že v sobě máte sílu rozhodnout se pro odpuštění. Tím, že se rozhodnete někomu odpustit, uzdravíte část zranění, které ve vás je.
Nejtěžší je odpustit například, když někdo ve vaší rodině byl zavražděn - to je něco strašného a odpustit něco takového je opravdu těžké. Ale menší věci se odpouštějí snadněji - nejdou srovnávat s událostí, při které bylo zabito dítě nebo někdo zemřel při útoku.

Myslíme si, že nemůžeme někomu odpustit, protože ten někdo se třeba opil na oslavě a začal si něco s naším partnerem nebo na nás byl někdo ošklivý a my mu to máme za zlé. Možná že šéf, soused, kamarád nebo nějaký příbuzný něco řekl a my si namluvíme, že nám ten člověk něco udělal, ale ve většině případů nám nic neudělal.
Jednoduché věci ve vás mohou probudit nenávist. Váš soused sebere kus papíru na vašem dvorku a vy ho za to začnete nenávidět nebo chodí na zahradu kouřit a vám přijde, že by to dělat neměl.

Váš strážný anděl se vás pokouší přimět k tomu, abyste změnili názor. Zeptejte se sami sebe, proč toho daného člověka nemáte rádi. Musí tam být nějaký důvod, třeba že vás ten člověk zranil nebo něco řekl nebo jste s ním měli střet. Odpusťte mu ten střet, možná jste si oba velmi podobní, a tak si navzájem vadíte?
Také můžete na někoho žárlit, možná že někdo umí něco lépe než vy, a tak toho člověka začnete nesnášet, ale pamatujte na to, že vy dokážete dělat věci svým vlastním způsobem, který je jedinečný a důležitý.
Bohužel nám někdy přijde těžké zapomenout na nějakou maličkost, protože nemáme nic jiného, na co bychom se mohli soustředit. Lidem to dává pocit, že se v jejich životech něco děje, ale ve skutečnosti je to jen blokuje od toho, aby se mohli posouvat kupředu. Je možné být naštvaný na něco, co vám někdo udělal, ale zároveň nebýt naštvaný na toho člověka, který to udělal. Maličkosti vás v životě mohou přimět k tomu, abyste nenáviděli, a ničit vám život, ale nestojí to za to, život je příliš krátký....................

Živoucí láska a dětí

27. února 2018 v 9:54 | Ken Keyes, jr


Dítě může být na vaší cestě k vyššímu vědomí skvělým učitelem. Může vám stále ukazovat, co to znamená žít ve svém tady a teď, dříve než se proudu vědomí dotkne racionální mysl. Je zcela schopno své vědomí spontánně upřít ke každé nové situaci. Když mu odepřete něco, co chce, zapojí zřejmě ego a bude plakat. O minutu později však již opět věnuje pozornost svému tady a teď, raduje se a směje. Vědomí dítěte se tedy situací nezmocňuje a neničí je svou racionální myslí. V dětech se velmi citlivě zrcadlí vaše úroveň vědomí. Jsou-Ii obklopeni klidnými a milujícími lidm i, vyzařují po většinu času klid a srdečnost. Pokud jsou okolo nich lidé uštvaní, lhostejní a autoritativní, odrazí se takové napětí a neklid velmi rychle i v jejich chování. Dosažená úroveň vědomí určuje váš svět. Jestliže je naplněn strachem a úzkostí, vtáhnete do něj i ty ve vašem okolí, kteří se pohybuj í na úrovních nižšího vědomí.

Pohybujete-I i se převážně na úrovni Centra moci, bude kterékoliv dítě, s nimiž jste neustále ve styku, zapleteno do vašich chladných, subjektoobjektových manipulací. Pokud však budou vaše reakce vyjadřovat pozornost a přijetí dítěte jako jednotlivce, odrazí se to i v jeho vědomí. Vaše dítě je formováno vaší myslí. Pokud je vnímáte jako nešikovné, skutečně se stane nešikovným. Díváte-Ii se na ně jako na přítěž, opravdu se pro vás přítěží stane. Věrně zachytí dojmy a hodnocení, jejichž prostřednictvím je vnímáte, a ty pak sehrají důležitou rol i v jeho reakcích na vás. Lidé, kteří jsou s malým dítětem často ve styku, ovlivňují povahu a sílu jeho budoucích návyků. Ty bude toto dítě, bude-Ii chtít dosáhnout vyššího vědomí, později muset povýšit na úroveň přednostních cílů. Jestliže jsou dítěti nablízku velmi autoritativní lidé, bude se velká část jeho energie vázat na Centrum moci. Po dosažení dospělosti bude považovat moc za klíč ke štěstí.

Toto dítě bylo poznamenáno chladnou, subjekto-objektovou manipulací: "Sklapni, bud' zticha a dělej přesně to, co ti říkám." Bude mít pocit, že štěstí přímo souvisí s mírou osobní moci a prestiže, kterou je možno využít k ovládání lidí a situací v životě. Pro dítě, které je naopak obklopeno uvolněnými lidmi vyššího vědomí (pohlížejícími na jeho potřeby, jako by to byly jejich vlastní), bude růst snažší. V dospělosti bude jeho životní styl typický svým volným plynutím se situacemi jeho tady a teď. Hluboko ve svém nitru bude vědět, že láska a rozšířené vědomí mu vždy poskytnou vše, co potřebuje k štěstí. Dr. Haim Ginott říká: "Způsob, jakým na děti normálně mluvíme je dohání k šílenství - obviňován í a zostuzování, kázání a moralizování, zesměšňování a znevažování, vyhrožování, podplácení, hodnocení, škatulkování." Všimněte si, jak se vy sami cítíte, mluví-Ii na vás lidé takto hrubým a dualistickým způsobem. Svá odcizující slova plná kritiky můžeme nahradit jazykem první osoby. Místo: "jseš lhář a nedá se ti věřit," řeknete: "Nelíbí se mi, že se nemohu spolehnout na to, co řekneš - potom spolu můžeme jen stěží něco dělat." Hovoříte pouze o svých pocitech právě tady a teď. Nevytahujete znovu staré a nehrozíte budoucím i tresty.

Vyhnete se tak znevažujícím pseudoanalýzám povahy dítěte založeným na návykových požadavcích vašeho ega. jak využíváte zkušeností života s dítětem pro svůj růst k vyššímu vědomí? Dítě vám může pomoci uvědomit si, co to vlastně je "nevybavená" mysl. Po narození se nesnaží situace racionálně promýšlet. Žije zcela právě tady a teď. V malém dítěti můžete rozeznat některé (ale jistě ne všechny) vlastnosti vyššího vědomí. je obvykle velmi vnímavé a postřeh ne skutečné pocity a vibrace lidí okolo. Nervový systém dětí je naprogramován pro pláč a jiné emocionální chování, které je schopno ovládnout vědomí dospělých v doslechu, a oni si uvědomují jeho potřeby. jakožto souputníci na cestě k vyššímu vědomí bychom své role dospělých měl i vidět v lásce a službě každému dítěti . To mu pomůže rychle přeorientovat své emocionální jednání a řídit se programem, který dovolí vyhovět jeho potřebám s láskou a rozšířeným vědomím.

( úryvek z knihy: Ken Keyes, jr. - Kniha vyššího vědomí )

NESUĎTE

22. února 2018 v 22:43 | Anthony de Mello


Nesuďte, abyste nebyli souzeni. / Matouš 7:1

Činí nás střízlivými, myšlenka, že nejryzejší skutek lásky, který můžeme vykonat, není skutek služby, nýbrž skutek pozorování, dívání se. Když lidem sloužíte, tak pomáháte, podporujete, utěšujete, zmírňujete bolest. Když je
vidíte v jejich vnitřní kráse a dobrotě, tak přetváříte, tvoříte. Myslete na nějaké lidi, které máte rádi a kteří vás přitahují. A teď se pokuste na každého z nich podívat, jako byste je viděli poprvé, a nenechte se ovlivnit tím, co o nich víte, ať už je to dobré či špatné. Hledejte v nich něco, co vám kvůli pocitu známosti uniklo, neboť známé rodí únavu, slepotu a nudu.
Nemůžete milovat, co nevidíte nově. Nemůžete milovat, co stále znovu a znovu neobjevujete.

A teď přejděte k lidem, které rádi nemáte. Nejdříve se zaměřte na to, co na nich nemáte rádi, zkoumejte jejich nedostatky nestranně. To znamená, že nelze použít nálepek jako pyšný, líný, sobecky, arogantní. Nálepka je projev
mentální lenosti, neboť je velmi snadné opatřovat lidi nálepkami. Je však nesnadné a náročné vidět bytost v její jedinečnosti. Nedostatky je třeba zkoumat nezaujatě, to znamená, nejdřív se musíte ujistit o své objektivitě.
Zvažte možnost, že to, co vidíte jako jejich nedostatky, nemusí vůbec být nedostatky, pouze něco, co díky působení vaší výchovy a prostředí nemáte rádi. Pokud tam i potom stále vidíte nedostatek, pochopte, že nedostatky mají často svůj původ v dětství, v životních podmínkách, v pochybeném myšlení a vnímání, ale hlavně v nevědomosti, nikoli ve zlé vůli.

Když tak učiníte, váš přístup se změní v lásku a odpuštění, neboť poznávat, pozorovat a chápat znamená odpustit.
Když jste prozkoumali nedostatky, dejte se do hledání pokladů ukrytých v tomto člověku, pokladů, které vám dříve bránila vidět skutečnost, že ho nemáte rádi. A sledujte při tom veškeré změny přístupu a pocitů, které se dostaví, protože dříve jste měli z nelásky zatemněný zrak a to vám bránilo vidět.A nyní přejděte k lidem, se kterými žijete či pracujete, a sledujte, jak se ve vašich očích každý z nich promění, když se na něho takto podíváte. Dívat se na ně takto je nesrovnatelně láskyplnější dar, než kterákoli z vašich služeb.

Neboť tímto jste je přetvořili, vytvořili jste je ve svém srdci, a na základě kontaktu mezi vámi a jimi se brzo přetvoří i ve skutečnosti.A teď dejte tentýž dar i sobě. Pokud jste byli schopni ho dát ostatním, mělo by to být poměrně snadné. Držte se stejného postupu: žádné nedostatky ani neurózu nehodnoťte, ani neodsuzujte. Nesoudili jste ostatní a budete
překvapeni, že vy sami teď nejste souzeni. Nedostatky ohledáte, vyšetříte a prozkoumáte, to vede k lásce a odpuštění, a ke svému úžasu najednou zjistíte, že jste tímto nově milujícím přístupem, jenž se ve vás pro vás rodí, přetvářeni. Je to přístup, který se ve vás narodí a z vás pak přechází do každé živé bytosti.


( úryvek z knihy: Anthony de Mello - Cesta k lásce )

Jak uklidníme plačící vnitřní dítě?

30. ledna 2018 v 9:05 | Vadim Zeland

Realitu vytvářejí sami lidé tím, jak své vrstvy skládají na sebe. Při kocovině musí kyvadlu vrátit procenta z úvěru, a pokud se jim nedostává volné energie, myšlenkový obraz obsahuje velkou část negativních výjevů. Tak nastupuje nervózní rozpoložení a práce se nevede. Na to zrcadlo odpovídajícím způsobem reaguje a realita se pokřivuje. Doma se sice podivně chová i bytové zařízení, zato v podniku vede celkové pokřivení k citelnějším následkům: dochází k nešťastným nehodám, porouchávají se stroje, komplikovaná a zejména přesná technika nepracuje spolehlivě.

Ocitne-li se totiž člověk v depresi nebo ve změněném stavu uvědomění, vrstva jeho světa se přesunuje do kalných oblastí prostoru variant. Jako by se realita halila do nějaké clony. Veškeré okolní prostředí zůstává stejné, panují původní podmínky, dokonce i počasí může být nádherné, a přesto něco visí ve vzduchu. Pokud jste dosud v takové dny nevěnovali pozornost odstínům reality, zaměřte se na ně. Pocítíte, jak na vás materiální svět hledí chladně a nevraživě. Změnila se totiž kvalita jeho vrstvy: nic se nedaří. Tato kalná clona maximálně výrazně ovlivňuje vše včetně techniky.

Černý pruh nastupuje buď v podobě fyzických tělesných obtíží podmíněných nedostatkem volné energie, nebo jako negativní emoce, když nedochází k uskutečnění našich očekávání. Jestliže už pro příště nechcete kalnou oblast vpustit do své reality, musíte především navýšit hladinu energetiky - jakmile dosáhnete potřebné úrovně, podrážděnost se vytratí. A samozřejmě je třeba dělat vše, o čem jsme hovořili výše, tedy udržovat vrstvu světa v čistotě.

Posedla-li vás však nyní deprese, je záhodno nejprve realitu vylepšit - vrstvu vašeho světa vyvést z kalného mraku do čisté oblasti prostoru variant. Jak na to?
Existuje jeden recept, jenž je prostý stejně jako vše, co je geniální. Jak uklidníte plačící dítě? Přemlouvání nepomůže. Musíte je povozit, dát mu najevo starost, soucit, věnovat mu pozornost. Je-li vám zle, pak uvnitř vás pláče dítě. Postarejte se o ně. Bez ohledu na to, že mnozí vypadáme vážně, solidně, seriózně a podobně, všichni ve skutečnosti zůstáváme dětmi. Povozte se na kolotoči, tedy zabývejte se tím, co vás baví nejvíce. Na vylepšení reality si vezměte speciální oddechový čas, kdy budete jen odpočívat a nebudete přemýšlet nad problémy. "Jdu se svým světem na procházku." Ten čas za to stojí, poněvadž svou vrstvu vyčistit musíte, neboť na ní závisí mnohé. Kupte si nějaký pamlsek: "Papej, můj milý, uzdravuj se." Věnujte se celý den sami sobě, svým radostem. Hýčkejte se, starostlivě se uložte do postýlky: "Spi, můj milý, svět se o všechno postará."

Pokud nebudete líní držet se principů zrcadla, druhý den pocítíte, jak okolní realita pomalu získává teplejší, příjemnější odstíny - vaše vrstva pomalu vyplouvá z ponuré oblasti.


( úryvek z knihy: Vadim Zéland - OVLIVŇOVÁNÍ REALITY Díl V )

Anthony de Mello - PŘIVEĎ CHUDÉ

7. prosince 2017 v 8:06 | ANTHONY DE MELLO

Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: "Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé. Lukáš 14:21

Vzpomeňte si na někoho, kdo se vám nelíbí - na někoho, komu se zpravidla vyhýbáte, protože jeho přítomnost ve vás vyvolává nepříjemné pocity. Představte si teď, že v přítomnosti toho člověka jste, a sledujte, jak se vlna nepříjemných pocitů zvedá... Jste s velkou pravděpodobností v přítomnosti člověka chudého, zmrzačeného, slepého či chromého.A nyní se zamyslete na tím, že pozvete-li tohoto člověka, tohoto žebráka z ulice či parku domů, tzn. do své přítomnosti, podaruje vás něčím, čím by vás žádný z vašich přátel podarovat nemohl, byť by byl sebebohatší. Ten člověk vám odkryje vás samé, odkryje vám lidskou podstatu - a to je vyjevení stejné hodnoty jako vyjevení v Písmu, neboť nač by člověku byla znalost Písma, kdyby neznal sám sebe a žil život robota? Vyjevení, které vám přinese tentožebrák, bude pracovat ve vašem srdci, dokud ho nerozšíří natolik, že se tam vejde každičká živá bytost.

Existuje tedy krásnější dar? Nyní se podívejte sami na sebe v situaci, kdy máte nepříjemné pocity, a položte si následující otázku: Řídím já tuto situaci, nebo řídí tato situace mne? To je první vyjevení. A s ním přichází druhé: Řídit tuto situaci znamená řídit sám sebe, což neodpovídá skutečnosti. Jak člověk tohoto umění dosáhne? Stačí jen pochopit, že na světě existují lidé, kteří by na vašem místě z toho člověka nepříjemné pocity neměli. Byli by pánem situace, byli by nad ní, nikoliv jí podřízeni tak jako vy. Příčinou vašich nepříjemných pocitů není tedy ten člověk, jak si možná myslíte, ale vaše naprogramování. A to je třetí a nejdůležitější vyjevení.

Poté, co jste přijali vyjevení o sobě samých, zaposlouchejte se do vyjevení týkající se lidské podstaty. Toto chování, vlastnosti toho člověka, které vás nutí reagovat tak negativně - uvědomujete si, že za ně ten člověk není zodpovědný? Své odmítavé pocity si můžete ponechat, pouze když se mylně domníváte, že ten člověk je svobodný a vědomý, a tudíž zodpovědný. Ale kdo už kdy vědomě páchal zlo? Schopnost páchat zlo či být zlý neznačí svobodu, nýbrž nemoc, neboť zlo přímo předpokládá nedostatek vědomí a citlivosti. Ti, již jsou vskutku svobodní, nemohou hřešit, tak jako Bůh nemůže hřešit. Tento ubohý člověk před vámi je zmrzačený, slepý či chromý, nikoli vzdorovitý a zlovolný, jak jste se pošetile domnívali. Této pravdě je nutno porozumět; pohleďte na ni pevně a neochvějně a brzo budete svědkem toho, jak se vaše negativní emoce mění ve vlídnost a soucit. Najednou ve svém srdci máte místo pro někoho, kdo byl vámi a ostatními odeslán do ulic a parků.

Uvědomíte si, že tento žebrák k vám přišel, aby dal almužnu on vám - rozšíření vašeho srdce o soucit a osvobození vašeho ducha. Tam, kde jste dříve byli řízeni (tito lidé měli tu moc ve vás vytvořit negativní emoce a vy jste měnili svůj směr, abyste se jim vyhnuli), jste nyní svobodní, nemusíte se nikomu vyhýbat, nemusíte nikam uhýbat. Až se vám toto odkryje, všimnete si, jak se k pocitu soucítění ve vašem srdci přidal ještě pocit vděčnosti, vždyť ten žebrák je váš dobrodinec. A přijde ještě další nezvyklý pocit: Pocítíte chuť vyhledávat společnost těchto lidí, kteří podněcují váš růst - mrzáků, slepých a chromých, tak jako člověk, který se právě naučil plavat, vyhledává vodu, neboť pokaždé, když s nimi budete, tam, kde jste dříve pociťovali tlak a vládu nepříjemných pocitů, tam teď pocítíte všeobjímající soucit a nebeskou svobodu. A ani se nebudete poznávat, až vyjdete do ulic a parků svého města, ve shodě s příkazem Pána, abyste domů přivedli chudé, mrzáky, slepé a chromé.


( úryvek z knihy: Anthony de Mello - Cesta k lásce )

Úklid světa

29. října 2017 v 21:37 | Vadim Zeland


Dostaví-li se tíživý pocit prázdnoty, můžete se zaměstnat zavedením pořádku v domě nebo na pracovišti. Rozestavte nově nábytek, zbavte se starých a nepotřebných věcí a nahromaděného haraburdí. Předměty užitečné a pro vás drahé rozestavte a rozložte pečlivé a vkusně. Hned pocítíte příliv sil a radost ze života. Přesně tak je nezbytné zbavit se všech negativních myšlenek, aby nekazily váš svět. Strach, neklid, pochybnosti, horší vyhlídky, nespokojenost, odsuzování, nepřízeň, pocit viny, komplex méněcennosti - všechno toto haraburdí je třeba vyhodit z vaši planetky.
Nejlepší lék na deprese je tvořivá činnost, jejíž výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. V procesu tvoření čehokoli - není důležité čeho - získává duše znovu chuť k životu. Zvlášť účinným prostředkem je základní úklid domu a odstranění smetí. Právě tak můžete očistit celý váš svět. Každý člověk svými činy a myšlenkami vytváří vrstvu svého světa a v ní žije. Přitom způsob myšlení tu hraje hlavní roli. Váš svět je takový, jaký si ho představujete. Pokud si myslíte, že je to agresivní, nevlídné prostředí, pro vás to tak bude.

Pokud jste přesvědčen, že na tomto světě lze všechno dobré získat jen těžkou prací, budete nevyhnutelně muset těžce a úporné pracovat. Jestli soudíte, že bohatství a úspěch provázejí jen vyvolené, budete stát vždycky až na konci fronty. Čím víc negativních myšlenek máte v hlavě, tím pochmurnější je skutečnost. Zbavíte-li se toho negativního haraburdí, s úžasem objevíte, že skutečnost začíná mít stále teplejší a útulnější odstíny.

( úryvek z knihy: Vadim Zéland - OVLIVŇOVÁNÍ REALITY Díl VIII )

Inelia Benz: Jsi Čaroděj/ka? – ukázka

19. října 2017 v 15:09 | Inelia Benz

Milí přátelé, chystáme k vydání historicky první český překlad knih Inelie Benz. Jako první jsme zvolili knihu "Jsi Čaroděj/ka?" V současné době probíhá kampaň na hithit.cz (najdete ji zde:https://www.hithit.com/cs/project/4022/jsi-carodej-ka ). Do 7.listopadu 2017 lze koupit a podpořit tisk knihy skrze Hit hit. Po tomto datu bude kniha vytištěna a měla by jít do distribuce. Můžete si ji také objednat přes email: monika@zlatykvet.cz. Pokud vybereme financí více, použijeme finance na tisk další knihy, o které aktuálně s Inelií jednáme. Děkujeme za vaši podporu, velmi si jí vážíme!!!

ÚVOD
MOJE CESTA - MŮJ OSOBNÍ PŘÍBĚH
I.
Nejhorší, co se může přihodit osobě s mimosmyslovým vnímáním, s pozorovacími schopnostmi intenzivnějšími než u "normálních" občanů a s hledající myslí, příliš aktivní pro pohodlí lidí v jejím okolí, je žít v nevědomosti o svém stavu. Pokud se tak stane, mohou tyto osoby v nejhorším případě skončit za zdmi psychiatrické léčebny s pocitem zmatku, nepochopení a depresí. Stávají se také snadnou kořistí sekt a manipulátorů.
Před několika lety jsem navštívila muže hospitalizovaného v psychiatrické léčebně. Lékaři mu diagnostikovali depresivní poruchu. Zatímco jsme spolu rozmlouvali ve společenské místnosti, pocítila jsem za sebou něčí přítomnost. Otočila jsem se a spatřila mladou, krásnou ženu. Mohlo jí být tak devatenáct let. Byla v místnosti v doprovodu několika dalších pacientů. Mluvili a kouřili, minuli nás a posadili se kousek od nás.

Zatímco jsem pozorovala tuto dívku, můj kamarád podotkl: "Ubohé dítě, myslí si, že je Čarodějka."
Odpověděla jsem: "Pokud si to myslí, tak nejspíš Čarodějka je".
Kamarád se na mě nejprve zmateně podíval, a pak se rozesmál: "Mýlíš se, Inelie! To dítě je blázen, ztratilo rozum, má o kolečko víc, jestli víš, co tím myslím."
Věděla jsem naprosto přesně, co tím myslí. A to se stalo na přelomu nového tisíciletí.
Dívka vyrostla jako my všichni v rodině a společnosti, která zcela ignorovala podstatu jejího daru. V jiné době, na jiném místě, by se stala léčitelkou, šamankou, medicínskou ženou, médiem, hrdinkou - nebo by také mohla být upálena na hra-nici.

Když jsem se do léčebny následující víkend vrátila, dívka seděla na schodišti a řekla: "Čekala jsem na tebe. Věděla jsem, že dnes přijdeš. Viděla jsem tě minulý týden, jak mluvíš se svým kamarádem. Jen jsem ti chtěla říct, že jsi tou nejkrásnější osobou, kterou jsem v životě viděla".
"Vím, kdo jsi," dodala. "Jsi anděl, co přišel z nebe, aby mi pomohl."
"Ne", řekla jsem. "Jsem stejná jako ty. Jsme stejné." V tu chvíli se lehce odsunula stranou. Společně jsme pocítily, jak můj přítel přemýšlí, kde jsem...................

Bolest ve tvém srdci

3. října 2017 v 19:05 | Luule Viilma


Dítě je sumárním vyjádřením otce a matky, ať to uznáme či nikoli. Matčina mysl vymezuje svět dítěte, jinými slovy formuje celkový postoj k životu. Otcova mysl vytváří materiální svět dítěte, dokud dítě není schopno vytvářet si materiální svět samo. S postojem vytvořeným matkou může dítě žít až do konce svých dní, pokud ho životní peripetie nedonutí, aby své názory změnil. Jednoduše řečeno, muž dělá to, co chce žena. Pokud se přání ženy stává přáním muže, je to špatné. Možná mně chcete dokázat opak, protože když jste byli dětmi, s Vašimi rodiči bylo všechno jinak a ve Vaší vlastní rodině rovněž.

Radím Vám, abyste nikdy nespěchali se vstupem do sporu, když je potřeba něco dokázat, neboť spor je soubojem názorů. Názory má člověk do té doby, dokud nepochopí podstatu věci. Při sporech je to jako při volejbalu, kdy na hřišti je tolik míčů, kolik je hráčů. Podstatou každého míče je hloupost. Osvobodíte-li své přání, přestanete být sebevědomí a začnete si důvěřovat. Protistrana to ucítí a oba pochopíte podstatu věci.

ROZVÁŽNOST HLEDÁ VYŠŠÍ PRAVDU.
ROZUM HLEDÁ PRAVDU.

Rozumný a inteligentní člověk od nepěkného sporu ustoupí a řekne při tom přibližně následující: "Promiňte, ale připadá mi, že nemáte pravdu." A právě ve slově "připadá mi" je háček. "Připadat" patří do oblasti smyslového vnímání. Smyslové orgány, jejichž pomocí vnímáme materiální svět, předávají právě ty materiální zkušenosti, které se nám vštípily do paměti již kdysi dávno. To je však nesprávné. Správné je, že život sestává z duchovní a fyzické stránky, přičemž duch udává směr, duše vymezuje a fyzické tělo na tomto základě vytváří fyzický svět.

Myšlenka na získání vyrovnanosti uvádí duši v nadšení, realizace této myšlenky ji však podrobuje zkoušce. Vnější pozlátko materiálního života představuje čertovsky těžkou zkoušku pro jakoukoli lidskou duši. Prohlubuje se a zhoršuje spolu se zvyšováním úrovně materiálního blahobytu, pokud duchovní úroveň při tom zůstává jako dřív. Stačí jen, aby se duše chytila na udičku materiálního blahobytu a začne její smrtelná agónie. Duše je jako ryba, která se chytila na návnadu.

( úryvek z knihy: Luule Viilma - BOLEST VE TVÉM SRDCI )

Otázka, která rozesmála Matku Terezu

3. října 2017 v 14:59 | Renzo Allegri
obrázek zdroj: http://farnost-veseli.cz


"Máte strach ze smrti?" zeptal jsem se.

Má otázka Matku Terezu překvapila.
Na okamžik se mi zadívala do očí, a pak se nahlas rozesmála.

"Ne, vůbec," prohlásila. "Umřít znamená vrátit se domů. Copak máte strach vrátit se domů ke svým drahým? Okamžik smrti nedočkavě očekávám. Tam nahoře najdu Ježíše a všechny lidi, kterým jsem se v tomto životě snažila dát lásku. Sejdu se tam s dětmi, které jsem se pokoušela zachránit a které mi umřely v náručí a považovaly mě přitom za svou maminku. Najdu tam všechny chudé, kterým jsem pomohla, umírající, kteří vydechli naposledy v domě, který jsem pro ně v Kalkatě postavila. Budou tam prostě všichni lidé, kteří mi na této zemi byli drazí. Takže to bude nádherné setkání, nemyslíte?"

Oči se jí při těch slovech třpytily překvapivým klidem a štěstím. Mezitím jsem dosnídal. Matka Tereza sklidila nádobí na tác a stáhla ze stolku ubrus, který předtím rozprostřela. Ve dveřích se objevila mladá sestra a Matka jí tác podala. "Tak a teď se můžeme vrátit k rozhovoru, který jsme posledně přerušili," řekla.

Já jsem vzkříšení a život.Kdo věří ve mne,
i kdyby umřel, bude žít, praví Ježíš.
(Bible Jan 11,25)

( úryvek z knihy : Renzo Allegri - Matka chudých )
Pževzato z http://www.vira.cz

Kam se upírá mysl, tam odchází energie

23. září 2017 v 18:57 | zdroj: http://www.pronaladu.cz


Když má někdo obavy o své dospělé děti nebo přátele, "přiživuje" je svou vlastní energií, a pomáhá tak "nést kousek cizího kříže". Fakticky ovšem omezuje jejich právo volby vlastní cesty. V takovém případě i ta nejpozitivnější myšlenka přinese tomu, koho svými myšlenkami přiživuje, jen málo užitku. Každá myšlenka je energií. Svou myšlenkou energii dodáváme. Co je v centru naší pozornosti, tam od nás směřuje energie. Avšak plést se do cesty někoho jiného, třeba i s těmi nejlepšími úmysly, není vždycky správné.

Pozitivní rodičovské myšlenky na děti, vyjádřené konkrétními myšlenkovými formami, někdy dětem dost silně jejich cestu blokují. Například věty "Vím, co pro tebe bude nejlepší. Tohle a tohle", nabité energií. To jsou hotové myšlenkové útvary blokující jiný vývoj situace. Jestliže do přání všeho dobrého vkládáme pozitivní energii, nesmí mít podobu zformovaných myšlenkových útvarů: že totiž ono dobro se má projevit právě takovým a takovým způsobem.
Důležitou emocionální součástí pozitivních i negativních myšlenek je energie. Čím více energetických emocí vkládáme do svých myšlenek, tím více náš myšlenkový proces mění bytí a ovlivňuje bezprostřední okolí člověka, na kterého myslíme. A to už je vměšování do jeho osobního prostoru.............................

Stav bezpodmínečné lásky ve fyzickém světě

29. srpna 2017 v 8:29 | ANITA MOORJANI


Otázka : Domníváte se, že je možné prožít stav bezpodmínečné lásky ve fyzickém světě?

Odpověď : Každý z nás jsme v jádru čistá a bezpodmínečná láska. Když ji však vyjadřujeme zde ve fyzickém světě, filtrujeme ji svou myslí a ona se potom projevuje jako lidská emoce. Nejlepší přirovnání, které mě v této souvislosti napadá, je světlo, které prochází hranolem. Bezpodmínečná láska je jako čisté bílé světlo. Když jím posvítíte do hranolu, láme se do nejrůznějších barev duhy. Ty představují naše emoce - radost, lásku, úzkost, závist, soucit, nenávist, empatii a tak dále.

Každý z nás je jako hranol, ve kterém se světlo (čistá láska) láme do různých barev duhy Všechny barevné odstíny (emoce) jsou pro celek stejně důležité. Málokdo, pokud vůbec někdo, by soudil barvy z morálního hlediska. Neřekli bychom: "Ach! Tahle barva je zlá!" nebo: "Tahle barva je hříšná." Ale v případě lidí to děláme a hodnotíme i jejich emoce, kdy některé vidíme jako dobré a jiné jako špatné.

Jestliže některé své emoce hodnotíme jako negativní a snažíme se je popírat, potlačujeme část sebe samých. Tím si v sobě vytváříme bloky a bráníme sami sobě vyjádřit svou velkolepost v celé šíři. Jako bychom z barevného spektra odstranili na základě morálního hodnocení některé barvy, změnili tím jeho kvalitu a udělali z něj něco, čím není. Nemusíme na základě každé emoce hned reagovat; jen bychom ji měli přijmout jako součást toho, kým jsme. Zapírat ji, to je jako zakazovat určité barvě, aby procházela hranolem. S nejčistší esencí bezpodmínečné lásky, která sídlí v našem nitru, se můžeme spojit, jen pokud přijmeme a uvítáme celé spektrum svých pocitů, aniž je hodnotíme.

( úryvek z knihy: ANITA MOORJANI - MUSELA JSEM ZEMŘÍT )

Kde je vaše světlo?

26. srpna 2017 v 9:23 | Osho

Jeden velký učenec za časů Gautamy Buddhy byl slepý a tak výřečný, že každého ve vesnici mučil svými argumenty, třebaže se mu všichni snažili vysvětlit, že když je slepý, nemůže pochopit, co je světlo. On jen namítal: "Tak mi to přibližte pomocí jiných smyslů. Uši mám v pořádku, tak mi to předveďte pomocí bubnu." Nelze ukázat světlo pomocí hry na buben. Slepec to tedy chtěl ukázat pomocí hmatu: "Nastavil jsem dlaň - kde je vaše světlo?
Mohu vnímat chutě …"

Ale žádný z ostatních smyslů vám neukáže světlo. Celá vesnice se trápila: "Co s ním? Je tak uhádaný. Všichni víme, co je světlo, ale on to popírá. A má k tomu dobrý důvod - nemůžeme mu podat žádný důkaz." Pak se vesničani doslechli, že jejich vesnici navštíví Buddha a pomysleli si, že bude dobré vzít slepce k Buddhovi. Jestliže ho nepřesvědčí on, tak už nikdo. A navíc to bude důležitý okamžik: uvidíme, jak s ním bude Buddha diskutovat.

Ale to se spletli. Gautama Buddha nediskutoval. Prostě jen řekl: "Přestaňte ho trápit, je to od vás ošklivé, říkat mu, že existuje světlo. Kdybyste s ním soucítili, sehnali byste mu doktora, který by mu oči vyléčil. O světle není třeba diskutovat. K tomu, abyste ho viděli, potřebujete zdravé oči, a pak všechny pochyby zmizí." Gautama Buddha měl svého osobního lékaře, kterému řekl: "Zůstaň ve vesnici, dokud se slepec neuzdraví. Já půjdu s ostatními dál."

Za šest měsíců ho lékař se slepcem dohonili. Ale slepec již nebyl slepý. Přitančil a padl k nohám Buddhy: "Jsem ti tak vděčný, žes se mnou nefilosofoval, žes mě neponižoval. Místo dohadování jsi prostě ukázal, že problém není se světlem, ale s očima." Stejné je to s vnitřním já - není to věc inteligence, logického uvažování, vědeckého poznání,
svatých textů. Je to věc přímého proniknutí do bytí, ukrývajícím se za vaším tělem. Jakmile je bytí poznáno, přijde úžasné uvolnění. Život se stane tancem a smrt již není důvodem k obavám.

( úryvek z knihy: OSHO - Zenový mistr Dógen )

Přiveď mi Buddhu

21. srpna 2017 v 9:14 | Osho


Vzpomněl jsem si na historku. Před dvaceti třemi stoletími Alexandr Veliký putoval do Indie. Jeho mistr, jímž byl významný filosof a zakladatel logiky, Aristoteles, ho požádal, aby mu z Indie přinesl dárek. Alexandr slíbil: "Přinesu, co budeš chtít."

Aristoteles řekl: "Nebude to snadné, ale já si počkám. Přiveď mi, prosím, sannjásina, člověka, který realizoval své já. Neboť my nevíme, co to znamená. Nevíme, co znamená být buddha. Vezmi buddhu a přiveď ho s sebou." Alexandr si neuvědomoval, co slibuje. Řekl: "Nedělej si starosti. Když bude Alexandr chtít, aby se pohnuly Himaláje, ony se pohnou. A ty po mě chceš pouhého člověka. Počkej pár měsíců a budu s ním zpátky." Měl toho však hodně na práci, tak si až na poslední chvíli uvědomil, že zapomněl obstarat buddhu, toho, kdo zná nejskrytější skutečnost. Hledal ho až na zpáteční cestě u hranic Indie. Lidé se smáli: "Zaprvé je těžké poznat, že je někdo buddha. A zadruhé, kdybys náhodou byl
dostatečně otevřený a vnímavý k vyzařování buddhy, pak mu padneš k nohám a zapomeneš na to, žes ho chtěl odvést.

Těžko buddhu najdeš. Zapomeň na to a vrať se, odkud jsi přišel." Alexandr nechápal … Co je to za člověka ten buddha, že ho nejde odvést? Nakonec řekl: "Pošlete posly na všechny strany a zjistěte, zda je tu někdo, kdo tvrdí, že došel domů." A lidé se vrátili s tím, že jeden nahý sannjásin u řeky prohlašuje: "Kde jinde bych byl? Jsem tady. Kdo jiný bych mohl být? Jsem buddha." Alexandr sám se za ním vydal. A setkání bylo krásné, i když pro Alexandra velmi šokující.
Nikdy se s nikým takovým nesetkal. Alexandr držel v ruce meč a dřív než ze sebe něco vypravil, mu starý muž, nahý a chudý, řekl: "Vrať meč zpátky do pochvy, zde ho není třeba.

Inteligentní člověk a nosí meč! Vrať meč do pochvy nebo tě praštím." Poprvé se Alexandr setkal s někým, kdo mu dokázal rozkázat. A proti své vůli ho poslechl. Řekl mu: "Přišel jsem s prosbou, abys šel se mnou do mé země. Můj učitel chce vidět buddhu. Na Západě nevíme, co je vnitřní já." Starý muž se smál: "To je zvláštní! Pokud tvůj učitel neví, pak to nemůže být ani učitel. A chce-li vidět buddhu, bude muset za buddhou přijít, nemůže si nechat buddhu přivést. Jen
řekni svému učiteli: "Jsi-li žíznivý, jdi ke studni. Studna za tebou nepůjde." "A co se týče tebe", pokračoval muž, "alespoň se nauč být člověkem. Představil ses jako Alexandr Veliký. To je ego, které ti brání poznat buddhu. Buddhu nosíš v sobě, ale tvoje ´velikost´, touha dobýt svět… Co budeš dělat, když dobudeš svět? Brzo si všechno vezme
smrt. Umřeš nahý a pohřbí tě do země. Kdokoli po tobě bude moci šlapat, aniž bys mu mohl říci: "Běž pryč. Já jsem Alexandr Veliký." Zbav se tedy prosím představy velikosti. A taky pamatuj, že slovo ´Alexandr´ není tvé jméno."
Alexandr se bránil: "Proboha! Přece je to moje jméno - jak tě o tom mám přesvědčit?"

Odpověděl: "Nejde o to mě přesvědčovat. Nikdo nepřichází na svět se jménem. Jakákoli označení jsou přidaná dodatečně - jsou to nálepky, byly přilepeny - a ty se stáváš nálepkou. Zapomínáš na to, žes přišel na svět beze jména, bez slávy. A stejně tak i umřeš. Řekni svému učiteli, ať přijde sem, aby spatřil lva. Pokud bude umět vejít dovnitř, může
poznat, co je to být buddha, být osvícený. To, že se osvítí někdo druhý, ti nepomůže pochopit. Podobně jako to, že někdo pije vodu, nemůže uhasit tvoji žízeň." Alexandr se dotkl nohou muže a pravil: "Lituji, že jsem tě obtěžoval. Asi se nemůžeme navzájem pochopit."

A tak je tomu i dnes. Západní mysl, západní vzdělaná mysl - která se zřejmě zrodila na Východě - zapomněla jazyk, kterým mluví Dógen. Musíte být velmi vědomí, velmi bdělí, abyste jeho slova nechápali špatně. Odlišný svět a odlišné prostředí, které tu bývalo, dělalo z tohoto světa nádhernou pouť za poznáním… Nyní je tu jen tržiště, kde se kupují zbraně, je to boj, zabíjení, válka. Kdo by se zabýval meditací? Je to jako vzdálená ozvěna, jako by se nás to ani netýkalo. Ale pokud se této vzdálené ozvěně neotevřete, nepochopíte, o čem Dógen mluvil.

( úryvek z knihy: OSHO - Zenový mistr Dógen )

Šelest ranních hvězd

17. srpna 2017 v 7:41 | Vadim Zeland


Stojíte-li před dilematem a neznáte přesnou odpověď, směle se spolehněte na svou intuici. Budete-li spoléhat na předtuchy, také uděláte chyby. Ale nesrovnatelně více chyb uděláte, budete-li poslouchat jen hlas rozumu. Potřebujete-li se rozhodnout, nikdo nebude vědět lépe než vaše duše, co máte udělat. Často je velmi těžké poznat, co vám duše právě napovídá. Ale lze naprosto jednoznačně určit, zda se jí líbí rozhodnutí rozumu, nebo ne. Pocit duševního nepohodlí jako odpověď na rozhodnutí rozumu je spolehlivým kritériem jistoty.

Rozum přemýšlí pomoci ustálených znamení: symbolů, slovních pojmů, schémat, pravidel a dalších. Duše tyto kategorie nepoužívá. Nepřemýšlí a nemluví, ale cítí nebo ví. K tomu je ještě rozum neustále zaměstnán svým tlacháním. Sleduje, co všechno se dá rozumně objasnit a neustále drží pod kontrolou všechny informace. Když poleví kontrola rozumu, proniknou do vědomí intuitivní pocity a poznatky. Rozum se rozptýlil a v té chvíli se dostavily pocity nebo poznatky duše. To je šelest ranních hvězd - hlas beze slov, rozjímání bez myšlenek, nehlasný zvuk. Něco chápete, ale mlhavě. Nemyslíte, ale intuitivné cítíte

nebo jednoduše víte. Duše má přístup k informačnímu poli a muže najít odpovědi na mnohé otázky, ale také uchránit před nesprávnými a nebezpečnými kroky, pokud nasloucháte jejímu hlasu. Jestliže vás například přepadá pro vás nezvyklý nepokoj před letem, bude rozumné let tímto spojem stornovat. Nebo když se při prvním setkání s osobou opačného pohlaví musíte přesvědčovat, že ona (on) vám vyhovuje, můžete si být jistý, že s velkou mírou pravděpodobnosti z dalších vztahů nic dobrého nevzejde.

( úryvek z knihy: Vadim Zéland - OVLIVŇOVÁNÍ REALITY Díl VIII )

Nejistota

29. července 2017 v 8:29 | ANTHONY DE MELLO

Každý někdy, ať už dříve či později, zažije to, čemu se říká nejistota. Cítíte se nejistí se sumou peněz, kterou máte v bance, s množstvím lásky, které vám dává partner, nebo i s typem vzdělání, kterého se vám dostalo. Nebo se cítíte nejistí kvůli svému zdraví, věku či vzhledu. Kdyby se vás někdo zeptal, proč se vlastně cítíte nejistí, téměř jistě byste odpověděli nesprávně. Řekli byste třeba: "Můj přítel mě nemá dost rád,a nebo "Nemám to vzdělání, které potřebuji," nebo něco podobného. Jinými slovy, odkázali byste na vnější podmínky, a to aniž byste si uvědomili, že pocit nejistoty nikdy nepochází z vnějšku, ale vždy z vás, z vašeho emocionálního naprogramování, z něčeho, s čím pracujete v mysli.

Změníte-li ten program, pocity nejistoty okamžitě zmizí, i když ve vnějším světě zůstane všechno tak, jak to bylo. Jsou lidé, kteří se cítí jistě a jejich bankovní konto zeje prázdnotou, jsou lidé, kteří se cítí nejistě, ačkoli mají miliony. A má to na svědomí právě jejich naprogramování. Jedni jsou naprosto bez přátel, a přesto se co se týče lásky lidí cítí naprosto bezpečně. Druzí se cítí nejistě i v těch nejpevnějších, nejposesivnéjších svazcích. Opět záleží jen na
naprogramování. Chcete-li na svých pocitech nejistoty pracovat, měli byste pečlivě probrat a pochopit čtyři skutečnosti. Zaprvé, bylo by marné, snažit se zbavit nejistoty přeměnou vnějších podmínek. Může se vám sice podařit něco změnit, ale většinou se tak nestane. Možná dosáhnete jisté úlevy, ale ta nebude mít dlouhého trvání. Takže se naprosto nevyplatí vkládat svou energii a čas do vylepšování vzhledu, vydělávání více peněz či neustálého ujišťování se, že vás vaši přátelé mají skutečně rádi.

Zadruhé (tato skutečnost vás přiměje dotknout se problému tam, kde skutečně je, ve vaší mysli), pomyslete na lidi, kteří by v naprosto stejné situaci, v jaké jste teď vy, nepocítili jedinou stopu po nejistotě. Jsou takoví lidé. Problém
se tedy nenachází vně vás, nýbrž u vás, ve vašem naprogramování. Zatřetí, je třeba pochopit, že toto naprogramování jste převzali od lidí, kteří trpěli nejistotou a kteří vás, když jste byli malí a vnímaví, svým chováním
naučili, že vždycky když vnější svět neodpovídá jistému modelu, je nutné si vyvolat emocionální zmatek zvaný pocity nejistoty. A že je nutné učinit vše, co je ve vašich silách, abyste přeskládali vnější svět - vydělávali víc, hledali
více jistot, usmířili si a udobřili lidi, které jste urazili - a pocity nejistoty tím zase zahnali. Ale stačí si uvědomit, že to vůbec dělat nemusíte, že něco takového stejně nepomůže a že ten emocionální zmatek jste vytvořili vy sami a vaše kultura - už jen to, že si to uvědomíte, vás od problému vzdálí a dostaví se značná úleva ...............

Tváří v tvář lásce

25. července 2017 v 8:16 | Marianne Williamson - z knihy Kouzelná Láska


Část té nejdůležitější práce na milostných vztazích vykonáváme tehdy, když v nich nejsme. To, jak o lásce přemýšlíme ve chvíli, kdy před námi ještě žádná nestojí, z velké části určuje, jaká bude, až se vynoří. Pokud v době samoty přemýšlíme o důvěrných vztazích negativně, pak se tyto myšlenky zázračně nezmění ve chvíli, kdy se objeví milostný partner - pokud je ovšem neprohlédneme a nezbavíme se jich. Jinak budou tyto myšlenky nemilosrdně ničit nový vztah stejně, jako plevel ničí nové rostlinky na zahradě. Tváří v tvář lásce nabývá náš strach různých podob. Někdy se cítíme jako kazové zboží, takže kdo by nás asi tak chtěl? Takové myšlenky mohou odradit lásku, aby k nám byť jen nakoukla.

Lidé do nás mohou do nekonečná hučet, že problém je v negativním myšlení, které musíme změnit. Ano,je to negativní myšlení, ale sami je změnit nedokážeme. Pojďme si to vyjasnit: Láska je Zázrak. Je to Boží Práce.
Skrývá v sobě tajemství, a Zapomínáme-li na to, výrazně tím snižujeme své šance ji získat a udržet si ji. Pokud v našich životech není láska, pak je právě na cestě k nám; taková je podstata vesmíru. Když víte, že k vám v pět dorazí vzácný host, strávíte den tím, že budete dělat doma co největší nepořádek? Samozřejmě, že ne.Budete se připravovat. A právě to bychom měli dělat, očekáváme-li lásku.

Drahý Bože,
chci být hodna lásky a připravena na příchod milovaného. Prosím odstraň zdi, které stojí před mým srdcem. Prosím zbav mě her, které hraji a tak si odpírám radost ze života. Prosím obnov mě, abych mohla poznat kouzelný milostný vztah. Pak mi pošli toho, kdo potěší mé srdce. Prosím otevři nebeské brány, aby láska mohla zaplavit mou duši. Amen.

Existuje Anastasia?

16. července 2017 v 8:28 | https://zvonicicedry.cz

Všem příznivcům knih Vladimíra Megreho přinášíme článek z červnového čísla časopisu MEDIUM, kterému upřímně děkujeme za dlouholetou, velmi příjemnou spolupráci:) V článku autor knižní série Zvonící cedry Ruska odpovídá na otázku z publika během čtenářské konference v Helsinkách, která proběhla v roce 2015.
I vy můžete položit autorovi své dotazy během jeho podzimní návštěvy České republiky a Slovenska v září 2017, kdy proběhnou dvě čtenářské konference v Praze a Bratislavě. Na programu mimo jiné prezentace českých, slovenských a ruských rodových statků, vystoupení ruských, českých a slovenských hudebníků, úryvek z představení Léčivého divadla Gabriely Filippi "Anastasia", autogramiáda, focení, prodej knih, cedrových výrobků a cedrových sazenic. Kompletní program návštěvy V. Megre najdete v článku Vladimír Megre v Praze a Bratislavě. Připomínáme, že snížené vstupné na čtenářskou konferenci v Praze končí 31. července!

"Existuje Anastasia?.."
"Tuto otázku mi lidé kladou nejčastěji a je pro to několik důvodů.
Existuje skupina lidí, kteří si nepříliš přejí, aby byly moje knihy a existovala Anastasia. Kdo je to? Tak například někteří duchovní činitelé. Po celý život kázali, poučovali společnost, ale žádný dobrý výsledek se nedostavil. A najednou se objevily knihy, v nichž mluví Anastasia. A ve světě dochází k událostem, které již teď můžeme pozorovat a cítit.
Existují i jiné důvody. Představte si třeba rodinu, která si vydělala na byt, na auto a jiné věci. Otec rodiny si myslí, že vede správný život a že něčeho dosáhl. Najednou však za ním přijde manželka se zelenou knížkou v ruce a říká: ,Muži, nežijeme správně. Naše děti by neměly zdědit chátrající byt, ale velkolepý živý prostor, v němž by mohly žít.ʻ A člověk najednou pocítí, že něco v životě dělal špatně, prožívá neklid, začíná se s manželkou přít a říká, že nic z toho neexistuje.

Jsou také lidé, kteří pokládají tuto otázku, aby se ještě jednou ujistili, že Anastasia existuje.
Pojďme však uvažovat logicky. Jsou tady knihy. Mají autora. Je to Megre a Anastasiina slova. Knihy se dotkly lidských duší v mnoha zemích světa. Znamená to, že jsou a působí na lidi. Kdo je ale napsal? Pokud je autorem pouze Megre, znamená to, že právě on je Anastasia. To on stvořil tak geniální obraz. On udělal to, že miliony lidí přestávají holdovat alkoholu, kouřit a zakládají rodové statky. To Megre, tak geniální člověk, stvořil neobyčejný obraz, jenž se vznáší nad Ruskem a který následují miliony lidí. Stvořil obraz, o němž mluví duchovní učitelé, církev, vědci, stovky bardů. Muzikanti skládají písně, básníci píšou básně, malíři malují obrazy a vy je můžete vidět. Na Zemi se zakládají zahrady, které také můžete vidět. Dochází k obrovským sociálním změnám. A mně nejednou říkali, abych se vzdal Anastasie, abych řekl, že neexistuje. A byl bych nejgeniálnějším spisovatelem, jelikož obraz stvořený v knihách ukazuje lidem cestu…
Jsem vděčný osudu, že mě před tímto ochránil. Proto stále říkám, že Anastasia - překrásná poustevnice z tajgy - existuje. A má úloha tady není velká. Vše, čeho jsem dosáhl, je díky Anastasii."

Překlad: Zvonící cedry
Kresba: J. Gavrikov

Inelia Benz o životě a světě beze strachu

2. července 2017 v 0:27 | Inelia Benz


Pojďme si představovat - život beze strachu…
Představ si (pretend - představovat nikoli pasivně, spíše "předstírat", chovat se tak, jako by to byla pravda a realita), že ve tvém životě není strach. Co by bylo jinak? Jak by to vypadalo jinak? Nyní si představ celý náš svět bez strachu. A tu představu si podrž.
Představováním si a předstíráním iniciujeme (initiate - zahajovat, spouštět) možný výsledek ve skutečném životě. Děti to dělají přirozeně, zvířata to dělají, když si hrají. Když děti rostou, předstírají, že dělají, co potřebují dělat nebo co se chtějí naučit dělat. Předstíráním vstupujeme do pole nekonečných možností, do prostoru mezi myšlenkami, do prostoru mezi částicemi v každém atomu. Díky nám se zrodí něco, co v našich myslích předtím neexistovalo. Předstíráním si dáváme povolení překročit hranice toho, "co je skutečné", "co je možné" a "co je uskutečnitelné" - a jednoduše tomu umožňujeme existovat v naší představivosti, v našem psaní, v našich kresbách, v našich hrách a v našich rozhovorech. Představujte si, předstírejte, pište nebo kreslete život bez strachu. Váš život. Jak by vypadal? Co byste dělali?

Sama jsem to zkoumala a první věc, která mne napadla, byla: "více bych se dívala". Miluji dívání se, miluji pozorování. Protože mám být veřejný hlas pro růst vědomí, posílení a uvědomování na této planetě, mám plný harmonogram - a čas na "pouhé dívání se" je odsunut na okraj. V mé předstírané hře o světě beze strachu, kde je má práce zvyšování vědomí a vibrace planety ukončena, mi bylo dopřáno prostě jenom pozorovat, dívat se, zkoumat. A bylo to fascinující. Když jsem byla v lednu 2010 požádána vyjít na veřejnost, neměla jsem nejmenší tušení, proč - a proč zrovna já. Napadlo mne, že lidé, kteří na planetu přišli, aby tuto práci udělali, byli nějak vyjmuti ze hry a já byla desátý záložní plán. Důvodem mého údivu je skutečnost, že jsem extrémně soukromá osoba a raději se dívám a pozoruji než jsem viděna a pozorována. Zvláště jako Inelia Benz jsem nedůležitá a neexistuji, není tu nic k vidění.

Když jsem si tento týden hrála s předstíráním svého života beze strachu, viděla jsem, že to byl důvod, proč jsem se stala veřejnou osobou. Nevěnovala jsem pozornost tomu být viděna, protože to se mnou nijak "necvičilo", nenaplňovalo to žádné mé touhy ani potřeby. Být veřejnou osobou bylo pro mne v disharmonické, neladící energii, neboť do té doby to pro aktéra znamenalo být v paradigmatu "Já, já a já" - ve kterém jsem nežila. Důvodem ale také bylo, že miluji být pozorovatelkou. Jak se posouváme z paradigmatu "Spasitel/Agresor/Oběť/Mučedník", potřeba spasitelů, průvodců či božstev jako ohnisek naší pozornosti už není nutná. Všechny informace, které jsme kdy potřebovali, jsou už dostupné. Pokud nejsou dostupné právě teď, mnoho lidí pracuje na tom, aby dostupné byly. Jestliže někdo chce skutečně něco zjistit, může. Časy guruů nebo učitelů "předávajících" zkušenost osvícení druhým, už nejsou potřeba. Jsme ponecháni se vzpomínkou a velkým množstvím úhlů pohledu (remembrance and multiple viewpoints. Slovo "remembrance" v sobě má i význam "rozvzpomínání se, připomenutí".) Čím více různých úhlů pohledu dívajících se na ten samý předmět, tím více zjištění a objevů o předmětu...........................

Kouzelná intimita

30. června 2017 v 8:21 | Marianne Williamson - z knihy Kouzelná Láska


kouzelná intimita vyžaduje v obou těchto oblastech mistrovství a jejich vzájemnou harmonii. Jsme jak člověkem, tak andělem, obyčejným chlápkem i mytickým králem, matkou Zemí i hodnou čarodějnicí. Jsme sexuálnímı partnery, kteří si báječně užívají, stejně jako kněžími a kněžkami otevírajícími dveře do oblasti posvátna. Vynechte jedno a ztratíte sílu. Vynechte druhé a přijdete o zábavu.

Máme-li dokonalé osobnosti, ale nepřipravené duše, pak z našich vztahů může vzejít mnoho dobrého, ale nebude v nich místo pro okouzlení. Na druhé straně, jsou-li naše duše svolné, ale mysli nevzdělané, pak v našich vztazích brzy poteče krev duše. Na začátku lásky vstupujeme do tunelu a chováme se, jak nejlépe umíme. Bud se z něj ale vynoříme proměnění, nebo se jednoho dne budeme muset vrátit zpátky a znovu vstoupit dovnitř. Na této Zemi máme za úkol určitou ptáci a vztahy jsou jako laboratoře, v nichž ji můžeme vykonat. Bez této práce není možný růst. Ochota pracovat na sobě a ochota navazovat vztahy je nakonec jedno a to samé. Můžeme se snad někdy ocitnout v situaci, která nějakým způsobem nezahrnuje vztahy?

Zlatá nit vděku

27. června 2017 v 8:58 | Rhonda Byrne


"Když ráno vstáváte, poděkujte za ranní světlo, za to, že žijete a máte sílu. Poděkujte za potravu a radost ze života. Jestliže nevidíte důvod, proč byste měli děkovat, bude chyba ve vás." TECUMSEH (1768-1813), AMERICKÝ NÁČELNÍK KMENE ŠÓNIŮ

Historie je plná slavných postav, které praktikovaly vděčnost, a tím, co dokázaly, se zařadily mezi největší osobnosti v dějinách lidstva: Gándhí, matkaTereza, Martin Luther KingJr., dalajlama, Leonardo da Vinci, Platon, Shakespeare, Ezop, Blake, Emerson, Dickens, Proust, Descartes, Lincoln,Jung, Newton, Einstein a mnoho dalších.

Vědecké objevy Alberta Einsteina změnily způsob, jakým nahlížíme na vesmír. Když se ho na ty ohromné výsledky ptali, mluvil Einstein jen o tom, jak děkuje druhým. Jedna z nejbrilantnějších myslí všech dob děkovala jiným lidem více než stokrát denně za práci, kterou udělali už oni! Je snad stále ještě nepochopitelné, proč se tolik záhad života odhalilo právě Albertu Einsteinovi?

Je nepochopitelné, že Albert Einstein učinil jedny z největších vědeckých objevů historie? Praktikoval vděčnost den za dnem celý život a na oplátku semu dostávalo hojnosti v mnoha podobách. Když se ptali Isaaka Newtona, jak dosáhl svých vědeckých objevů, řekl, že jen stojí na ramenou obrů. Isaac Newton, který byl nedávno v hlasování zvolen člověkem, jenž nejvíc prospěl vědě a lidstvu, byl také vděčný mužům a ženám, kteří žili před ním.
Vědci, filozofové, vynálezci, objevitelé a proroci, kteří praktikovali vděčnost, se dočkali odměny a byli si většinou dobře vědomi, jaká moc se ve vděkuukrývá. Přesto ještě dnes většina lidí netuší, jakou má vděčnost moc, protože k tomu, abyste ve vlastním životě zaznamenali kouzlo vděku, musíte být napředsami aktivně vděční!

( úryvek z knihy: Rhonda Byrne - TAJEMSTVÍ )
 
 

Reklama