Duchovní růst

Hluboká stopa lásky

7. září 2018 v 10:48 | Osho

Jednoho večera procházel městem pohřební průvod, v němž kráčelo mnoho lidí. Ale nebyl to pohřeb krále - zemřel obyčejný žebrák.Bylo podivné, že se takový dav přišel rozloučit s chudým žebrákem. Když průvod zahlédla služka z velké vily, vběhla dovnitřa řekla své paní: "Zemřel žebrák a odebral se do nebe."

Paní její slova rozesmála, protože jí přišlo nesmyslné, že by mrtvý odešel do nebe, a pak se jí zeptala:
"Tys viděla, jak tam vstupuje?" Služka odpověděla: "Samozřejmě, paní. Je to naprosto jasné. Všichni lidé, kteří šli v pohřebním průvodu, usedavě plakali. Neznamená to, že duše zesnulého zanechala hlubokou stopu lásky v myslích těch, s nimiž žil?"
Hluboká stopa lásky - když o tom přemýšlím, uvědomuji si, že stopy lásky jsou zároveň kroky směřující k bráně boží. Dá se snad dojít k bohu jinak než po cestě lásky? Existuje jiný důkaz o dosažení božskosti než fakt, že člověk nalezl lásku na této zemi?

Láska v tomto světě je totéž, co je bůh v onom světě. Láska spojuje. Proto je nejvyšším prožitkem. Jak by jím mohlo být něco, co rozděluje? Když je ten, kdo něco prožívá, odpojený od daného objektu, jde o projev nevědomosti.

( úryvek z knihy: OSHO - Život je mýdlová bublina )

Osho - Jsi člověk?

29. srpna 2018 v 8:06 | Osho

Císař přikázal, ať po jeho smrti nechají vytesatna náhrobek tato slova: "Zde je pohřben nezměrný poklad.Vykopat ho může člověk, který je hodně nešťastný a bezmocný." Kolem procházely tisíce chudých lidí a žebráků, ale nikdo nebyl až tak chudý, aby kvůli majetku rozkopal hrob s mrtvolou. Poblíž hrobu žil mnoholet starý a ubohý žebrák,a kdykolišel kolem nějaký chudý člověk, pokaždé ukázal na nápis. Nakonec se přece jen objevil někdo, kdo nedokázal odolat a začal kopat do země. Kdo to byl? Císař, jenž právě dobyl zemi, v níž se hrob nacházel. A okamžitě se pustil do kopání. Nemarnil čas. Ale místo pokladu našel jen úlomek kamene, na kterémbylo napsáno: "Příteli,jsi člověk?" Jak by někdo,kdo má alespoň špetku lidskosti, mohl rušit mrtvého?

Ovšem tomu, kdo s potěšením zabíjí živé kvůli majetku, je to úplně jedno. Když císař zklamaný, zatrpklý a s pocitem ponížení odcházel od hrobu, lidé viděli, jak se starý žebrák, který žil poblíž, hlasitě rozesmál. A pak řekl: "Čekal jsem spoustu let a konečně jsem spatřil nejubožejšího a nejchudšího člověka na zemi!" Kdo nemá lásku ve svém srdci, je chudý, bezmocný a slabý. Láska je síla, láska je bohatství, láska je bůh. Kdo hledá jiné bohatství než lásku, jednoho dne zjistí, že se ho dokonce i jeho majetek ptá: "Jsi člověk?"


( úryvek z knihy: OSHO - Život je mýdlová bublina )

Osho - Život je mýdlová bublina

23. srpna 2018 v 8:23 | Osho

Batole si hrálo na slunci a všimlo si vlastního stínu. Moc se mu líbil, protože sehýbal úplně stejnějako ono. Snažilo se chytit ho za hlavu,ale když se po něm natáhlo, stín byl zase o kousek dál. Ať dělalocokoli, nemohlo stín chytit, protože vzdálenost mezi nimi se nezmenšovala. Nakonec to batoletak unavilo, že se rozplakalo.
Po celou dobu ho od dveří pozoroval mnich, který si přišel vyžebrat almužnu. Přistoupil k dítěti a položil jeho ruku na svou hlavu.Batole přestalo plakata rozesmálo se. Bylo šťastné, že se mu podařilo chytit hlavu stínu. Když jsem včera vyprávěl tenhle příběh, dodal jsem, že je důležité, abyste položili svou ruku na své bytí. Kdo se snaží chytit stín, nikdy se mu to nepodaří. Tělo je stín. Pokud ho chcete chytit,budete jednou určitě plakat. Běžné touhy jsou neukojitelné. Ať se za nimi ženete jakkoliusilovně, stejně zůstanou nenaplněny. A osvobodíte se od nich, jen když se navrátíte k sobě a usídlíte se ve vlastním bytí.

Kdo není vytrvalý, brzy se vzdá. Ale člověk, který nosí štít vytrvalosti, zjistí, že neustálé životní bitvy ho jen posilují.
Slyšel jsem příběh…
Muž šel kolem kovárny. Slyšel, jak kladivo buší do kovadliny, a tak nahlédl dovnitř. A všiml si, že v koutě leží spousta kladiv poničených častým používáním. Zeptal se kováře: "Kolik kovadlin potřebujete, abyste zničil tolik kladiv?"
Kovář se zasmál a řekl: "Jen jednu, milý příteli. Na jedné jediné kovadlině se dají zničit stovky kladiv, protože kladivo buší, ale kovadlina vytrvá." Je pravda, že nakonec vyhrává ten, kdo trpělivě přijímá všechny rány života. I on slyší podobné zvuky, jako když kladivo buší na kovadlinu, ale ví, že nakonec se kladivo zničí, ale kovadlina zůstane neporušená.

( úryvek z knihy: OSHO - Život je mýdlová bublina )

Andělé pomáhají manželství

20. srpna 2018 v 8:33 | Diana Cooper


Serena byla mladá a atraktivní vdaná žena s malými dětmi. Její vzhled byl ale v naprostém rozporu s jejím vnitřním zmatkem. Ke svému manželovi, který ji nedokázal podporovat ani finančně ani emocionálně, pociťovala takovou zlost, že se s ním po několik let odmítala milovat. Měla v úmyslu žít s ním v tomto celibátu až do doby, kdy budou děti starší, protože nemohla snést ani představu, že se jí dotýká.

Nějakou dobu jsem s ní hovořila a pomáhala jsem jí, aby si stále více uvědomovala své zvyky. Posléze souhlasila a pozvala anděly, aby jí pomohli. Jakmile se andělé přiblížili, přesunuli se k jejímu srdci a ukázali mi, že je velmi emocionálně poraněno. Dotýkali se jejího zra­něného srdce a vyhlazovali jej, dokud nebylo v pořádku.

Pak se přesunuli k jejímu solárnímu plexu. Vypadal jako zaprá­šený sklep plný starých vzpomínek. Pracovali z plných sil, aby vy­klidili všechno to harampádí a vynesli je na světlo, ve kterém se rozpustilo. Když její solární plexus vyklidili, vyčistili a požehnali, požádala jsem jí, aby si před sebou představila svého manžela.
"Ach, jsem obklopena černotou a on je celý černý a červený," řek­la. Černá a červená dohromady jsou barvy bezprostředně hrozícího výbuchu. Bylo jasné, že je na pokraji zhroucení.

Andělé věnovali spoustu času jemnému odstraňování temné energie zlosti, která je oba obklopovala a rozpustili provazy, které je omotávaly. Když s tím byli hotovi, řekla mi Serena: "Držíme se za ruce a jsme jeden pro druhého oporou." Značně mě to překvapilo. Nic­méně jsem jenom požádala anděly, jestli by mohli pokračovat v je­jich vzájemném sbližování.

Za dva týdny přišla na další sezení. Byla jsem potěšena tou září­cí ženou, plnou života, která vešla dovnitř. Řekla mi, že poté, co jí andělé pomohli, šla doma a cítila se zcela jinak. Strávili pak s manželem noc plnou vášně.
Další den pociťovala mírnou zlost a trochu se bála, ale přešlo to, a nyní jsou si opět blízcí a milují se. Řekla: "Jasně nyní vím, co mo­hu udělat já, aby všechno klapalo, a ne co musí dělat on. Mám jas­no jakým směrem se ubírám ve své práci, a uvědomila jsem si, že se z nás obou nyní mohou stát živitelé rodiny. Poprvé se v tomto ohle­du cítím naprosto v pohodě."

K tomu dodala, že přítelkyně, která u nich bydlí, a která u nich už bydlela před čtyřmi měsíci, je naprosto ohromena zrněnou, kte­rá se v jejich vztahu odehrála - jen stěží tomu může uvěřit.

Když jim to dovolíme, andělé udělají, co je v jejich silách, aby svedli dva partnery v manželství zase dohromady.


( úryvek z knihy: Diana Cooper - SVĚTLA ANDĚLŮ )

Strach může žít jen v budoucnu

19. srpna 2018 v 9:33 | Steve Rother

Mohlo by být užitečné také vědět, že strach žije pouze v budoucnu. V této chvíli se nebojíte, máte strach z toho, co se může stát příště. Není možné projektovat strach do přítomného okamžiku. Můžete být rozzlobení nebo rozrušení, ale nemůžete mít strach, pokud jste ukotveni v přítomném okamžiku. Ve skutečnosti je strach projekcí, která může žít pouze v budoucnu. Takže to mějte na paměti drazí.

Stejně tak se nebojíte vaší minulosti. Už se to stalo. Nemusíte mít rádi svou minulost, ale jediný způsob, jak se udržovat ve strachu je, že se obáváte, že se ona zkušenost bude v budoucnu opakovat. V přítomném okamžiku nemáte skutečný strach, protože právě teď jste v bezpečí. Bez ohledu na to, co zažíváte, dokonce i když máte bolesti, v tuto chvíli se cítíte bezpečně. Pokud se ocitnete v projekci strachu, znamená to, že jste vystoupili z přítomného okamžiku

Steve Rother

Anita Moorjani - Vesmír dává smysl

10. srpna 2018 v 21:42 | Anita Moorjani

Vesmír dává smysl! uvědomila jsem si. Konečně tomu rozumím - už vím, proč jsem měla rakovinu! Byla jsem v tu chvíli natolik ohromená kouzlem okamžiku, že jsem se nemohla zabývat příčinou své nemoci, ale brzy se jí budu věnovat hlouběji. Zřejmě jsem také pochopila, proč jsem vůbec do tohoto života vstoupila - poznala jsem pravý smysl svého života.
Jak to, že tomu všemu najednou rozumím? divila jsem se. Kdo mi ty informace dává? Je to Bůh? Kršna? Buddha? Ježíš? A pak mě zaplavilo poznání, že Bůh není bytost, ale je to stav bytí... a já jsem teď tímto stavem bytí!

Viděla jsem svůj život složitě vpletený do všeho, co jsem dosud poznala. Moje zkušenost byla jako nit vetkaná do obrovských a neuvěřitelně barevných obrazů nekonečné tapiserie. Všechny ostatní nitě a barvy představovaly mé vztahy a zahrnovaly veškeré životy, kterých jsem se byť i jen dotkla. Byly tam nitě zastupující mou matku, mého otce, bratra, manžela i všechny ostatní, kteří se kdy objevili v mém životě, ať už byl náš vztah dobrý nebo špatný.
Je to možné? Tady je dokonce nit za Billyho, který mě jako dítě šikanoval!

Všechna setkání byla vetkaná a společně vytvářela látku, která byla souhrnem mého života až do té chvíle. Já sama jsem byla jen jedním vláknem, ale zároveň i součástí celého konečného obrazu.V tu chvíli jsem pochopila, že dlužím sama sobě, všem lidem, které jsem kdy potkala, i životu samotnému, abych byla vyjádřením své jedinečné esence, své unikátní podstaty. Pokud jsem se pokoušela být někým nebo něčím jiným, nebyla jsem tím lepší - jen mě to ochuzovalo o mé opravdové já! Bránilo to ostatním, aby mě zažívali takovou, jaká jsem, a mně to bránilo hodnověrně s nimi komunikovat.

Když nejsem sama sebou, ochuzuji vesmír i o to, čím jsem sem přišla být a co jsem přišla vyjádřit. ......

Anastasia - Manželka Bohyně

26. července 2018 v 12:07 | Vladimír Megre

Pomocí vlastní mysli může jeden člověk zapůsobit na druhého. O tom svědčí starodávná vyprávění a pověsti. Poslechněte si, co o lidské mysli vyprávěl Anastasiin dědeček. Ještě před půldruhým tisícem let existovali lidé, kteří chápali vlastnosti a sílu energie lidské mysli, vypráví o tom také pověsti. "Chceš, povím ti jednu z nich ?"
"Ano."
"Přeložím ji ze starodávného jazyka do současného a předměty, jež se v ní uváděly dříve, zaměním na současné, aby podstata byla srozumitelnější. Jenom mi řekni, co nejčastěji dělají dnešní muži, kteří už jsou několik let ženatí ? Co dělají, když se vrací domů ?"
"No, mnozí, pokud nepijí, sedají si u televize, čtou noviny, dívají se na televizi. Mohou jít vynést odpadky, jestli je o to požádají manželky." "A ženy ?" "Ženy, to je jasné co - připravují v kuchyni večeři, potom myjí nádobí."
"Jasně. Bude to jednoduché předělat starodávnou pověst na současný způsob."

"Žili na světě obyčejní manželé. Manželka se jmenovala Jelena, manžel - Ivan. Manžel se vracel z práce, sedal si do křesla u televize, četl noviny. Jeho manželka Jelena připravovala večeři. Podávala mu ji a bručela, že nic pořádného doma
nedělá, vydělává málo peněz... Manželčino bručení Ivana znervózňovalo. Ale neodpovídal jí hrubostí, pouze si pro sebe myslel: ,Sama je šmudla neupravená a ještě mě poučuje. Když jsem se oženil, byla úplně jiná - krásná, laskavá.'
Jednou, když bručící manželka požádala, aby Ivan vynesl odpadky, neochotně se odtrhl od televize a šel ven. Vraceje se, zastavil se u dveří domu a v myšlenkách se obrátil na Boha:
,Bože můj, Bože můj ! Nevydařil se mi život. Copak mám celý svůj život strávit s takovou bručivou a nehezkou manželkou ? Vždyť to není život, ale stálé trápení.' A najednou Ivan slyšel tichý Boží hlas:
,Mohl bych ti s tvým neštěstím pomoct, můj synu: dát ti za manželku krásnou bohyni, ale když sousedé uvidí náhlé změny v tvém osudu, budou velice ohromení. .............

Anastasia - Společnost schizofreniků?

24. července 2018 v 8:42 | Vladimír Megre

Poslouchal jsem vyprávění Anastasiina dědečka o tom, jak a čím by se měl stravovat člověk, a mimovolně jsem to porovnával se stravou dnešních lidí, dokonce bohatých, kteří žijí v takzvaně civilizovaném světě. Vzniká velice záhadná situace. Pojďme si v tom konec konců společně udělat jasno.
Tedy všichni víme, že pro člověka je prospěšné jíst čerstvé, ekologicky čisté produkty.
Všichni víme, že v přírodě existují rostliny schopné léčit jakékoliv nemoci lidského těla. Tady se zastavme a udělejme malé upřesnění: v přírodě existují rostliny schopné nedopustit vznik nemoci lidského těla. Tak pročpak nejsou po ruce? Proč a pod vlivem koho si vybíráme způsob života, který ničí naše tělo a rozum? Vždyť se nám jednoduše někdo vysmívá a ještě nás nutí k tomu, abychom nazývali tento způsob života civilizovaným.
Pokud používáme termín "civilizovaná země", "civilizovaný stát" a tím míníme společnost lidí, jež dosáhla určité, samozřejmě správné úrovně vývoje, tak tento vývoj by se měl odrazit také ve způsobu stravování. Dokonce ne "také", ale v první řadě.

Teď společně navštivme supermarket, rusky - obchod dnešního, takzvaně civilizovaného státu. Ti, kteří nebyli v západních zemích, mohou navštívit i naše. Ve velkých městech se jejich sortiment příliš neliší.
Uvidíme, že většina produktů je hezky zabalená a má dlouhodobou trvanlivost. Uvidíme množství vysušených, zmražených a koncentrovaných produktů. Celý tento sortiment nelze nazvat čerstvým produktem.
V supermarketech ještě můžeme vidět tak zvanou čer­stvou zeleninu - na pohled krásná rajčata, okurky a jiné. Ale dnes už je všeobecně známo, že hybridy - speciálně šlechtěné odrůdy schopné po dlouhou dobu zachovávat krásný vzhled - svou kvalitou značně zaostávají za normálním, přírodním plodem.
V evropských zemích to ví skoro každý dospělý člověk. Vznikla tam síť obchodů s ekologicky čistými produkty a jejich cena je mnohem vyšší než v běžných obchodech. Tudíž společnost uznala, že v ostatních obchodech, jichž je většina, produkty nejsou ekologicky čisté.

Ale nazývejme věci pravými jmény. Společnost uznala, že většinou používá k jídlu produkty škodlivé pro zdraví.
Počkejte! Ale co v tom případě s termínem "civilizovaný stát"? Copak mohou lidé civilizovaného státu požívat nekvalitní, zdraví škodlivou stravu? Přesnější definice takového státu je "přihlouplý stát" nebo "stát s obalamutěným obyvatelstvem".
V "přihlouplých státech", jimž se snaží tak pečlivě podobat i Rusko, se rýsuje určitý systém obalamutění obyvatelstva.
Podívejte se, k čemu tak dochází. Člověk používá k jídlu nekvalitní produkty a začíná být nemocný.
Nemocný člověk se dostává do rukou systému pod názvem "zdravotnictví". Tento systém disponuje obrovským množstvím léčivých přípravků, nemocnic, vědeckých center. Je placený. Říká se nám, že se neustále zdokonaluje.
Ale všimněte si: podle statistiky se každým rokem zvětšuje počet nemocných lidí. Přičemž vznikají nové nemoci, s nimiž se lidstvo dříve nesetkalo. Objevilo se množství psychických chorob, objevilo se takové moderní povolání jako psychoterapeut.
Nabízí se logická otázka: co je příčinou zhoršujícího se zdraví obyvatelstva "civilizovaných zemí"? Nepodílí se na tom samo zdravotnictví? .....................

Minulé životy a kvalita mezilidských vztahů -

21. května 2018 v 13:40 | Marta Foučková

Kvalita mezilidských vztahů je důsledkem našeho jednání. Na své vývojové cestě děláme chyby i nesprávným myšlením. Každá negace a špatnost, které jsme se dopustili, se obrací proti nám. Kdybychom tak znali všechny kauzality! Bohužel to není možné, ale dalšímu řetězení křivd lze zabránit tím, že si uvědomíme přítomnost vyššího principu - porozumění, trpělivosti, lásky a odpuštění. Často se nemusíme pro chyby vracet až do minulého života.

Hledáme příčiny těžké poruchy spánku (muž 34 let).
"… Ano, ublížil jsem svojí první dívce. Neměl jsem ji rád. Jenom jsem se bavil tím, jak za mnou pořád běhá, a jak beze mě nemůže být… Manželka mi to teď vrátila, udělala to samé, co já předtím… Moje nenávist mě ničila, vždyť já ji chtěl dokonce i zabít… Ano, dostanu se Z toho, když jí to odpustím… A musím to nějak vynahradit i té předchozí a poprosit ji o odpuštění."

Selhání zanechává karmickou stopu na časové koleji mysli. Dluhy v oblasti fyzické bolí, dluhy ve sféře citové však bolí dvojnásob. A to zejména proto, že jim člověk později málokdy rozumí. Nevěra vyvolá zase jen nevěru a člověk pak naříká na nespravedlnost boží. Konflikty v manželství vznikají převážně tím, že se jeden na druhém kdysi provinil. Pro vyrovnání se k sobě musí rodit a obnovovat cit lásky tak dlouho, až v lásce jeden druhému odpustí. Jakmile si ten, co dluží, svoji chybu uvědomí, snaží se, často podvědomě, vynahradit to, co zavinil. V případě, že se karma naplnila a odpustili si, mohou se rozejít a osudová vazba je již k sobě nepoutá.

"Jsem služebnou na zámku. Je černovlasý, hezký. Říká mi, jak moc mě má rád, že nezáleží na rozdílu
postavení, že si mě vezme, abych mu byla po vůli. Omotává mě tolika řečmi a já mu věřím… Scházíme se v
oboře. Říká, že chce moje dítě, a že si mě vezme… Čekám rodinu. První den, co zjistil, že jsem těhotná, mě
odváží pryč. Nikdo se to nesmí dozvědět. Slibuje, že si mě vezme, až porodím…
Je to vysloužilý starý mlýn, kde bydlí už jen dva staří lidé… Stařenka se stařečkem se o mě starají. Porod
se odbývá jen s jejich účastí. Nikdo o tom nesmí vědět. Teprve teď mi ale všechno dochází… Já to dítě nechci, nejsem na něj připravená. On se chtěl jen bavit na můj účet. Nikdy si mě nechtěl vzít. To dítě nenávidím. Když řve, chci ho zabít, nejruději bych ho zaškrtila. Přenáším na něj svou nenávist k tomu muži.
Několik dní po porodu přicházejí tři ozbrojení muži. Berou dítě a mizí… Najednou si uvědomuji, že dítě za
nic nemůže, že s tím mužem nemá nic společného. Teď se teprve u mě probouzí mateřský pud… Chci ho zpět,
protože si uvědomuji, jak moc ho miluji… Říkají, že jsem šílená, já ale jen nemám zájem o život…
Zůstávám s těmi stařečky. Nevím, co se stalo s dítětem. Už nikdy jsem ho neviděla… Umírám poměrně
mladá."

"Projdi vztahy v současném životě."
"… Je stejně krásný jako tenkrát. Chtěl si mě vzít. Teď už ale vím, proč se mi nelíbil. Bylo mi ho sice líto,
protože prožil dětství jako sirotek, ale něco mě před ním zrazovalo, třebaže mi klečel u nohou a dělal všechno
možné, aby si mě získal. Ano, teď už rozumím tomu, proč jsme se setkali. Tenkrát mě připravil o zdraví a asi i o život. Ale já mu odpouštím. Co s tím udělá, je mi už jedno… Jestli přijme přátelství, budeme kamarádi. Nebo ne, to už je jeho
věc."

( úryvek z knihy: Marta Foučková - JÁ JSEM )

Důležitý je pocit, který zakoušíme ...

22. dubna 2018 v 7:43 | Marlo Morganová


Domorodci věří, že naše tělo zaznamenává pocity a emoce a zanáší tento záznam do každé buňky, do samotného jádra naší osobnosti, do mysli a do našeho věčného já. Zatímco některá náboženství nabádají ke krmení hladových a napájení žíznivých, tento kmen říká, že nezáleží na jídle a pití ani na člověku, kterému se jídlo a pití podává. Důležitý je pocit, který zakoušíme, když otevřeně a láskyplně dáváme, a který naše tělo zaznamená. Když podáme vodu umírající rostlině nebo zvířeti, anebo někomu dodáme odvahu, osvětlí se nám tím podstata života a jeho Stvořitele stejně, jako když hladovému podáme potravu. Tuto úroveň naší existence pak opouštíme se záznamem toho, jak jsme okamžik za okamžikem zvládali naše emoce. Rozdíl mezi dobrem a čímsi horším závisí na neviditelných, netělesných pocitech, které naplňují věčnou část naší bytosti. Naše činy jsou pouhým vodičem, jehož prostřednictvím vyjadřujeme a prožíváme pocity a úmysly.

( úryvek z knihy: Marlo Morganová - Poselství od protinožců )

ECKHART TOLLE - ČÍM OPRAVDU JSTE

19. dubna 2018 v 8:35 | ECKHART TOLLE

Přítomný okamžik je neoddělitelný od toho, čím jste na nejhlubší úrovni.
V životě je mnoho věcí, které jsou pro vás důležité, ale jen jediná je důležitá absolutně. Je pro vás důležité, zda jste v očích světa úspěšní nebo neúspěšní. Je pro vás důležité, jestli jste zdraví nebo nemocní, jestli jste vzdělaní nebo nevzdělaní. Je pro vás důležité, zda jste bohatí nebo chudí - určitě to má velký vliv na váš život. Ano, všechny tyto věci jsou důležité, ale žádná z nich není důležitá absolutně.

Existuje něco, co je důležitější než všechno ostatní, a tím je nalezeni podstaty, kterou opravdu jste nezávisle na vašem zosobněném vědomí vlastního já. Klidu nedosáhnete změnou okolností svého života. Klid najdete pouze v uvědomění, čím jste na nejhlubší úrovni. Ani převtělení vám nepomůže, pokud ve svém příštím životě nebudete vědět, čím jste.
Veškeré utrpení na této planetě vzniká v důsledku zosobněného pocitu "já" a "my". Zosobněné já zakrývá esenci toho, čím jste. Neuvědomujete-li si tuto vnitřní esenci, vždycky nakonec způsobujete utrpení. Je to tak jednoduché. Když nevíte, kdo jste, vytváříte si umělé já jako náhražku za své nádherné božské bytí.

Duchovní hledači hledají sebeuvědomění nebo osvícení v budoucnosti. Jestliže něco hledáte, potřebujete budoucnost. Pokud tomu věříte, pak budete potřebovat čas, dokud si neuvědomíte, že k sebeuvědomění žádný čas nepotřebujete.Díváte-li se na strom, uvědomujete si strom. Máte-li nějakou myšlenku nebo pocit, uvědomujete si myšlenku nebo pocit. Máte-li nějaký zážitek, uvědomujete si jej.

Všechna tato tvrzení vám připadají pravdivá, ale když o nich začnete přemýšlet, brzy zjistíte, že sama jejich struktura obsahuje mylnou představu, která je nevyhnutelná, pokud používáte jazyk. Myšlení a jazyk vytvářejí zdánlivou dualitu, která ale ve skutečnosti není. Ve skutečnosti nejste někým, kdo si uvědomuje strom, myšlenku, pocit nebo zážitek. Jste vědomí, skrze nějž se tyto věcí jeví.
Jste schopni uvědomovat si sami sebe jako vědomí, v němž se rozvíjí obsah vašeho života ?

( úryvek z knihy: ECKHART TOLLE - TICHO PROMLOUVÁ )

Anthony de Mello - Lpění

12. dubna 2018 v 12:10 | Anthony de Mello

Lpění - jak takové lpění vzniká? Začíná to kontaktem s něčím, co vám působí potěšení: auto, všude inzerované moderní zařízení, slova chvály, společnost nějakého člověka. Pak přichází touha si to udržet, opakovat ten příjemný pocit, který vám tato věc či osoba přináší. A nakonec se dostaví přesvědčení, že bez toho člověka či bez té věci nebudete šťastni, neboť jste zaměnili potěšení, které vám ta osoba či věc přináší, s pocitem štěstí. A už jste vlastníkem plně rozvinutého přesvědčení a s ním přichází i to, že ze své pozornosti ostatní věci vyjímáte, stáváte se necitlivými ke všemu, co se
předmětu vašeho lpění netýká. Pokaždé, když se od tohoto předmětu vzdálíte, necháte u něho i své srdce, a je tedy nemožné, abyste ho vložili do něčeho jiného tam, kde zrovna jste.

Symfonie života zní dál, ale vy se pořád ohlížíte zpátky, připoutáni k několika taktům melodie, odpíráte svému sluchu
zbytek skladby a vytváříte tak disharmonii a rozpor mezi tím, co vám život nabízí, a tím, k čemu lnete. To už přichází nervozita a strach, jež lásce zasadí smrtelnou ránu, lásce a té radostné svobodě, kterou láska přináší. Neboť láska a svoboda kvete, pouze když se z každého tónu těšíte v tom okamžiku, kdy zazní, a pak ho necháte jít, abyste byli schopni plně vnímat tóny, které budou následovat.

Jak se člověk zbaví lpění? Lidé se o to pokoušejí pomocí odříkání. Ale to, že si budete odříkat pár taktů hudby, že si je vymažete z vědomí, jen vytvoří právě ten stejný druh násilí, konfliktu a necitlivosti jako lpění. Jen se znovu
otupíte. Tajemství spočívá v tom nic si neodříkat, na ničem nelpět, mít ze všeho radost a pak to nechat jít, nechat to dál plynout. Jak? Pomocí řady hodin strávených pozorováním rozkladného a hnilobného charakteru lpění. Vy se povětšině soustřeďujete na vzrušení, záblesky rozkoše, které vám přináší. Ale zamyslete se také nad strachem, utrpením a nesvobodou; a přitom zvažte radost, klid a svobodu, které získáte pokaždé, když se nějaké připoutanosti zbavíte. Pak se přestanete ohlížet a necháte se unášet hudbou každého okamžiku.

A nakonec se podívejte na tuto společnost, jak zahnívá, zamořená lpěním. Protože ten, kdo lpí na moci, penězích a majetku, na slávě a úspěchu, ten, kdo po těchto věcech touží, jako kdyby na nich záviselo jeho štěstí, ten je
považován za produktivního člena společnosti, dynamického a pilného. Jinými slovy, ten, kdo se za těmito věcmi žene s nutkavou ctižádostí, která přehlušuje symfonii jeho života, otupuje ho a činí ho lhostejným a necitlivým k druhým i k sobě samému, na toho se bude společnost dívat jako na závislého občana a jeho příbuzní a přátelé budou hrdi na to, jakého
postavení to dosáhl. Kolik znáte vážených lidí, kteří si ponechali tu jemnou citlivost lásky, kterou umožňuje jen nelpění? Když o tom budete přemýšlet dost dlouho, pocítíte znechucení tak silné, že instinktivně odmrštíte každou
připoutanost jako hada, který se kolem vás chce omotat. Vzepřete se a osvobodíte se od této zkažené společnosti, která je založená na nenasytnosti a lpění, na strachu, chtivosti, otupělosti a necitlivosti nelásky.


( úryvek z knihy: Anthony de Mello - Cesta k lásce )

Dělejte věci úplně jinak, než se očekává a jste zvyklí

7. dubna 2018 v 8:13 | převzato z https://www.celostnimedicina.cz

"A proč jako? " nabízí se zákonitě otázka. Takže proč? Protože vám to v některých případech může i zachránit život. Protože se můžete zbavit závislostí. A protože se někdy může hodit i to, že se nezapomenutelným způsobem zapíšete do myslí i srdcí druhých lidí. Možná je pobavíte nebo jim zpříjemníte den. A hlavně: vás samotné to uvolní - vnese to do života více energie, nadšení, svobody…

Hrajte hru na opak

Bestsellerová autorka Pam Grout takto přímo nazývá jednu ze svých sedmadvaceti her vděčnosti. V čem Hra na opak spočívá? "Radikální činy narušují dominantní plány," říká Grout (2018: 163). Tj. Hra na opak nám umožňuje vymanit se ze zajetých stereotypů. "Když nadáváte a stěžujete si, odpuzujete dobro," doplňuje autorka. Podle ní, když si totiž na jakékoliv situaci všimneme byť jen nepatrné negativní drobnosti a věnujeme ji pozornost, můžeme ji nechat narůst do obludné nadživotní velikosti.

Jeden příklad z knihy Vděčností úspěchu. Kamarádka Pam Grout Diane ji uplatnila u daňového úřadu. Místo aby byla vystrašená, když volala úředníkovi, který byl přidělen k jejímu případu, projevila nesmírné nadšení a řekla mu cíleně do telefonu, jak moc se na schůzku s ním těší. "Nejenže ho tak překvapila, že málem upustil telefon, ale dokonce jí odpověděl podobně. Jejich schůzka se pak nesla ve stejném radostném duchu." (Grout, 2018: 162).

Oshova (proti)kuřácká meditace

Známá historka indického mistra Osha: Přichází za ním zoufalý muž, který se nemůže zbavit kouření. Osho mu vysvětluje, že to není otázka momentální volby - že se v něm kouření zakořenilo jako zvyk: "Co takhle to odautomatizovat?" Pak mu poradí něco, co překvapený muž nečeká - aby se nesnažil s kouřením přestat. Aby z něho udělal meditaci a vychutnával tu "vůni od Boha". Aby vědomě vytahoval a pomalu kouřil jednu cigaretu za druhou. Po třech měsících pak přichází nadšený muž za mistrem s tím, že se stal zázrak: "Ono to přestalo."

Tato metoda je extrémní (u nemocných a oslabených jedinců by mohla vést i k ohrožení života), avšak jsou lidé, kterým právě tato paradoxní cesta pomohla se jejich závislosti zbavit. Ostatně, kdybyste měli povinně jíst celý týden jen jednu vaši milovanou potravinu a nic jiného - ať už by to byl tuňák, jahody nebo čokoláda - pravděpodobně byste si ji také zprotivili.

Jak si zachránit život

Třetí dnešní příběh bude od ruského spisovatele Vadima Zelanda. Ve své knize Ovlivňováni reality vypráví, jak jednoho chlapíka zahnala pouliční banda do kouta a chtěla ho zbít. "On tehdy přistoupil k jejich vůdci, upřel na něho pohled šílence a prohlásil: "Co chceš zlomit, nos nebo čelist?" Takto položená otázka zjevně do scénáře nepatřila a vůdce se na chvíli zarazil. Načež chlapík s nepřirozeným nadšením zvolal. "A co kdybych ti urval ucho?" (Zeland, 2005: 57-58). Vůdce bandy byl úplně paralyzovaný, a když ho onen mladík silně chytl za ucho, nezmohl se na žádný odpor. Hocha považoval za absolutního blázna a celá banda se dala raději na ústup.

Podobně se vypráví řada historek o okradených indických mistrech, kteří naopak zloděje odzbrojí svou bezelstností a absolutním soucitem: "Zapomněl jsi mi ukrást bundu. Bude ti venku zima. Na, vezmi si ji." a podobně.

Zeland pochopitelně dodává, že když vás chce někdo oloupit a je to například narkoman nebo blázen, je moudré se nevystavovat zbytečnému nebezpečí a násilníkovi vyhovět.

Jaký je tedy závěr?

Ať už v životě narazíme na jakoukoliv mrzutou překážku, to nejhloupější, co můžeme udělat, je se rozčilovat a dále roztáčet kolo negativních emocí, a tím i dalších mrzutých okolností.

Pokud jsme sami udělali chybu nebo jsme v přímém ohrožení života, je někdy nejlepší druhé straně ihned v klidu vyhovět. Na mnoho nepříznivých situací je však tím nejlepším lékem humor a fantazie - udělat něco úplně jinak. Něco, co druhý člověk nečeká, nebo co nám samotným pomůže vymotat se ze stále se opakujícího stereotypu.

U dlouhodobých záležitostí platí premisa: "Chceš-li ve svém životě změnu, musíš ty sám něco změnit a udělat úplně nově."

Nečekanost je kouzlem, které otevře mnohé zavřené dveře.
Kterou jednu věc bys dnes mohl udělat úplně jinak?

Upozornění: Zásahy do diety či dalších návyků majících vliv na vaše zdraví, konzultujte vždy s lékařem! Autor ani redakce nenesou žádnou odpovědnost za užití jakýchkoliv v článku uvedených příběhů a postupů.


15 duchovních naučení z Indie

6. dubna 2018 v 5:36 | https://www.pronaladu.cz

1. Nebýt nikde jinde, než zde

Není třeba nikam spěchat. Je však třeba být tam, kde je ti dobře. Jestliže cítíš, že jsi někde, kde být nemáš, vstaň a jdi tam, kam tě volá vnitřní hlas. Pamatuj však, že abys nalezl, nemusíš nutně někam chodit. Je mezi tím velmi tenká hranice. Klíč spočívá v ustavičné přítomnosti.

2. Nech všechno jít svou cestou

Nesnaž se řídit lidi nebo události. Neplánuj, nečekej, buď přející. Nebuď chtivý.
«Nauč se snášet chvíle, kdy se nic neděje".
Nejdi všemu naproti, umožni lidem, aby k tobě přicházeli, a událostem, aby se děly. Nic se neděje jen tak.

3. Dopřávej svobodu

Dopřej si svobodu být sebou samým a jiným dopřej, aby také oni byli sebou samými. Pamatuj, že každý má svou cestu a své zkušenosti. Jestli se vaše cesty zkříží, je to jistě krásné. Jestli se rozejdou, je to také dobré. Protože VŽDYCKY VŠECHNO JE K NĚČEMU DOBRÉ. Tobě, jemu i jí, jim, všem.

4. Neboj se

Ničeho. A nikdy. Klidně udělej nezvyklý krok doprava, doleva, měň je, jak tě napadne. Pokud cítíš, že bys měl něco udělat, něco říci, udělej to a žádné formality "nemám zpáteční lítek" nebo "na to nemám peníze", případně "to se nepodaří" tě nesmí zadržet. Neboj se o své fyzické tělo. Pamatuj, že vždycky jsi v mateřském lůně Vesmíru. Copak ten se snad o tebe nepostará? Zbav se strachu a buď svobodný.

5. Méně bývá více

Nesnaž se mít všechno a hned. I když se zdá, že nic nemáš, vždycky něco máš. A jestli se něčeho nedostává, natáhne se k tobě štědrá ruka přítele, bratra, sestry, kolemjdoucího. Znej ve všem míru.

6. Nelpi na lidech

Jinak nedosáhneš zkušenosti. Nikdy nezůstaneš sám, protože kamkoli se vydáš, všude potkáš lidi. Zato však ty "své". Takové, kteří tě naplní, inspirují, naučí, kteří budou tvým odrazem. A pamatuj, že pokud vám není dáno jít po cestě spolu, můžeš za nimi běžet, můžeš je volat, stejně spolu nepůjdete. Jestli jsou to však ti "tví", utíkej kam chceš, schovávej se, kde chceš, NIKAM nezmizejí. Proto tedy …

LORNA BYRNE - SÍLA ODPUŠTĚNÍ JE V NÁS

6. března 2018 v 7:39 | LORNA BYRNE

Nedávno jsem dávala na facebook příspěvek o důležitosti odpuštění a mnoho lidí mi k němu napsalo, že neví, jak má odpustit.

Možná hledáte nějaký specifický návod, zkoušíte třeba stokrát za sebou napsat, že chcete odpustit, a přesto to nefunguje. Nejdůležitější věc, kterou si všichni musíte uvědomit, je že v sobě máte sílu rozhodnout se pro odpuštění. Tím, že se rozhodnete někomu odpustit, uzdravíte část zranění, které ve vás je.
Nejtěžší je odpustit například, když někdo ve vaší rodině byl zavražděn - to je něco strašného a odpustit něco takového je opravdu těžké. Ale menší věci se odpouštějí snadněji - nejdou srovnávat s událostí, při které bylo zabito dítě nebo někdo zemřel při útoku.

Myslíme si, že nemůžeme někomu odpustit, protože ten někdo se třeba opil na oslavě a začal si něco s naším partnerem nebo na nás byl někdo ošklivý a my mu to máme za zlé. Možná že šéf, soused, kamarád nebo nějaký příbuzný něco řekl a my si namluvíme, že nám ten člověk něco udělal, ale ve většině případů nám nic neudělal.
Jednoduché věci ve vás mohou probudit nenávist. Váš soused sebere kus papíru na vašem dvorku a vy ho za to začnete nenávidět nebo chodí na zahradu kouřit a vám přijde, že by to dělat neměl.

Váš strážný anděl se vás pokouší přimět k tomu, abyste změnili názor. Zeptejte se sami sebe, proč toho daného člověka nemáte rádi. Musí tam být nějaký důvod, třeba že vás ten člověk zranil nebo něco řekl nebo jste s ním měli střet. Odpusťte mu ten střet, možná jste si oba velmi podobní, a tak si navzájem vadíte?
Také můžete na někoho žárlit, možná že někdo umí něco lépe než vy, a tak toho člověka začnete nesnášet, ale pamatujte na to, že vy dokážete dělat věci svým vlastním způsobem, který je jedinečný a důležitý.
Bohužel nám někdy přijde těžké zapomenout na nějakou maličkost, protože nemáme nic jiného, na co bychom se mohli soustředit. Lidem to dává pocit, že se v jejich životech něco děje, ale ve skutečnosti je to jen blokuje od toho, aby se mohli posouvat kupředu. Je možné být naštvaný na něco, co vám někdo udělal, ale zároveň nebýt naštvaný na toho člověka, který to udělal. Maličkosti vás v životě mohou přimět k tomu, abyste nenáviděli, a ničit vám život, ale nestojí to za to, život je příliš krátký....................

Živoucí láska a dětí

27. února 2018 v 9:54 | Ken Keyes, jr


Dítě může být na vaší cestě k vyššímu vědomí skvělým učitelem. Může vám stále ukazovat, co to znamená žít ve svém tady a teď, dříve než se proudu vědomí dotkne racionální mysl. Je zcela schopno své vědomí spontánně upřít ke každé nové situaci. Když mu odepřete něco, co chce, zapojí zřejmě ego a bude plakat. O minutu později však již opět věnuje pozornost svému tady a teď, raduje se a směje. Vědomí dítěte se tedy situací nezmocňuje a neničí je svou racionální myslí. V dětech se velmi citlivě zrcadlí vaše úroveň vědomí. Jsou-Ii obklopeni klidnými a milujícími lidm i, vyzařují po většinu času klid a srdečnost. Pokud jsou okolo nich lidé uštvaní, lhostejní a autoritativní, odrazí se takové napětí a neklid velmi rychle i v jejich chování. Dosažená úroveň vědomí určuje váš svět. Jestliže je naplněn strachem a úzkostí, vtáhnete do něj i ty ve vašem okolí, kteří se pohybuj í na úrovních nižšího vědomí.

Pohybujete-I i se převážně na úrovni Centra moci, bude kterékoliv dítě, s nimiž jste neustále ve styku, zapleteno do vašich chladných, subjektoobjektových manipulací. Pokud však budou vaše reakce vyjadřovat pozornost a přijetí dítěte jako jednotlivce, odrazí se to i v jeho vědomí. Vaše dítě je formováno vaší myslí. Pokud je vnímáte jako nešikovné, skutečně se stane nešikovným. Díváte-Ii se na ně jako na přítěž, opravdu se pro vás přítěží stane. Věrně zachytí dojmy a hodnocení, jejichž prostřednictvím je vnímáte, a ty pak sehrají důležitou rol i v jeho reakcích na vás. Lidé, kteří jsou s malým dítětem často ve styku, ovlivňují povahu a sílu jeho budoucích návyků. Ty bude toto dítě, bude-Ii chtít dosáhnout vyššího vědomí, později muset povýšit na úroveň přednostních cílů. Jestliže jsou dítěti nablízku velmi autoritativní lidé, bude se velká část jeho energie vázat na Centrum moci. Po dosažení dospělosti bude považovat moc za klíč ke štěstí.

Toto dítě bylo poznamenáno chladnou, subjekto-objektovou manipulací: "Sklapni, bud' zticha a dělej přesně to, co ti říkám." Bude mít pocit, že štěstí přímo souvisí s mírou osobní moci a prestiže, kterou je možno využít k ovládání lidí a situací v životě. Pro dítě, které je naopak obklopeno uvolněnými lidmi vyššího vědomí (pohlížejícími na jeho potřeby, jako by to byly jejich vlastní), bude růst snažší. V dospělosti bude jeho životní styl typický svým volným plynutím se situacemi jeho tady a teď. Hluboko ve svém nitru bude vědět, že láska a rozšířené vědomí mu vždy poskytnou vše, co potřebuje k štěstí. Dr. Haim Ginott říká: "Způsob, jakým na děti normálně mluvíme je dohání k šílenství - obviňován í a zostuzování, kázání a moralizování, zesměšňování a znevažování, vyhrožování, podplácení, hodnocení, škatulkování." Všimněte si, jak se vy sami cítíte, mluví-Ii na vás lidé takto hrubým a dualistickým způsobem. Svá odcizující slova plná kritiky můžeme nahradit jazykem první osoby. Místo: "jseš lhář a nedá se ti věřit," řeknete: "Nelíbí se mi, že se nemohu spolehnout na to, co řekneš - potom spolu můžeme jen stěží něco dělat." Hovoříte pouze o svých pocitech právě tady a teď. Nevytahujete znovu staré a nehrozíte budoucím i tresty.

Vyhnete se tak znevažujícím pseudoanalýzám povahy dítěte založeným na návykových požadavcích vašeho ega. jak využíváte zkušeností života s dítětem pro svůj růst k vyššímu vědomí? Dítě vám může pomoci uvědomit si, co to vlastně je "nevybavená" mysl. Po narození se nesnaží situace racionálně promýšlet. Žije zcela právě tady a teď. V malém dítěti můžete rozeznat některé (ale jistě ne všechny) vlastnosti vyššího vědomí. je obvykle velmi vnímavé a postřeh ne skutečné pocity a vibrace lidí okolo. Nervový systém dětí je naprogramován pro pláč a jiné emocionální chování, které je schopno ovládnout vědomí dospělých v doslechu, a oni si uvědomují jeho potřeby. jakožto souputníci na cestě k vyššímu vědomí bychom své role dospělých měl i vidět v lásce a službě každému dítěti . To mu pomůže rychle přeorientovat své emocionální jednání a řídit se programem, který dovolí vyhovět jeho potřebám s láskou a rozšířeným vědomím.

( úryvek z knihy: Ken Keyes, jr. - Kniha vyššího vědomí )

NESUĎTE

22. února 2018 v 22:43 | Anthony de Mello


Nesuďte, abyste nebyli souzeni. / Matouš 7:1

Činí nás střízlivými, myšlenka, že nejryzejší skutek lásky, který můžeme vykonat, není skutek služby, nýbrž skutek pozorování, dívání se. Když lidem sloužíte, tak pomáháte, podporujete, utěšujete, zmírňujete bolest. Když je
vidíte v jejich vnitřní kráse a dobrotě, tak přetváříte, tvoříte. Myslete na nějaké lidi, které máte rádi a kteří vás přitahují. A teď se pokuste na každého z nich podívat, jako byste je viděli poprvé, a nenechte se ovlivnit tím, co o nich víte, ať už je to dobré či špatné. Hledejte v nich něco, co vám kvůli pocitu známosti uniklo, neboť známé rodí únavu, slepotu a nudu.
Nemůžete milovat, co nevidíte nově. Nemůžete milovat, co stále znovu a znovu neobjevujete.

A teď přejděte k lidem, které rádi nemáte. Nejdříve se zaměřte na to, co na nich nemáte rádi, zkoumejte jejich nedostatky nestranně. To znamená, že nelze použít nálepek jako pyšný, líný, sobecky, arogantní. Nálepka je projev
mentální lenosti, neboť je velmi snadné opatřovat lidi nálepkami. Je však nesnadné a náročné vidět bytost v její jedinečnosti. Nedostatky je třeba zkoumat nezaujatě, to znamená, nejdřív se musíte ujistit o své objektivitě.
Zvažte možnost, že to, co vidíte jako jejich nedostatky, nemusí vůbec být nedostatky, pouze něco, co díky působení vaší výchovy a prostředí nemáte rádi. Pokud tam i potom stále vidíte nedostatek, pochopte, že nedostatky mají často svůj původ v dětství, v životních podmínkách, v pochybeném myšlení a vnímání, ale hlavně v nevědomosti, nikoli ve zlé vůli.

Když tak učiníte, váš přístup se změní v lásku a odpuštění, neboť poznávat, pozorovat a chápat znamená odpustit.
Když jste prozkoumali nedostatky, dejte se do hledání pokladů ukrytých v tomto člověku, pokladů, které vám dříve bránila vidět skutečnost, že ho nemáte rádi. A sledujte při tom veškeré změny přístupu a pocitů, které se dostaví, protože dříve jste měli z nelásky zatemněný zrak a to vám bránilo vidět.A nyní přejděte k lidem, se kterými žijete či pracujete, a sledujte, jak se ve vašich očích každý z nich promění, když se na něho takto podíváte. Dívat se na ně takto je nesrovnatelně láskyplnější dar, než kterákoli z vašich služeb.

Neboť tímto jste je přetvořili, vytvořili jste je ve svém srdci, a na základě kontaktu mezi vámi a jimi se brzo přetvoří i ve skutečnosti.A teď dejte tentýž dar i sobě. Pokud jste byli schopni ho dát ostatním, mělo by to být poměrně snadné. Držte se stejného postupu: žádné nedostatky ani neurózu nehodnoťte, ani neodsuzujte. Nesoudili jste ostatní a budete
překvapeni, že vy sami teď nejste souzeni. Nedostatky ohledáte, vyšetříte a prozkoumáte, to vede k lásce a odpuštění, a ke svému úžasu najednou zjistíte, že jste tímto nově milujícím přístupem, jenž se ve vás pro vás rodí, přetvářeni. Je to přístup, který se ve vás narodí a z vás pak přechází do každé živé bytosti.


( úryvek z knihy: Anthony de Mello - Cesta k lásce )

Jak uklidníme plačící vnitřní dítě?

30. ledna 2018 v 9:05 | Vadim Zeland

Realitu vytvářejí sami lidé tím, jak své vrstvy skládají na sebe. Při kocovině musí kyvadlu vrátit procenta z úvěru, a pokud se jim nedostává volné energie, myšlenkový obraz obsahuje velkou část negativních výjevů. Tak nastupuje nervózní rozpoložení a práce se nevede. Na to zrcadlo odpovídajícím způsobem reaguje a realita se pokřivuje. Doma se sice podivně chová i bytové zařízení, zato v podniku vede celkové pokřivení k citelnějším následkům: dochází k nešťastným nehodám, porouchávají se stroje, komplikovaná a zejména přesná technika nepracuje spolehlivě.

Ocitne-li se totiž člověk v depresi nebo ve změněném stavu uvědomění, vrstva jeho světa se přesunuje do kalných oblastí prostoru variant. Jako by se realita halila do nějaké clony. Veškeré okolní prostředí zůstává stejné, panují původní podmínky, dokonce i počasí může být nádherné, a přesto něco visí ve vzduchu. Pokud jste dosud v takové dny nevěnovali pozornost odstínům reality, zaměřte se na ně. Pocítíte, jak na vás materiální svět hledí chladně a nevraživě. Změnila se totiž kvalita jeho vrstvy: nic se nedaří. Tato kalná clona maximálně výrazně ovlivňuje vše včetně techniky.

Černý pruh nastupuje buď v podobě fyzických tělesných obtíží podmíněných nedostatkem volné energie, nebo jako negativní emoce, když nedochází k uskutečnění našich očekávání. Jestliže už pro příště nechcete kalnou oblast vpustit do své reality, musíte především navýšit hladinu energetiky - jakmile dosáhnete potřebné úrovně, podrážděnost se vytratí. A samozřejmě je třeba dělat vše, o čem jsme hovořili výše, tedy udržovat vrstvu světa v čistotě.

Posedla-li vás však nyní deprese, je záhodno nejprve realitu vylepšit - vrstvu vašeho světa vyvést z kalného mraku do čisté oblasti prostoru variant. Jak na to?
Existuje jeden recept, jenž je prostý stejně jako vše, co je geniální. Jak uklidníte plačící dítě? Přemlouvání nepomůže. Musíte je povozit, dát mu najevo starost, soucit, věnovat mu pozornost. Je-li vám zle, pak uvnitř vás pláče dítě. Postarejte se o ně. Bez ohledu na to, že mnozí vypadáme vážně, solidně, seriózně a podobně, všichni ve skutečnosti zůstáváme dětmi. Povozte se na kolotoči, tedy zabývejte se tím, co vás baví nejvíce. Na vylepšení reality si vezměte speciální oddechový čas, kdy budete jen odpočívat a nebudete přemýšlet nad problémy. "Jdu se svým světem na procházku." Ten čas za to stojí, poněvadž svou vrstvu vyčistit musíte, neboť na ní závisí mnohé. Kupte si nějaký pamlsek: "Papej, můj milý, uzdravuj se." Věnujte se celý den sami sobě, svým radostem. Hýčkejte se, starostlivě se uložte do postýlky: "Spi, můj milý, svět se o všechno postará."

Pokud nebudete líní držet se principů zrcadla, druhý den pocítíte, jak okolní realita pomalu získává teplejší, příjemnější odstíny - vaše vrstva pomalu vyplouvá z ponuré oblasti.


( úryvek z knihy: Vadim Zéland - OVLIVŇOVÁNÍ REALITY Díl V )

Anthony de Mello - PŘIVEĎ CHUDÉ

7. prosince 2017 v 8:06 | ANTHONY DE MELLO

Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: "Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé. Lukáš 14:21

Vzpomeňte si na někoho, kdo se vám nelíbí - na někoho, komu se zpravidla vyhýbáte, protože jeho přítomnost ve vás vyvolává nepříjemné pocity. Představte si teď, že v přítomnosti toho člověka jste, a sledujte, jak se vlna nepříjemných pocitů zvedá... Jste s velkou pravděpodobností v přítomnosti člověka chudého, zmrzačeného, slepého či chromého.A nyní se zamyslete na tím, že pozvete-li tohoto člověka, tohoto žebráka z ulice či parku domů, tzn. do své přítomnosti, podaruje vás něčím, čím by vás žádný z vašich přátel podarovat nemohl, byť by byl sebebohatší. Ten člověk vám odkryje vás samé, odkryje vám lidskou podstatu - a to je vyjevení stejné hodnoty jako vyjevení v Písmu, neboť nač by člověku byla znalost Písma, kdyby neznal sám sebe a žil život robota? Vyjevení, které vám přinese tentožebrák, bude pracovat ve vašem srdci, dokud ho nerozšíří natolik, že se tam vejde každičká živá bytost.

Existuje tedy krásnější dar? Nyní se podívejte sami na sebe v situaci, kdy máte nepříjemné pocity, a položte si následující otázku: Řídím já tuto situaci, nebo řídí tato situace mne? To je první vyjevení. A s ním přichází druhé: Řídit tuto situaci znamená řídit sám sebe, což neodpovídá skutečnosti. Jak člověk tohoto umění dosáhne? Stačí jen pochopit, že na světě existují lidé, kteří by na vašem místě z toho člověka nepříjemné pocity neměli. Byli by pánem situace, byli by nad ní, nikoliv jí podřízeni tak jako vy. Příčinou vašich nepříjemných pocitů není tedy ten člověk, jak si možná myslíte, ale vaše naprogramování. A to je třetí a nejdůležitější vyjevení.

Poté, co jste přijali vyjevení o sobě samých, zaposlouchejte se do vyjevení týkající se lidské podstaty. Toto chování, vlastnosti toho člověka, které vás nutí reagovat tak negativně - uvědomujete si, že za ně ten člověk není zodpovědný? Své odmítavé pocity si můžete ponechat, pouze když se mylně domníváte, že ten člověk je svobodný a vědomý, a tudíž zodpovědný. Ale kdo už kdy vědomě páchal zlo? Schopnost páchat zlo či být zlý neznačí svobodu, nýbrž nemoc, neboť zlo přímo předpokládá nedostatek vědomí a citlivosti. Ti, již jsou vskutku svobodní, nemohou hřešit, tak jako Bůh nemůže hřešit. Tento ubohý člověk před vámi je zmrzačený, slepý či chromý, nikoli vzdorovitý a zlovolný, jak jste se pošetile domnívali. Této pravdě je nutno porozumět; pohleďte na ni pevně a neochvějně a brzo budete svědkem toho, jak se vaše negativní emoce mění ve vlídnost a soucit. Najednou ve svém srdci máte místo pro někoho, kdo byl vámi a ostatními odeslán do ulic a parků.

Uvědomíte si, že tento žebrák k vám přišel, aby dal almužnu on vám - rozšíření vašeho srdce o soucit a osvobození vašeho ducha. Tam, kde jste dříve byli řízeni (tito lidé měli tu moc ve vás vytvořit negativní emoce a vy jste měnili svůj směr, abyste se jim vyhnuli), jste nyní svobodní, nemusíte se nikomu vyhýbat, nemusíte nikam uhýbat. Až se vám toto odkryje, všimnete si, jak se k pocitu soucítění ve vašem srdci přidal ještě pocit vděčnosti, vždyť ten žebrák je váš dobrodinec. A přijde ještě další nezvyklý pocit: Pocítíte chuť vyhledávat společnost těchto lidí, kteří podněcují váš růst - mrzáků, slepých a chromých, tak jako člověk, který se právě naučil plavat, vyhledává vodu, neboť pokaždé, když s nimi budete, tam, kde jste dříve pociťovali tlak a vládu nepříjemných pocitů, tam teď pocítíte všeobjímající soucit a nebeskou svobodu. A ani se nebudete poznávat, až vyjdete do ulic a parků svého města, ve shodě s příkazem Pána, abyste domů přivedli chudé, mrzáky, slepé a chromé.


( úryvek z knihy: Anthony de Mello - Cesta k lásce )

Úklid světa

29. října 2017 v 21:37 | Vadim Zeland


Dostaví-li se tíživý pocit prázdnoty, můžete se zaměstnat zavedením pořádku v domě nebo na pracovišti. Rozestavte nově nábytek, zbavte se starých a nepotřebných věcí a nahromaděného haraburdí. Předměty užitečné a pro vás drahé rozestavte a rozložte pečlivé a vkusně. Hned pocítíte příliv sil a radost ze života. Přesně tak je nezbytné zbavit se všech negativních myšlenek, aby nekazily váš svět. Strach, neklid, pochybnosti, horší vyhlídky, nespokojenost, odsuzování, nepřízeň, pocit viny, komplex méněcennosti - všechno toto haraburdí je třeba vyhodit z vaši planetky.
Nejlepší lék na deprese je tvořivá činnost, jejíž výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. V procesu tvoření čehokoli - není důležité čeho - získává duše znovu chuť k životu. Zvlášť účinným prostředkem je základní úklid domu a odstranění smetí. Právě tak můžete očistit celý váš svět. Každý člověk svými činy a myšlenkami vytváří vrstvu svého světa a v ní žije. Přitom způsob myšlení tu hraje hlavní roli. Váš svět je takový, jaký si ho představujete. Pokud si myslíte, že je to agresivní, nevlídné prostředí, pro vás to tak bude.

Pokud jste přesvědčen, že na tomto světě lze všechno dobré získat jen těžkou prací, budete nevyhnutelně muset těžce a úporné pracovat. Jestli soudíte, že bohatství a úspěch provázejí jen vyvolené, budete stát vždycky až na konci fronty. Čím víc negativních myšlenek máte v hlavě, tím pochmurnější je skutečnost. Zbavíte-li se toho negativního haraburdí, s úžasem objevíte, že skutečnost začíná mít stále teplejší a útulnější odstíny.

( úryvek z knihy: Vadim Zéland - OVLIVŇOVÁNÍ REALITY Díl VIII )

Inelia Benz: Jsi Čaroděj/ka? – ukázka

19. října 2017 v 15:09 | Inelia Benz

Milí přátelé, chystáme k vydání historicky první český překlad knih Inelie Benz. Jako první jsme zvolili knihu "Jsi Čaroděj/ka?" V současné době probíhá kampaň na hithit.cz (najdete ji zde:https://www.hithit.com/cs/project/4022/jsi-carodej-ka ). Do 7.listopadu 2017 lze koupit a podpořit tisk knihy skrze Hit hit. Po tomto datu bude kniha vytištěna a měla by jít do distribuce. Můžete si ji také objednat přes email: monika@zlatykvet.cz. Pokud vybereme financí více, použijeme finance na tisk další knihy, o které aktuálně s Inelií jednáme. Děkujeme za vaši podporu, velmi si jí vážíme!!!

ÚVOD
MOJE CESTA - MŮJ OSOBNÍ PŘÍBĚH
I.
Nejhorší, co se může přihodit osobě s mimosmyslovým vnímáním, s pozorovacími schopnostmi intenzivnějšími než u "normálních" občanů a s hledající myslí, příliš aktivní pro pohodlí lidí v jejím okolí, je žít v nevědomosti o svém stavu. Pokud se tak stane, mohou tyto osoby v nejhorším případě skončit za zdmi psychiatrické léčebny s pocitem zmatku, nepochopení a depresí. Stávají se také snadnou kořistí sekt a manipulátorů.
Před několika lety jsem navštívila muže hospitalizovaného v psychiatrické léčebně. Lékaři mu diagnostikovali depresivní poruchu. Zatímco jsme spolu rozmlouvali ve společenské místnosti, pocítila jsem za sebou něčí přítomnost. Otočila jsem se a spatřila mladou, krásnou ženu. Mohlo jí být tak devatenáct let. Byla v místnosti v doprovodu několika dalších pacientů. Mluvili a kouřili, minuli nás a posadili se kousek od nás.

Zatímco jsem pozorovala tuto dívku, můj kamarád podotkl: "Ubohé dítě, myslí si, že je Čarodějka."
Odpověděla jsem: "Pokud si to myslí, tak nejspíš Čarodějka je".
Kamarád se na mě nejprve zmateně podíval, a pak se rozesmál: "Mýlíš se, Inelie! To dítě je blázen, ztratilo rozum, má o kolečko víc, jestli víš, co tím myslím."
Věděla jsem naprosto přesně, co tím myslí. A to se stalo na přelomu nového tisíciletí.
Dívka vyrostla jako my všichni v rodině a společnosti, která zcela ignorovala podstatu jejího daru. V jiné době, na jiném místě, by se stala léčitelkou, šamankou, medicínskou ženou, médiem, hrdinkou - nebo by také mohla být upálena na hra-nici.

Když jsem se do léčebny následující víkend vrátila, dívka seděla na schodišti a řekla: "Čekala jsem na tebe. Věděla jsem, že dnes přijdeš. Viděla jsem tě minulý týden, jak mluvíš se svým kamarádem. Jen jsem ti chtěla říct, že jsi tou nejkrásnější osobou, kterou jsem v životě viděla".
"Vím, kdo jsi," dodala. "Jsi anděl, co přišel z nebe, aby mi pomohl."
"Ne", řekla jsem. "Jsem stejná jako ty. Jsme stejné." V tu chvíli se lehce odsunula stranou. Společně jsme pocítily, jak můj přítel přemýšlí, kde jsem...................

Bolest ve tvém srdci

3. října 2017 v 19:05 | Luule Viilma


Dítě je sumárním vyjádřením otce a matky, ať to uznáme či nikoli. Matčina mysl vymezuje svět dítěte, jinými slovy formuje celkový postoj k životu. Otcova mysl vytváří materiální svět dítěte, dokud dítě není schopno vytvářet si materiální svět samo. S postojem vytvořeným matkou může dítě žít až do konce svých dní, pokud ho životní peripetie nedonutí, aby své názory změnil. Jednoduše řečeno, muž dělá to, co chce žena. Pokud se přání ženy stává přáním muže, je to špatné. Možná mně chcete dokázat opak, protože když jste byli dětmi, s Vašimi rodiči bylo všechno jinak a ve Vaší vlastní rodině rovněž.

Radím Vám, abyste nikdy nespěchali se vstupem do sporu, když je potřeba něco dokázat, neboť spor je soubojem názorů. Názory má člověk do té doby, dokud nepochopí podstatu věci. Při sporech je to jako při volejbalu, kdy na hřišti je tolik míčů, kolik je hráčů. Podstatou každého míče je hloupost. Osvobodíte-li své přání, přestanete být sebevědomí a začnete si důvěřovat. Protistrana to ucítí a oba pochopíte podstatu věci.

ROZVÁŽNOST HLEDÁ VYŠŠÍ PRAVDU.
ROZUM HLEDÁ PRAVDU.

Rozumný a inteligentní člověk od nepěkného sporu ustoupí a řekne při tom přibližně následující: "Promiňte, ale připadá mi, že nemáte pravdu." A právě ve slově "připadá mi" je háček. "Připadat" patří do oblasti smyslového vnímání. Smyslové orgány, jejichž pomocí vnímáme materiální svět, předávají právě ty materiální zkušenosti, které se nám vštípily do paměti již kdysi dávno. To je však nesprávné. Správné je, že život sestává z duchovní a fyzické stránky, přičemž duch udává směr, duše vymezuje a fyzické tělo na tomto základě vytváří fyzický svět.

Myšlenka na získání vyrovnanosti uvádí duši v nadšení, realizace této myšlenky ji však podrobuje zkoušce. Vnější pozlátko materiálního života představuje čertovsky těžkou zkoušku pro jakoukoli lidskou duši. Prohlubuje se a zhoršuje spolu se zvyšováním úrovně materiálního blahobytu, pokud duchovní úroveň při tom zůstává jako dřív. Stačí jen, aby se duše chytila na udičku materiálního blahobytu a začne její smrtelná agónie. Duše je jako ryba, která se chytila na návnadu.

( úryvek z knihy: Luule Viilma - BOLEST VE TVÉM SRDCI )

Otázka, která rozesmála Matku Terezu

3. října 2017 v 14:59 | Renzo Allegri
obrázek zdroj: http://farnost-veseli.cz


"Máte strach ze smrti?" zeptal jsem se.

Má otázka Matku Terezu překvapila.
Na okamžik se mi zadívala do očí, a pak se nahlas rozesmála.

"Ne, vůbec," prohlásila. "Umřít znamená vrátit se domů. Copak máte strach vrátit se domů ke svým drahým? Okamžik smrti nedočkavě očekávám. Tam nahoře najdu Ježíše a všechny lidi, kterým jsem se v tomto životě snažila dát lásku. Sejdu se tam s dětmi, které jsem se pokoušela zachránit a které mi umřely v náručí a považovaly mě přitom za svou maminku. Najdu tam všechny chudé, kterým jsem pomohla, umírající, kteří vydechli naposledy v domě, který jsem pro ně v Kalkatě postavila. Budou tam prostě všichni lidé, kteří mi na této zemi byli drazí. Takže to bude nádherné setkání, nemyslíte?"

Oči se jí při těch slovech třpytily překvapivým klidem a štěstím. Mezitím jsem dosnídal. Matka Tereza sklidila nádobí na tác a stáhla ze stolku ubrus, který předtím rozprostřela. Ve dveřích se objevila mladá sestra a Matka jí tác podala. "Tak a teď se můžeme vrátit k rozhovoru, který jsme posledně přerušili," řekla.

Já jsem vzkříšení a život.Kdo věří ve mne,
i kdyby umřel, bude žít, praví Ježíš.
(Bible Jan 11,25)

( úryvek z knihy : Renzo Allegri - Matka chudých )
Pževzato z http://www.vira.cz

Kam se upírá mysl, tam odchází energie

23. září 2017 v 18:57 | zdroj: http://www.pronaladu.cz


Když má někdo obavy o své dospělé děti nebo přátele, "přiživuje" je svou vlastní energií, a pomáhá tak "nést kousek cizího kříže". Fakticky ovšem omezuje jejich právo volby vlastní cesty. V takovém případě i ta nejpozitivnější myšlenka přinese tomu, koho svými myšlenkami přiživuje, jen málo užitku. Každá myšlenka je energií. Svou myšlenkou energii dodáváme. Co je v centru naší pozornosti, tam od nás směřuje energie. Avšak plést se do cesty někoho jiného, třeba i s těmi nejlepšími úmysly, není vždycky správné.

Pozitivní rodičovské myšlenky na děti, vyjádřené konkrétními myšlenkovými formami, někdy dětem dost silně jejich cestu blokují. Například věty "Vím, co pro tebe bude nejlepší. Tohle a tohle", nabité energií. To jsou hotové myšlenkové útvary blokující jiný vývoj situace. Jestliže do přání všeho dobrého vkládáme pozitivní energii, nesmí mít podobu zformovaných myšlenkových útvarů: že totiž ono dobro se má projevit právě takovým a takovým způsobem.
Důležitou emocionální součástí pozitivních i negativních myšlenek je energie. Čím více energetických emocí vkládáme do svých myšlenek, tím více náš myšlenkový proces mění bytí a ovlivňuje bezprostřední okolí člověka, na kterého myslíme. A to už je vměšování do jeho osobního prostoru.............................

Stav bezpodmínečné lásky ve fyzickém světě

29. srpna 2017 v 8:29 | ANITA MOORJANI


Otázka : Domníváte se, že je možné prožít stav bezpodmínečné lásky ve fyzickém světě?

Odpověď : Každý z nás jsme v jádru čistá a bezpodmínečná láska. Když ji však vyjadřujeme zde ve fyzickém světě, filtrujeme ji svou myslí a ona se potom projevuje jako lidská emoce. Nejlepší přirovnání, které mě v této souvislosti napadá, je světlo, které prochází hranolem. Bezpodmínečná láska je jako čisté bílé světlo. Když jím posvítíte do hranolu, láme se do nejrůznějších barev duhy. Ty představují naše emoce - radost, lásku, úzkost, závist, soucit, nenávist, empatii a tak dále.

Každý z nás je jako hranol, ve kterém se světlo (čistá láska) láme do různých barev duhy Všechny barevné odstíny (emoce) jsou pro celek stejně důležité. Málokdo, pokud vůbec někdo, by soudil barvy z morálního hlediska. Neřekli bychom: "Ach! Tahle barva je zlá!" nebo: "Tahle barva je hříšná." Ale v případě lidí to děláme a hodnotíme i jejich emoce, kdy některé vidíme jako dobré a jiné jako špatné.

Jestliže některé své emoce hodnotíme jako negativní a snažíme se je popírat, potlačujeme část sebe samých. Tím si v sobě vytváříme bloky a bráníme sami sobě vyjádřit svou velkolepost v celé šíři. Jako bychom z barevného spektra odstranili na základě morálního hodnocení některé barvy, změnili tím jeho kvalitu a udělali z něj něco, čím není. Nemusíme na základě každé emoce hned reagovat; jen bychom ji měli přijmout jako součást toho, kým jsme. Zapírat ji, to je jako zakazovat určité barvě, aby procházela hranolem. S nejčistší esencí bezpodmínečné lásky, která sídlí v našem nitru, se můžeme spojit, jen pokud přijmeme a uvítáme celé spektrum svých pocitů, aniž je hodnotíme.

( úryvek z knihy: ANITA MOORJANI - MUSELA JSEM ZEMŘÍT )
 
 

Reklama
Reklama