Ostatní

Manželství tmelí samota

3. září 2017 v 5:35 | https://www.pronaladu.cz


Jak je to možné?
Žena a muž vstoupí do manželství nebo spolu prostě začnou žít pod jednou střechou. Konečně mohou všechno dělat společně! Usínat, probouzet se, chystat se spolu do práce, vařit večeři, venčit psa, číst si, sportovat nebo jen tak ve volný den lenošit v posteli. Skutečnost však brzy ukáže, že takhle by to dlouho nešlo.
Čas od času se člověku zkrátka chce popíjet kávu jen tak sám, dívat se přitom oknem na déšť a na nic nemyslet. Nebo se pustit docela sám do úklidu, bez účasti své draze milované polovice. Přičemž to "draze milované" platí doslova, nikoli ironicky. Bylo by totiž chybou brát tento jev, tohle přání či touhu po samotě jako příznak rozpadu vztahu, ochladnutí lásky vlivem každodennosti a všedních starostí. Je proto zbytečné se lekat, nebo se za to dokonce stydět.

Láska určitě neznamená naprosté utonutí, jakési rozpuštění se v osobnosti toho druhého a ztrátu vlastní individuality. Naopak, právě zdravý manželský vztah naplněný láskou přímo předpokládá existenci času pro sebe sama, místa, které je jenom moje, kde se mohu věnovat sám sobě. Takže je úplně v pořádku, když se nám zachce být chvíli sami se sebou, abychom se posadili každý v jiném rohu místnosti nebo aby se jeden zavřel v kuchyni a druhý si zatím v ložnici četl nebo hrál oblíbené počítačové hry. Stejně tak se nám může občas chtít být s kamarády sám, bez partnerova doprovodu nebo se jít projít, případně jet třeba na ryby nebo na týdenní dovolenou. To je naprosto normální jev a jako k takovému je třeba k němu přistupovat. Podobné přání nebo touha po samotě znamená, že před vámi stojí plnohodnotná osobnost, nikoli něčí manželská příloha.

Čím to je? Stejně jako zvířatům, i člověku je dána snaha po udržení svého osobního prostoru, který je jiným nepřístupný. Zvířata si svůj prostor, své teritorium, přímo značkují. Porušení vyznačené hranice nebývá beztrestné.
Člověk se v tom zvířatům do jisté míry podobá. Předpokládá a očekává respektování své intimní zóny (do 60 cm) i zóny osobní (do 120 cm). Jakkoli jsou tyto vzdálenosti individuální a liší se podle temperamentu, kulturního a civilizačního prostředí, porušení jejich mezí nese člověk v každém případě nelibě a může je vnímat jako agresi. Vyvolává v něm podráždění. Jeho pohoda do značné míry závisí právě na tom, jak bezpečné jsou hranice jeho osobní zóny. A stejně tak, jako je nezbytný osobní prostor fyzický, je důležitý i osobní prostor psychický. Možnost na nějaký čas se do něj uchýlit je přirozenou potřebou každé zralé osobnosti. Odtud občasná touha po samotě.
Je třeba umět přijmout, že nemáme společné absolutně všechno, i když partner je náš nejbližší, nejvíce milovaný člověk. Právě proto, že ho milujeme, že ho ctíme a vážíme si ho jako člověka, jako osobnosti, budeme akceptovat také projevy jeho nezávislosti. To vztah jenom posílí a upevní...................

Antihmotu máme, zbývá postavit Enteprise

22. srpna 2017 v 23:37 | http://www.energiezivota.com
Již v dubnu tohoto roku stvořili fyzici z Washingtonské státní univerzity tekutinu s antihmotou. I když do ní zatlačíte, na rozdíl od všech fyzikálních objektů na světě, které známe, nezrychluje ve směru, kterým tlačíte. Naopak zrychluje nazpátek.


Antihmota nebo přesněji řečeno záporná energie je nutná k přizpůsobení geometrie prostoročasu takovým způsobem, jakým je zapotřebí pro vytvoření červí díry. A také je nezbytná jako palivo pro warpové pohony.
Jelikož standardní model částicové fyziky říká, že holá hmotnost elektronu je nekonečnou antihmotou, jsme schopni vidět důsledky této skutečnosti pouze v jevech, jako je temná energie, kde nekonečná negativní energie Diracova moře (teoretický model vakua jako nekonečného moře částic s negativní energií) nebo nějaký druh Casimírovy síly (fyzikální síly vzrůstající vznikající z kvantového pole) je schopna řídit zrychlující expanzi vesmíru.

Nový výzkum je pro fyziky s otevřenou myslí velmi vzrušující, protože demonstruje, jak lze pomocí hydrodynamiky efektivně získat antihmotu. Pokud uvažujeme o prostoročasu jako o nějakém supertekutině, pak si dokážeme představit, jak technologie prostoročasové metriky na základě dynamických principů kapalin může vyvolat působení negativní energie, což by teoreticky umožnilo sestrojit Alcubierrův superluminální warpový pohon a otevírat červí díry.

Tento pozoruhodný objev otevírá dveře k vytvoření analogického pozemského systému ke studiu astrofyzikálních jevů - od fluidní dynamiky vesmíru, která generuje účinky negativní energie, až po horizont události černých děr. To nám pomůže lépe porozumět horizontu události, dynamice černých děr a jejich vzájemné interakci a spojením s kvantovým vakuem. (zdroj: resonance.is)

Venuše, Máří Magdalena a znovuvynoření Posvátného Ženství

14. července 2017 v 16:12 | Emily Trinkaus

Překlad textu astroložky a terapeutky Emily Trinkaus.

V roce 2011 jsem se vydala na cestu poznání Bohyně a mým začátkem byla Venuše. Venuše v mém natálním horoskopu je na 10.stupni Vah, v kontaktu s kvadraturou Urana a Pluta, a tato konstelace zrovna začala být aktivní. Projevila se jako intenzivní pocit, že je pro mne otázkou života a smrti odkrýt a znovu kultivovat Posvátné Ženství, v mém vlastním i v kolektivním životě. Jak stín ženství vypadá jsem věděla: posedlost vzhledem a nedosažitelným ideálem krásy, spoluzávislost, závislost na romantice, poruchy příjmu potravy a poruchy vztahu ke hmotě (hromadění, nadměrná konzumace). Co jsem naopak neznala bylo místo, ze kterého pramení zdravé (empowered) a osvobozené ženství. Jak říká Marion Woodman: "O ženství je velmi složité mluvit, protože ho zakusilo příliš málo lidí." Při mém průzkumu Venuše se brzy objevila Máří Magdalena, nečekaná a nepozvaná. Nebyla jsem vychována v křesťanství a ani jsem se o něj nijak nezajímala, takže má první reakce byla: "Co s tím má Máří Magdalena společeného?" Ale když jsem se do jejího příběhu ponořila, pochopila jsem to. Během Věku Ryb v posledních dvou tisících letech bylo křesťanství převažujícím paradigmatem Západu a my všichni jsme jím poznamenáni. Bylo paradigmatem, které překroutilo a ponížilo ženství. Když se v době končícího Věku Ryb vracíme ke kořenům, příběh křesťanské "skryté Bohyně" se odhaluje a transformuje - což je v souladu s mým projektem. Byla jsem však překvapená, kolik spojení jsem našla mezi Venuší a Máří Magdalenou.

LÉČENÍ PARADIGMATU RYB
Jak opouštíme Věk Ryb, který začal v období narození Krista, pokřivení a stíny končícího věku se derou na světlo, zralé pro léčení. (Angl. HEALING má v kořeni slovo whole a holy: Celistvost a Posvátnost. Pozn. TD). Názory na dobu konce starého a začátek nového věku (Věku Vodnáře) se různí. Důležitější než přesný čas posunu je uznání, že jsme v přechodu - v čase zvýšeného chaosu a zmatku, kdy jedno paradigma umírá a rodí se nové. Symbolem Ryb jsou dvě ryby plavající do opačných směrů, ale svázaných k sobě. Představují fyzickou a neviditelnou realitu, hmotu a energii, tělo a ducha. Ryby jsou božským paradoxem: jsme i nejsme z tohoto světa,jsme nekonečné vědomí, a přitom vtělené, a tím omezené hranicemi časoprostoru. Jako poslední znamení zvěrokruhu Ryby představují Jednotu, Sjednocení a Celistvost. Na konci cyklu se vše rozpouští zpátku do oceánu vědomí, vrací se do Zdroje.........

Láska k životu léčí. Krásný návod!

7. května 2017 v 9:16 | Ludmila Lamonová / http://cestyksobe.cz/


Vezli mě na křesle chodbami okresní nemocnice.
Kam? - ptala se jedna sestra druhé. - Snad ne na jednolůžák, spíš na tu pětku, ne?
Zneklidněla jsem. Proč mám být na pokoji s pěti lůžky, když mohu být na samostatném? Sestry na mě pohlédly s tak neskrývaným soucitem, že mě to udivilo. Až později jsem zjistila, že na samostatný pokoj dávali umírající, aby ostatní ušetřili pohledu na ně.
- Doktor řekl na jednolůžák, opakovala jedna ze sester.
To mě uklidnilo. A když jsem pak ležela v posteli, byla jsem se vším zcela smířená. Už jenom proto, že jsem nikam nemusela jít, nikomu jsem nic nedlužila a veškerá moje odpovědnost klesla na nulu. Cítila jsem podivnou odtažitost od světa kolem sebe a bylo mi naprosto jedno, co se v něm děje. Nikdo a nic mě nezajímalo. Získala jsem právo na odpočinek. A to bylo dobré. Zůstala jsem sama se sebou, se svou duší, se svým životem. Já a jenom já. Problémy, spěch a důležité otázky se ocitly stranou. Všechen ten shon za něčím okamžitým se zdál být tak nevýznamný ve srovnání s Věčností, Životem a Smrtí, s tím neznámým, co čeká tam, za nebytím…

Jenomže najednou se kolem začal vzdouvat skutečný život. Bylo to tak krásné: zpěv ptáků po ránu, sluneční paprsky šplhající po zdi nad postelí, zlaté listí na stromě před oknem, tmavě modré podzimní nebe, vzdálený šum probouzejícího se města, troubení aut, uspěchané klapání podpatků na asfaltu, šustot padajícího listí… Panebože, jak úžasný je život! A já jsem to pochopila až teď…
Tak ať, - řekla jsem si, - ale pochopila jsem to. Mám ještě pár dnů, abych si života užila a měla ho ráda.
Pocity svobody a štěstí si žádaly průchod, a tak jsem se obrátila k Bohu - vždyť ten už mi teď byl nejblíž ze všech.
Bože, - radovala jsem se. - Děkuju ti, žes mi dal možnost pochopit, jak krásný je život a zamilovat si ho. I když až před smrtí, ale poznala jsem, jak krásné je žít!

Naplňoval mě pocit tichého štěstí, svobody a jakési vyzvánějící výšky. Svět zvonil a zářil zlatým světlem boží lásky. Cítila jsem mohutné vlny její energie. Zdálo se mi, že ta láska je pevná a zároveň měkká a průzračná, jako vlna v oceánu. Zaplnila veškerý prostor kolem dokola, i vzduch byl najednou těžší a dostával se hůř do plic. Vtékal do nich jako pomalá pulsující energie. Zdálo se mi, že všechno, co vidím, se vyplňuje tím zlatým světlem a energií. Milovala jsem! Bylo to jako spojení mohutné varhanní Bachovy hudby se vzhůru stoupajícím tónem houslí.........................

"Přesvědč se, že není s kým bojovat": nevydané zápisky Bruce Lee

22. dubna 2017 v 0:35 | http://www.pronaladu.cz


Většina z nás zná Bruce Lee (1940-1973) jako mistra bojových umění a jejich filmového popularizátora. Už za studií a zejména v době své nucené půlroční nečinnosti, kdy musel po zranění čas trávit na lůžku, si Lee zapisoval své úvahy, schopné západnímu publiku ukázat moudrost Východu v novém světle.
Ne každý ví, že tento kultovní americký a honkongský herec a režisér nebyl jenom vzorem fyzické formy, ale měl také titul bakaláře svobodných umění z Washingtonské university, byl skutečným intelektuálem a hlubokým myslitelem. Stále s sebou nosil malý černý sešitek, do kterého si svým přesným drobným písmem zapisoval všechno: od podrobností tréninku a telefonů svých žáků až po verše, afirmace a filosofické úvahy. Souhrn těchto textů vydává svědectví nejenom o přemýšlivosti, ale také o vysoké morální úrovni Bruce Lee.

V notýsku čtenáře zaujmou desítky autorských aforismů, podivuhodně spojujících principy zenového buddhismu, moderní psychologie a magického myšlení epochy New Age. Tady jsou některé z nich:

Nikdy nedostaneš od života víc, než očekáváš.
Soustřeď se na to, co chceš, nemysli na to, co nechceš.
Všechno žije v pohybu a z něj čerpá svou sílu.
Buď klidným divákem všeho, co se děje kolem.
Je rozdíl mezi а)světem a b) naší reakcí na něj.
Přesvědč se, že bojovat není s kým; existuje pouze iluze, skrz kterou se musíš naučit vidět.
Nikdo ti nemůže způsobit bolest, pokud to ty sám nedovolíš.

Neméně zajímavé jsou afirmace Bruce Lee. Pomáhaly mu v jeho každodenní práci na sobě samém. Můžete je vyzkoušet také:

«Vím, že dokážu dosáhnout přesného hlavního životního cíle; proto od sebe vyžaduji houževnaté a vytrvalé úsilí zaměřené na jeho dosažení. Tady a teď slibuji toto úsilí vyvíjet."
"Uvědomuji si, že myšlenky dominující mému vědomí se nakonec projeví ve vnější fyzické akci a postupně se změní ve fyzickou realitu. Proto se 30 minut denně budu soustřeďovat na představu té osobnosti, kterou se hodlám stát. Ve svém vědomí si proto tvořím jasný mentální obraz."
«Díky principu autosugesce vím, že jakékoli přání, které si úmyslně uchovávám, konec konců dojde nějakou praktickou cestou naplnění. Proto budu deset minut denně věnovat rozvoji své sebejistoty".
«Jasně jsem si zapsal, co je mým přesným hlavním životním cílem a nezanechám svých snah, dokud v sobě nerozvinu dostatek sebejistoty k jeho dosažení".

V čem vlastně spočíval ten "přesný hlavní životní cíl"? Na zvláštním lístku si Bruce Lee zapsal:
«Stanu se nejlíp placenou asijskou hvězdou v USA. Poskytnu za to publiku ta nejúchvatnější vystoupení a vyzískám maximum ze svých hereckých schopností. Do roku 1970 dosáhnu světové slávy. Budu žít tak, jak se mi líbí a získám vnitřní harmonii a štěstí ».

Po zklamáních v Holywoodu se Bruce Lee vydal do Honkongu. S režisérem Raymondem Chowem tu natočil film Pěst plná hněvu. Jakkoli nešlo o film natočený na holywoodské úrovni, stal se z něj doslova trhák. K Cestě draka pak napsal scénář a sám nejenom hrál, ale měl také režii. Z Cesty draka se stal kultovní film a z Bruce Lee idol fanoušků bojových umění filmů s touto tématikou. Premiéry se bohužel nedožil. Zemřel v červenci 1973 na otok mozku způsobený alergickou reakcí na prášek proti bolení hlavy.


Velikonoční povídka

21. dubna 2017 v 11:34 | Pavel Vondrášek


Jacob byl syn obchodníka. Otec dodával látky bohatým rodinám v Jeruzalémě. I Římané u něj nakupovali. Jacob, i když byl sotva odrostlý chlapec, pomáhal v obchodě. Vyřizoval objednávky a pomáhal roznášet zboží.
I když patřili mezi bohaté měšťany, tak ho matka od útlého dětství vedla k úctě a láskyplné pokoře. Učila ho vážit si maličkostí a mít radost z každé drobnosti, která se mu povede. Učila ho zákonu akce a reakce. Co dává, to se mu vrátí.
Jeho dětství bylo veselé, plné zábavy, ale zároveň ho bavilo pracovat s otcem. Měl slíbeno, že jednou celý obchod převezme. Od malička se postupnými kroky učil všemu, co uměl jeho otec. Vždy se soustředil na každou drobnost a záludnost obchodu a snažil se být připraven na změny ještě dříve, než nastanou.

Blížily se svátky Pesachu. Jeden z nejdůležitějších svátků. Proto měl Jacob plno práce. Celé dny běhal po městě a vyřizoval důležité zakázky. Letos jich bylo více než obvykle. Bylo obrovské horko. Všude bylo sucho a prášilo se.
Jacob se kamarádil se Sárou. Byla to dívka ze sousedství. Byl do ní zamilovaný. A když měl volno, snažil se s ní trávit každou volnou chvíli. Procházeli se rádi po městě a snili o své společné budoucnosti. Milovali zákoutí Getsemanské zahrady. Chodívali odtud na Olivetskou horu, kde mezi krásnými olivovníky měli trochu soukromí a nikdo nevyrušoval jejich vzácné volné chvilky. Na západní straně hory byl velký hřbitov, kde byl tak posvátný klid, že když tam občas zašli, procházeli se jen v tichosti. Drželi se za ruce a cítili sílu předků, která tady byla přítomna všude v prostoru.
Ten pátek vypadal jako každý jiný. Zrovna začal Pesach. Jacob ráno vstal do dalšího horkého dne. Byl po posledních dnech plných práce trochu unavený, takže u snídaně s rodiči byl ještě v lehkém polospánku. Rodiče se vzrušeně bavili o tom, že město se v posledních dnech rozdělilo napůl v názoru na nějakého muže, který přišel do města spolu se svými žáky. Jedni říkají, že je to zázračný mudrc, druzí, že je to falešný prorok. Dlouho prý město nebylo takto rozděleno v názorech, jako tentokrát..................

Veselé Velikonoce

17. dubna 2017 v 1:25

Návrat k znalostiam duše

27. března 2017 v 20:03 | Arkadij Petrov

Návrat k znalostiam duše. Rozhovor s profesorom Dr. Arkadijom Petrovom

Niekto by povedal zázrak a ja vravím: zázraky neexistujú, sú len veci, na ktoré sme sa ešte nerozpamätali. Aspoň veľká väčšina z nás. Sledovať tých, čo sú už vyššie, dáva aj nám krídla. Jedným z nich je profesor Arkadij Naumovič Petrov.

Dr. Arkadij Naumovič Petrov je vedec, jasnovidec, liečiteľ - má doktorát z filozofie a bol riaditeľom najvýznamnejšieho vydavateľského domu v Rusku "Hudlit".
Ako zaprisahaný ateista sa dostal v roku 1996 do nemocnice s ťažkým ochorením obličiek. Čakala ho operácia, pri ktorej mu mali odobrať jednu obličku. Posledné dni pred operáciou mu nedávali veľa nádeje. Zväčša počúval pochmúrne predpovede lekárov na svoj stav a ešte černejšie prognózy do budúcnosti.

V noci pred operáciou sa zrazu stal zázrak. Zrazu sa v duchu preniesol do dávnych, dávnych čias a na vnútornej obrazovke sa mu premietali jeho životy, jeho významné činy a rozpomínal sa na vedomosti, ktoré už raz získal. Súčasne dostával úlohy, ktoré stoja pred ním. Všetko mu bolo neskôr umožnené zaznamenať. Tak vznikla kniha Strom života.
Všetky deje a súvislosti z minulosti boli veľmi presné, informácie o stvorení sveta boli detailné. Dostával návody ako sa udržiavala večná mladosť, ako sa tvorila nesmrteľnosť, akým jednoduchým spôsobom sa vytvárali nové orgány a liečili staré problémy. Defilovali pred ním obrazy vzniku sveta cez posvätnú geometriu, vlnenie, rytmus. Všetko bolo prestúpené impulzom života a bolo veľmi presne matematicky definované. "áno", potvrdzuje A.Petrov "rytmus života je veľmi presne daný naším Stvoriteľom , pochádza z poľa nekonečného vývoja vesmíru." ...................

Energetický update: Extrémní vlny energie

21. března 2017 v 8:55 | https://www.bennu.cz


Současná energetická situace na Zemi vypadá následovně: Aktuálně se setkáváme s vlnami energie, které kolísají z extrémních výšek po nejnižší úrovně.
Tím si umožňujete se naposledy podívat a zažít opravdu extrémní polarity. Pokud máte pocit, že to s vámi doslova cvičí, nebo se v jeden moment cítíte na vrcholu a za minutu jste na dně - je to výsledek potkávání se právě s těmito vlnami, jež sem přichází podle plánu.

Jejich úkolem je ukázat, kolik polarity zde stále existuje. Dávají vám ale také možnost opustit staré způsoby žití. Jakmile se vám zdárně podaří ustát tuto bláznivou jízdu, budete si vybírat do budoucna něco, co není natolik extrémní a polarizované. Vaše rozhodnutí budou více vycházet ze srdce, stanete se více přítomní a uzemnění. Důvodem je to, že jste našli stabilitu sami v sobě, což je nezbytné pro zažívání takovýchto extrémních vln.
Sami sobě budete demonstrovat, že jste schopní tyto nízké stavy a frekvence zvládat. Víte, že stavy euforie a výšky obecně zvládáte jedna dvě, ale když přijde propad, měříte jej vůči oněm extrémním stavům opojení životem. To může být velice náročné pro zachování jakési rovnováhy.
Nehledě na to, v jakém rozpoložení se právě nacházíte, vždy vám prospěje se vrátit zpět do vašeho nitra, středu - najít bod rovnováhy a stabilitu uvnitř sebe spíše než-li v událostech a okolnostech vašeho života.
I v čase úplného chaosu dokážete najít svůj "střed" a fungovat ze svého srdce. Buď můžete nechat tyto vlny s vámi vláčet a být vlastní příčinou ztráty naděje, nebo je můžete využít jako příležitost ke konečnému rozhodnutí - jaké typy zkušeností chcete v budoucnosti zažívat. Je to zcela a jen na vás. Je to vaše volba.
Navrhujeme vám, abyste extrémním polaritám řekli sbohem. A i když se ocitnete uprostřed jednoho ze svých "pádů na dno", najdete uvnitř sebe sílu se přes to překlenout. Už to totiž znáte a víte, že to odejde, jak to přišlo.
Je to třídimenzionální zkušenost a vy jednoduše zažíváte poslední kolo předtím, než toto vše navždy necháte za sebou. Otevřete se místo toho mnohem klidnějším a pokojnějším zážitkům páté dimenze.

10 zákonů univerza, podle nichž funguje Vesmír

15. března 2017 v 7:25 | http://www.pronaladu.cz


Vesmír není nějaký mrtvý kosmos. Je to samostatný živý organismus, jistá analogie osobnosti diktující nám své podmínky a pravidla, které bioenergetika nazývá zákony univerza.

Veškeré vesmírné zákony jsou krajně prosté a jednoduché. Kosmos nám nestraží nějaké labyrinty, naopak se snaží nás z nich vyvést. Těžkosti lidé vytvářejí sami sobě bez jakékoli vnější pomoci. Jestliže žijete podle zákonů univerza, jste vždycky naladěni na tu správnou vlnu. Život je jednoduchý a srozumitelný, avšak pouze pro ty, kdo mu chtějí porozumět.
Proč je třeba žít podle zákonů Vesmíru

Zákony Vesmíru vás nenutí zříci se svého náboženství nebo jakékoli jiné víry. Pouze vás nasměrují do správného proudu tím, že vám ukážou světlo pravdy. Na realitě se nezmění nic, změní se však váš pohled na ni. Vše, o co od mládí usilujete a k čemu směřujete, bude srozumitelnější a názornější.
Jsme dětmi Vesmíru. Sestáváme z hvězdného prachu vzniklého před miliardami let. Bioenergetika pracuje s pojmem "centrum nadbytku", centrem přinášejícím nám štěstí ve všech životních oblastech. Kontaktem s ním si zajišťujete štěstí. Navázat a udržovat tento kontakt vám pomůže víra v zákony Vesmíru. Přijměte jejich jednoduché pravdy, abyste lépe chápali, jak je vše na tomto světě zařízeno.

10 zákonů Univerza

Zákon první: mysl je materiální. Každý už nejspíš viděl nějaký film, v němž hrdina dokáže vytvářet kolem sebe realitu tím, že si ji představuje. Samozřejmě, že s takovou "filmovou" rychlostí svého štěstí nedosáhnete, nicméně tohle opravdu funguje. Abyste našli správné hobby, zaměstnání, lásku, úspěch, musíte si to představovat. Uvědomte si, že jste něco jako sochař nebo malíř, který maluje barvami vlastních myšlenek na plátno svého života. Osud i karma existují, nemají však takovou sílu, jakou může mít vaše víra v sebe sama a svoje jednání. Život není už napsanou knihou, ale štůskem prázdných stránek, které můžete vyhodit, roztrhat, dovolit někomu jinému, aby na ně psal, nebo se můžete donutit k tomu, abyste usedli a popsali je sami....................

Tento dopis ředitele školy přiměl mnohé rodiče po celém světě, aby se zamysleli nad svým chováním

8. března 2017 v 8:26 | http://www.pronaladu.cz


Jeden ředitel školy v Singapuru napsal rodičům svých žáků dopis, které vyvolalo na internetu velké vzrušení. V tomto dopise nastínil některé velice důležité pravdy, které neměly zůstat bez povšimnutí ani ze strany velmi tvrdohlavých rodičů.
O tato pravdivá a moudrá slova bychom se s vámi rádi podělili.
"Milí rodiče, vašim dětem brzy začnou zkoušky. A já vím, že budete silně znepokojeni nad otázkou, zda vaše děti u zkoušek uspějí.
Mějte ale na paměti toto: mezi žáky, kteří budou v této době skládat zkoušku, bude umělec, pro kterého jednou v životě nebude dokonalé ovládání matematiky nutností. Bude mezi nimi také podnikatel, pro jehož práci dějepis nebo anglická literatura nebudou mít prvořadý význam. Bude tam také hudebník, který nebude potřebovat chemii. Anebo sportovec, pro jehož budoucnost bude mít tělovýchova resp. sport větší význam než fyzika.

Bude velice dobré, pokud vaše děti absolvují zkoušky s dobrými výsledky. Pokud se to ale nepodaří, nechovejte se tak, abyste je zbavili sebedůvěry.
Řekněte jim, že je to normální, že je to prostě zkouška. A že se jim mohou v životě podařit věci, které budou znamenat mnohem více. A také by bylo na místě říci jim, že je budete mít rádi a nebudete je soudit bez ohledu na to, jakých výsledků u zkoušek dosáhnou.
Buďte tak laskavi a udělejte to - a pak prostě pozorujte, jak budou dobývat svět. Jedna nevydařená zkouška nebo horší známka jim nevezmou jejich sny ani jejich nadání.
A také vás prosím: doktory a inženýry nepovažujte za jediné šťastné lidi na zeměkouli.
Všechno nejlepší Vám přeje ředitel školy".

All Singapore Stuff

«Odstranit mámu ze života». Co znamenala tahle ukvapená slova?

16. února 2017 v 9:16 | http://www.pronaladu.cz


Toto je příběh o důležitosti úmyslů. Přesněji o důležitosti správného zformulování svých úmyslů.
…Bylo to v ten den zvláštní posluchačstvo: ředitelé škol, učitelé a vychovatelé. Do posluchárny se vešlo asi dvě stě lidí. Probírala se témata související s psychologií vzájemného jednání a komunikace. Rozebíraly se konkrétní situace. Mělo to svižné tempo, přítomné tohle téma opravdu zaujalo a začali se ptát - jedna otázka byla záludnější než druhá. Téměř na konci, když už jeden druhému rozuměl na půl slova a pojmové pole bylo všem jasné, se začaly objevovat také otázky osobnější, vztahové a rodinné.

A co si mám počít se svou matkou? - ozval se náhle dotaz odněkud z prvních řad.
Mladá žena, která ho položila, byla evidentně dost rozrušená. Vyzvala jsem jí, aby blíž objasnila situaci, kterou by chtěla řešit. Emotivně vyprávěla, jak ji matka od dětství přísně držela a jak moc ji to trápilo. "Máma měla vždycky ta nejsprávnější pravidla. Ona vždycky nejlíp věděla, co se má", nedovolila dcerce mít vlastní názor a za každou chybu ji tvrdě trestala. To byly její vzpomínky na dětství. Matka jí povolila šňůru teprve nedávno, protože to se přeorientovala na dorůstající vnučku. A historie se opakuje:

-Poslouchám, jak s ní mluví, jak ji nutí jíst, dělat úkoly, brát si teplé punčocháče … a najednou úplně ztuhnu, jako kdybych měla svázané nohy i ruce… Strašně si přeju dcerku tohohle zbavit. Už jsem mámě mockrát vyhubovala. Urazila se. Ale komandovat nepřestala.
«Vyhubovala jste jí»- to znamená co, upřesňuju si.
- No, naštvaně, samozřejmě. Když už to fakt nešlo. Říkám jí «Mami, nech toho! My si s tím poradíme samy. Už je dost velká, může se rozhodnout sama». Často se mi chce jí říct: « Mami, já už mám toho tvého poučování až po krk. Mě jsi dusila a teď chceš dusit i jí?» A někdy jsem to i řekla. No - vlastně křičela. Máma práskla dveřmi. Několik dní se neobjevila. Pak na to pozapomněla a všechno začnulo nanovo…...................

Indiáni odhalují pravdu o konzumaci masa, o které bílý muž z dobrého důvodu neví

10. února 2017 v 8:28 | https://www.lajkit.cz


Touto ukázkou vnesu trochu impulzu pro zamyšlení… známe pravdu, nebo pouze přebíráme překroucené informace? Mnoho lidí si myslí - a používá jako argument (zjednodušeně) to, že přírodní národy v oblastech, kde neměly přístup k čerstvému ovoci, zelenině, bylinkám, oříškům a semínkům po celý rok, si ulovily nějakého bizona (či jiné divoké zvíře), upekly si jeho okořeněné stehno na ohni a pustily se do pořádné žranice... Pak se spojily s Velkým Duchem a přinášely moudrost do své komunity, nebo kmene.


Ale, co když jsou tyto představy "vzdáleny pravdě"? Co po staletí tyto národy věděly a co bílý "muž" nepochopil?

Přečtěte si pozorně jednu velmi zajímavou ukázku z knihy "CUKROVÉ TRÁPENÍ"( William Dufty) a zkuste procítit, kolik dalších informací a používaných argumentů nemusí být tím, čím se zdají.



V létě roku 1933 se jistý americký zubař vypravil do předhůří kanadských Skalistých hor, do oblasti Yukonu...

Dr. W. Price zde objevil indiánské kmeny, jejichž celkový zdravotní stav ani zdraví jejich chrupu neohrozila kultura a obchodní zájmy bílých vetřelců. Zimy v Yukonu bývají velice kruté a dlouhé. Citrony ani pomeranče zde není možné pěstovat. Většina zdrojů vitaminu C zde zkrátka neexistuje. Indiáni zde žili prakticky jen z lovu divoké zvěře. Americký cestovatel se proto podivoval, jak je možné, že nejsou sužováni kurdějemi.

Prostřednictvím tlumočníka se jednoho starého indiána zeptal:

"Jak vaši lidé unikají kurdějím?"

"To je nemoc bílých mužů," zněla odpověď.

"Není tedy možné, aby kurděje napadly indiána?" otázal se doktor Price.

"Možné to je," řekl indián.

"Indiáni však vědí, jak kurdějím předcházet. Bílý muž ne."

"Proč neporadíte bílým, jak se tomu bránit?"

"Bílí muži toho vědí příliš mnoho, než aby se indiána vůbec zeptali."

"Kdybych se zeptal, řekl byste mi to?"

Starý indián řekl, že by Priceovi tajemství svěřil, ale že se musí nejdříve poradit s náčelníkem kmene. Když se z porady vrátil, oznámil, že jeho náčelník souhlasil s prozrazením tajemství příteli indiánů, který jim poradil, aby nekupovali mouku a cukr z obchodů bělochů............................

Bůh neexistuje aneb rozprava u holiče

5. února 2017 v 7:22 | http://www.timeangel.estranky.cz



Jeden muž, stejně jako každý jiný měsíc šel k holiči. Začali spolu hovořit o různých věcech…a najednou…hovořili o Bohu. Holič řekl: "Víte, já nevěřím, že Bůh existuje." "Proč si to myslíte?" zeptal se klient? "Je to velmi prosté, stačí vyjít na ulici, abych se přesvědčil, že Bůh není. Kdyby byl Bůh, myslíte, že by bylo tolik nemocných? Existovaly by opuštěné děti? Kdyby Bůh byl, nebylo by bolesti a utrpení…Prostě, nemůžu si představit Boha, který tohle všechno dovolí…"

Klient se zamyslel, chtěl něco říci, ale rezignoval. Nechtěl vyvolat nepotřebnou diskuzi. Když holič dostříhal, klient zaplatil a odešel. A v tom momentě uviděl na ulici člověka s dlouhými zanedbanými vousy a vlasy. Vypadalo to, že už delší dobu jeho vousy a vlasy neviděly holiče. Byl zanedbaný a špinavý.

Tehdy se klient vrátil a řekl: "Víte co? Holiči neexistují!" "Velmi směšné! Jak to? Zeptal se holič. "Já jsem jeden z nich"
"Ne!" odporoval klient. "Holiči neexistují! Kdyby existovali, nebylo by tolik lidí s dlouhými vlasy a vousy jako ten člověk na ulici!"

"Ale neee. Holiči existují, to jen lidé nás nehledají. Z vlastní vůle!"
"No právě," řekl klient. "Přesně tak. Bůh existuje, to jen lidé ho nehledají. A dělají to z vlastní vůle. Proto je tolik utrpení a bolesti na světě. Bůh nesliboval dny bez bolesti, radost bez utrpení, slunce bez deště. Sliboval sílu na každý den, útěchu uprostřed slz a světlo na cestě.

Bůh řekl: není důležité, jak se bude jmenovat tvůj anděl. Ty ho nazveš jednoduše Přítelem!"

LORNA BYRNE - PŘÍSPĚVKY ZA PROSINEC

31. ledna 2017 v 3:14 | Lorna Byrne

Chtěla bych, abyste se všichni modlili za světové vůdce, aby naslouchali andělům každého národa. Váš národní anděl i vaše země potřebují, abyste se modlili za vůdce vaší země, aby činili správná rozhodnutí a našli vhodná řešení míru a dali nám naději na to, že můžeme žít společně v harmonii a dát všem dětem budoucnost. Váš národní anděl pracuje velmi pilně a stejně tak i vás strážný anděl. Napomozte tomu, abychom milovali jeden druhého! Prosím modlete se! Je jedno, jakou vyznáváte víru, nebo jestli věříte v Boha či ne, modlitba je mocná.

***
Modlitba je mocná a my se nesmíme zapomínat modlit za to, aby skončily všechny tragédie, které se dějí po celém světě, ať už malé či velké. Modlete se za to, aby lidé byli ochráněni tam, kde jsou války, zemětřesení, záplavy a jiné tragédie. Musíme na tyto lidi myslet a pomoct jim, když můžeme. Všichni jsme propojeni. Vím, že mnoho lidí, kteří jsou na tom špatně, prosí o, aby se za ně ostatní modlili - vězte, že jste vždy v mých modlitbách.

***
Nedávno jsem byla v Elite Confestionary v Maynoothu. Je to moje oblíbené pekařství, kde si často kupuji a kávu a něco dobrého na zub. U jednoho stolu tam byla skupinka studentů, kteří se bavili o dárcích a o tom, co plánují koupit pro své přátele a rodinu na Vánoce. Pozorovala jsem tři nádherné anděly, kteří byli kolem skupiny. Tito andělé byli oblečeni ve všech barvách Vánoc a každou chvíli vyhodili do vzduchu hvězdičky. Pokaždé, když to udělali, ti mladí lidé se začali smát a byli plni vzrušení. Andělé jim pomáhali tím, že je naplňovali duchem Vánoc................

Anna Halprin (pětadevadesát) tančí s Bohem

23. ledna 2017 v 9:09 | zdroj: http://www.pronaladu.cz


V jedenapadesáti Anna Halprin pomalu umírala. Lékaři jí diagnostikovali neléčitelnou rakovinu střev. Anně nezbývalo, než smířit se s brzkým koncem. Místo toho však začala tančit a jakkoli fantasticky to zní, zvítězila nad rakovinou.

Od té doby už víc než čtyřicet let tančí. Ne kvůli umění, ale kvůli zdraví. Ve svých pětadevadesáti Anna často vystupuje a hodně přednáší. Učí jiné léčit se pomocí tance. Žádné kouzlo a vůbec nic nadpřirozeného v její historii není, ujišťuje Anna. "Mechanismus přirozené sebeléčby má v sobě každá buňka lidského těla", vysvětluje. "Je třeba naučit se ho spustit. To je všechno". Podle jejích slov je výborným způsobem, jak tento mechanismus nastartovat, právě tanec. Ne jen tak náhodný, ale spojení pohybu s city a prožitky.

S Annou to bylo takhle. Když se o nemoci dozvěděla, vzala barvy a namalovala svou rakovinu na velké plátno. Tak, jak si ji představovala. Vznikl strašidelný abstraktní obraz. Obraz pověsila na zeď, pozvala desítku přátel a před obrazem jim předvedla "Tanec proti rakovině". Myšlenka spočívala v tom, že chtěla prostřednictvím tance nechat promluvit své strachy a pochyby. Vypadalo to dost nezvykle a chvílemi i nehezky. Anna při tanci rozhazovala ruce, syčela a hekala. Bylo v tom něco téměř religiózního.

"Kdysi v dětství jsem viděla, jak se můj strýček modlil a u toho se pohupoval", vypráví Anna. "Tenkrát jsem si myslela, že Bůh je asi tanečník". Je to podivuhodné, ale "Tanec proti rakovině" zabral. "Boj s nemocí se mi stal neuvěřitelným darem", říká. "Před rakovinou jsem žila, abych tančila. A po ní tancuju, abych žila".

A právě toto umění - tančit, abychom žili - teď Anna přednáší svým posluchačům. Její metoda je zaměřena na vytvoření hluboké vazby mezi myslí, nevědomím a fyzickým tělem. Posluchači si z jejího návodu berou papír a barvy a malují své strachy a obavy, všechno, co je napadá. Potom, vedeni čistou improvizací, svůj obraz "tančí". Tancem vyprávějí o tom, co už nakreslili, nyní jazykem pohybu. "Učím lidi, aby svému tělu naslouchali", vysvětluje Anna. "Léčí se sami, já jim jen ukazuju zdroje. Přesto jsem však díky tomu velice šťastná".

Anna Halprin dnes dvakrát do týdne vede ve svém studiu tříhodinové lekce a také řídí autorské semináře. Pracuje nejenom s nemocnými, ale s každým, kdo se chce naučit lépe vnímat své vlastní tělo. Krom toho pravidelně vystupuje na tanečních festivatelch. A tak už déle než čtyřicet let léčí lidi pomocí tance. Dalo by se říci, že tančí s Bohem. Zřejmě se jako dítě nemýlila, zdá se, že Bůh je opravdu dobrý tanečník.

Nový rok 2017

31. prosince 2016 v 20:56 | Wan
Potřebujete se smát. Potřebujete si hrát, každý svým způsobem. Dětské vlastnosti jsou svojí spontaneitou a radostí vlastnostmi Božskými. Dokonce i pošetilost a legrace, tanec, Láska, poddání se, opouštění a lehkost jsou částí růstu pulzující lidské bytosti, která je pro Váš svět požehnáním.
Emanuel

Mnoho radosti do nového roku přeje Wan

PF 2017

22. prosince 2016 v 19:01 | Wan



Naomi Wolfová: ženy si zvykly vnímat samy sebe jako lacinou imitací fotografií modelek

16. prosince 2016 v 8:39 | zdroj: http://www.pronaladu.cz


Naomi Wolfová (nar. 1962) je americká spisovatelka a politická poradkyně, hlásící se k feminismu. V roce 1992 vydala knihu Mýtus krásy, která vzbudila velkou pozornost. Rozpoutala se diskuse o ideálu lidské krásy, do níž vstupovali sociologové i biologové, odborníci na kulturní antropologii i filosofové. Přinášíme vám některé její názory a citáty z knihy.

"My ženy jsme si zvykly vnímat samy sebe spíše jako lacinou imitaci fotografií modelek, místo abychom ve fotografiích modelek spatřovaly lacinou imitaci reálných žen".

Wolfová označuje "krásu" - to jest soubor standardních požadavků na ženský vzhled propagovaný reklamou a ženskými časopisy, za Železnou pannu. Veřejnost vidí pouze vnější schránku, za ní se však skrývá nástroj k mučení skutečných živých žen. "Natolik jsme si přivykly usilovat o tuto realitě tak vzdálenou "krásu", že ani nevnímáme, jak je uměle snižováno a nakonec ničeno naše sebevědomí a jak jsou na této naší slabosti vydělávány miliardy".

Wolfová uvádí statistiku ročních zisků nejrentabilnějších světových průmyslů:
-průmysl hubnutí s ročním ziskem 33 miliard dolarů
-průmysl kosmetický - 20 miliard dolarů
-průmysl estetické chirurgie - 300 milionů dolarů
-průmysl pornografický - 7 miliard dolarů

"Dávno jsme se smířili s tím, že vzhled ženy při jejím nástupu do zaměstnání je stejně důležitý, jako její profesní dovednosti - není-li důležitější. Zaměstnavatel nám nenavrhne slušný plat, jestliže nebudeme štíhlé, mladé a udržované. Takže ženské dovednosti a znalosti jsou uměle podhodnocovány, zatímco vzhled ženy je spojován s její profesní činností. Trh se tak chrání udržováním fondu laciné ženské pracovní síly"............................

Dychtivost duše

7. prosince 2016 v 8:31 | Vadim Zeland


Co dělá člověka vyvoleným? Jedinečná cesta, typická pro něho. Jestliže půjdete vlastní cestou, otevřou se vám poklady světa. A potom na vás budou ostatní hledět a divit se, jak se vám to podařilo. Dovolte si tu smělost naplivat na stereotypy kyvadel. Dovolte si tu smělost uvěřit v neomezené možnosti své duše. Dovolte si tu smělost mít právo na svou velkolepou individualitu. Když to rozum dovolí, duše najde cestu k realizaci snu. Nebojte se udělat objednávku ve vrchovaté míře. Buďte realista - žádejte nemožné.

Ať si vytyčíte jakýkoli cíl, jeho dosažení bude těžko dostupné v mezích racionálního pohledu na svět. Stereotyp obtížné dostupnosti cíle je nejúpornější. Rozum se bude pokoušet odpovědět na otázku: "Jak toho dosáhnout?" Ať vaše duše rozumu řekne: "Mlč, to není tvoje starost, vybíráme hračku!" Na počátku volby vás nemusejí zajímat žádná omezení. Chtěl byste mít lodičku? A což takhle vlastní jachtu? Chtěl byste mít byt? A což takhle vlastní domek? Chtěl byste být vedoucím oddělení? A což takhle prezidentem korporace? Chtěl byste levně koupit pozemek a°postavit dům

A což takhle vlastní ostrov v Středozemním moři? Chtěl byste hodné pracovat, abyste vydělal mnoho
peněz? A což takhle vůbec nepracovat a žít pro vlastní potěšení? A taková "A což takhle..." mohou pokračovat donekonečna. Nedokážete si ani představit, jak skromná jsou vaše přání ve srovnání s tím, co můžete získat, projdete-li dveřmi za vaším cílem.

Tři důvody, proč je dobré se často smát

6. prosince 2016 v 7:58 | http://www.celostnimedicina.cz


Už pouhý úsměv může podle výzkumů vést k tomu, že nám život připadá snadnější. Upřímný úsměv, který vychází ze srdce, má zároveň pozitivní vliv na to, jak zábavný (vtipný) nám připadá svět kolem nás. Nepodceňujme sílu fyziologie. Je mocná. Smích nás může vymrštit až k hlubokým duchovním prožitkům.

Ale pěkně po pořádku. Asi každý ví, že smích prodlužuje život.

První přínos smíchu: ZDRAVOTNÍ
Jestli něco smích umí dobře, tak to je odstranit z nás napětí. Smát se je úleva - pro duši i pro tělo. Smích odbourává stres. V tom má podobnou funkci jako alkohol, jenže bez škodlivých vedlejších účinků. Proto jsme v léčebně při práci se závislými občas smích zařazovali.

Smích působí velmi příznivě také na imunitní systém, prokrvuje pokožku a mírní bolest. Ovšem nezanedbatelné jsou i přínosy psychologicko-duchovní.

Druhý přínos smíchu: PSYCHOLOGICKÝ
Smích je svým způsobem něco hluboce intimního - lidé se obvykle velmi sblíží, pokud se něčemu společně smějí. Masky a bariéry padají. Ve smíchu je rovněž něco dětsky nevinného. Máloco dovede probudit hravost a dítě v nás, jako právě smích. A smích a smysl pro humor se pojí i s inteligencí. Osho říká, že čím větší smysl pro humor máte, tím jste inteligentnější.

No a jak pravil již Seneca, "Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život." Vyrovnaný člověk, který je v pohodě, vůbec nemá problém, udělat si srandu i sám ze sebe.

Třetí přínos smíchu: SPIRITUÁLNÍ
Smích nás vrací do našeho srdce a přítomného okamžiku. Smích je meditací. "Smích je spirituální prostředek k hlubšímu ponoru do skutečnosti," říká charismatický kněz Miroslav Herold.

Lidé, kterých si nejvíce vážím, tak neexistuje, že by neměli smysl pro humor nebo se často nesmáli. Už když mi bylo sedmnáct, nadchlo mě Oshovo povídání o v Japonsku velmi oblíbeném mystiku Hoteiovi. Hotei, když dosáhl značného duchovního poznání, tak údajně jedinou věc, kterou dělal, bylo, že se smál. Chodil od vesnice k vesnici, jenom se smál, a když se ho někdo zeptal, proč se směje, tak se rozesmál ještě více. Jeho smích byl neskutečně nakažlivý - lidé k němu byli přitahováni a i ti, kterým to na začátku připadlo "hloupé", museli nakonec uznat, že se nikdy v životě tolik nenasmáli a neprojasnili si smysly.

Přál bych si na světě více Hoteiů. Přál bych si více smíchu.

Zájemcům o další studium doporučuji knihu pana primáře Nešpora Léčivá moc smíchu (2010, Vyšehrad) či dnes v textu několikrát zmiňovaného indického mistra Osha a jeho knihu Život, láska, smích (2015, Eugenika).

autor: Mgr. Jiří Hamerský


Seznamte se s Amy Joe

7. listopadu 2016 v 18:12 | http://prozeny.net/


Muž se rozhodl vzít bezdomovkyni na oběd. Neměl ani nejmenší tušení, že pak od ní uslyší toto


Greg Smith pracuje v centru Orlanda. Každé úterý zve na oběd bezdomovkyni - Amy Joe. Jednoho dne mu žena řekla něco, co ho přimělo se zamyslet. Greg se se svými myšlenkami rozhodl podělit s lidmi na Facebooku:
"Seznamte se s Amy Joe. Před několika týdny jsem Amy potkal na rohu Pine Street a S. Orange Ave v centru Orlanda (pracuji v centru a vždy se jdu projít po městě). Každý den jsem viděl Amy, jak jen stojí na rohu ulice a nikdy nikoho nežádá o peníze … Říkala jen "Dobrý den, přeji vám hezký den. Pozdrav Pánbůh! "A mile se přitom usmívala. Většinou do práce chodím v obleku a bezdomovci mě často prosí o nějaké peníze … Ale Amy Joe nikdy. Od jisté doby se s Amy setkáváme pravidelně a společně chodíme na oběd. Půlhodiny, někdy i hodinu mi vypráví o tom, jak je šťastná i když ve skutečnosti nic nevlastní.

Naposledy mi řekla něco, co mě úplně šokovalo … neumí číst. Amy Joe nekouří, nepije, nebere drogy ani nic podobného. Prostě jen nikdy nepotkala někoho, kdo by ji naučil číst. Vyprávěla mi, jak těžké je si najít práci, když se neumí číst. Pak mi řekla, že místo toho, aby si koupila něco na jídlo, utratí všechny shromážděné peníze na půjčování knížek z místní knihovny. To mě šokovalo !!! Raději se chce naučit číst a najít si práci, než se najíst !!! Měl jsem v životě štěstí. Měl jsem oba rodiče, skvělou rodinu, která mi poskytla vše, co bylo potřeba. Amy takový život neměla. Proto ji nyní každý úterý nevyzývám jen na oběd, ale také ji učím číst. Přes týden si z knihovny půjčíme nějakou knížku, abychom si ji pak v úterý mohli společně číst. Pak se snaží celý týden číst sama.

Tento příspěvek jsem v žádném případě nenapsal proto, abyste nyní Amy litovali, nebo abych se zde mohl pochlubit, že jsem pomohl někomu v nouzi. Chtěl jsem se s vámi podělit, protože doufám, že i vás to bude inspirovat k tomu, abyste také pomohli jiným. Existuje mnoho lidí, kteří jsou jako Amy Joe. Ne všichni jsou ale hladoví, nemocní, nebo bez domova. Někteří z nich mohou být vaší rodinou nebo přáteli. Pomoc jiným je tak jednoduchá, jako když někomu řeknete jen "ahoj", nebo mu věnujete úsměv. Měl jsem v životě tolik štěstí, že mohu Amy finančně pomoci a hodlám se toho i držet. Pokud vás tento příběh zaujal, sdílejte ho. Pokud ne, nevadí. Nikdy ale nevíte, co všechno můžete pro druhé udělat, dokud to nezkusíte. Kdo je ta vaše Amy Joe?!?!?! "

Úžasné město bez politiků, náboženství a peněz

6. listopadu 2016 v 7:52 | http://www.energiezivota.com


Nejspíš byste si pomysleli, že se tento příběh odehrál někdy v dávné minulosti, to byste se však mýlili. Toto místo je dodnes obydleno, možná i díky své scenérii, ale především pro své ideály společnosti, která nežije podle standardů, na něž jsme zvyklí. Neexistuje zde náboženství, politika, ani peníze. Je to skutečný ráj na zemi.
Představte si místo, kde nepůsobí žádný ze zmíněných faktorů a kde můžete konečně žít v míru.
Takové místo existuje a nese název Auroville!

Bylo založeno roku 1968 a prohlášeno UNESCEM za mezinárodním město, neboť jeho obyvatele tvoří přes 50 národností a různých kultur. Žijí spolu bez nejmenšího problému, protože nemají politický systém, náboženství, nepoužívají peníze a veškeré potřeby k životu získávají prostřednictvím systému směny.
Auroville se nachází v jižní Indii, 150 km od Chennai v Madrasu.
V tomto epickém městě jsou budovy postaveny v experimentální architektuře a neustále se proměňují. Je to proto, že se tyto struktury snaží optimalizovat spotřebu obnovitelných energií a jejich hlavním cílem je opakované využití a recyklace...............

V. Megre na Mezinárodním summitu mládeže v New Yorku 2016

1. listopadu 2016 v 2:57 | www.anastasia.cz


Vladimír Megre a Nina Megre se zúčastnili Mezinárodního summitu mládeže Nexus 2016 v New Yorku. Nexus byl založen v roce 2011. V dnešní době prezentuje perspektivy a naděje mladé generace a na svých akcích shromažďuje aktivní lidi z celého světa, kteří přijíždí, aby diskutovali, poznávali nové směry a projekty a řešili společné úkoly.

Jste všichni čtenáři mých knih? Takže víte, co se odehrálo v tajze během setkání s Anastasií. Poprvé jsem se setkal s jevem, kdy člověk nejen mluví o budoucnosti, ale také ji modeluje a to všechno se pak vtěluje do reality. Nejvíce ohromujícím tvrzením Anastasie bylo následující: "Přenesu lidi přes úsek času temných sil." Pro mnohé to znělo neuvěřitelně. Ale teď vám povím o tom, co se odehrává v Rusku. Ano, Anastasia přenáší lidi přes úsek času temných sil. A teď vidíme, jak se to odehrává.
Po přečtení knih čtenáři založili nejprve deset rodových osad. Po roce už jich bylo dvacet. Za další rok - kolem 60. Podle dnešních údajů je v Rusku více než 370 rodových osad. Ne rodových statků, ale osad, jež tvoří rodové statky.

Také mam rodový statek. Ještě není zcela zařízený, nemám tam dům. Je to však prostor, který je pro mě nejmilejší. Z jedné strany mám souseda - doktora ekonomických věd, poslance Státní dumy třech volebních období. Na druhé straně je sousedka - známá klenotnice, nedávno porodila dítě. Před zraky mnohých lidí tam vznikají krásné nové osady. Nepodobají se těm vesnicím, které existují v Evropě, Americe nebo Rusku. Jedete silnicí a vidíte ukazatel "Osada Rodnoje". Odbočíte tím směrem, jedete dál, ale neuvidíte domy, které by stály blízko sebe, jak je to v Americe nebo Rusku. Vidíte jen osázené zelené plochy. Ale za každou stojí dům, někde velký a někde úplně malinký. Jsou to osady nového typu...........................................

Příběh o tom, jak se dá život prožít nadarmo

28. října 2016 v 8:05 | zdroj: http://www.pronaladu.cz


Čas letí strašně rychle… Člověk se ani neohlédne a stáří je za dveřmi. Stále nás něco zaměstnává, věčně někam spěcháme a ani si neuvědomujeme, jak daleko jsme se ocitli od toho, o čem jsme dříve snili.
Tento příběh Johna Garrisona, šestačtyřicetiletého bankéře z Austrálie, nadělal nemalý rozruch na anglojazyčných stránkách internetu. Garrison vypráví, jak zbytečně utratil svůj život a změnil se v člověka cizího i sobě samému.
Přečtěte si jeho text, vždycky je čas věci napravit.

Můj život uplynul naprázdno. Je mi 46 a mám pro vás jedinou radu. Nejvíc se bude hodit těm, kdo zrovna stojí na křižovatce své životní cesty.
Většina lidí prožije svůj život naprosto zbytečně a úplně jinak, než jak by si byli přáli.
Jmenuju se John. Musím se zbavit tlaku na prsou. Vypovídat se. Jsem šestačtyřicetiletý bankéř, který prožil život zcela opačný tomu, jaký si prožít přál. Všechny mé sny, veškeré mé touhy, to všechno je pryč. Pracuju od 9 do sedmi večer, šest dní v týdnu. Celých posledních 26 let svého života. Zvolil jsem si tu nejbezpečnější ze všech možných životních cest. Nakonec tato cesta změnila mě samotného.

Dneska jsem zjistil, že mě moje žena posledních deset let podváděla. Můj syn ke mně nic necítí. Pohřeb svého otce jsem pro nic a za nic propásl. Bez důvodu. Nejsem ani zamilovaný, ani necestuju po světě, abych pomáhal lidem bez domova.
To všechno určitě není to, o čem jsem snil, když jsem byl sebevědomý mladík kolem dvacítky. Kdyby mě ten mladík, kterým jsem býval před dvaceti, pětadvaceti lety, viděl dneska, jednu by mi vrazil. Sám, vlastníma rukama, jsem zadusil všechny své sny........................................
 
 

Reklama