Úvahy

Věnováno památce Masaru Emota

29. října 2014 v 9:01
Věnováno památce Masaru Emota


Dr. Masaru Emoto - životopis a jeho dílo

Proč bezmyšlenkovitě vyslovíme jed a jen s ostychem lék? Tisíce slov denně promluví každý z nás. Tisíce slov slyšíme ze všech stran. Tisíce emocí, která slova s sebou nesou se dnes vpily do našeho podvědomí. A pouze člověk, který se naučí vládnout svým slovům, bude opravdově vládnout i svému životu.

Věříte, že slova mají vliv na to, jak se cítíme? S téměř každým slovem, které kdy promluvíme je spojen nějaký pocit či obraz. S každým slovem se nese zvuková vibrace, kterou vnímáme. A tak každé slovo byť jen myšlené uvádí do pohybu to, jak se právě cítíme. Zaposlouchejte se do slov jako vděčnost, naplnění, odpuštění, otřesné, děsivé, hrůzné. Zachytili jste ten rozdíl? První tři byla vlahým deštěm, vlídným a pokojným, ta zbylá vás naopak znepokojivě stahovala dolů. Čtěte pomaleji a jen na několik vteřin se u každého slova pozastavte - otřesné, děsivé, hrůzné, vděčnost, naplnění, odpuštění. Dokonce můžete mít sex nebo zažít milování. Naše slova mají vliv na to, jak se cítíme i jak se na věci díváme.

Dr. Masaru Emoto provedl v Hado Institutu rozsáhlý vědecký výzkum. Věděl, že každá lidská myšlenka má svoji frekvenci a lze ji změřit. Hledal ale způsob, jak prokázat sílu slova a myšlenky v hmotném světě. Vytvořil tedy hlubokým zmražením shodné vzorky ledových krystalů a na každý z nich poté opakovaně promlouval vždy jediné slovo - děkuji, hlupáku, láska, válka. Poté krystaly pozoroval pod elektronovým mikroskopem a výsledek byl pozoruhodný. Krystaly děkuji a láska byly symetrické a harmonické. Ale ty, které nazýval hlupáku a válka, měly zcela zborcenou strukturu, rozpadaly se. Experiment tedy opakoval, ale slova vyslovoval v různých jazycích, výsledek byl přesto shodný. My lidé jsme ze 70% voda. Pokud tato slova probudila zkázu malého krystalu, co teprve dělají s námi?

Přísloví 18:21 - Smrt i život jest v moci jazyka. Každý hovoříme na dvou úrovních. Tou první je, když promlouváme sami k sobě. V duchu volíme své myšlenkové a slovní reakce na to, co vidíme. Kolem vás projíždí spěšně sanitka, velmi hlasitě houká. Co si v duchu povíte? "To je hrůza to houkání, přestaň!" nebo "Prosím, dojeď včas…". Opakujete si stále v duchu: "Jsem hrozný, jsem strašná, to nedokážu, na to nemám"? Soustavně tím tvoříte to, jak se cítíte. A pokud se tak budete cítit, bude to skutečné.


Druhou úrovní pak jsou slova, která vyslovíme nahlas. Necháme, aby je druzí slyšeli, ale současně je slyšíme i my sami. Nelze opakovaně říkat druhým: "Věřím v Tebe" aniž byste tak nepozvedli víru sami v sebe. Vše, co vyslovíme, je nesmírně mocné a máe odpovědnost za svá slova ke každému, kdo je zaslechne. Díky slovům můžete být člověkem, který rozzáří místnost, když do ní vejde. Ale také tím, kdo ji rozzáří, když z ní odejde. ...........

Pamela Kribbe - Vše je tak, jak by mělo být, nebo ne?

2. července 2014 v 20:56 | Pamela Kribbe


"Tak to mělo být", "musí za tím být nějaký vyšší smysl", "vše je přesně tak, jak má být". Poznámky snadno činěné mezi spirituálně nakloněnými. Často jsou tvrzení jako tato činěny vůči situacím či událostem, které se zdají, že nemají smysl, jsou tragické nebo kruté. Nehody, nemoci, prosté překážky testují náš smysl pro spravedlnost. Proč se mi to stalo, proč se to muselo stát? Názor, že za vším, co se přihodí je vyšší řád, božská ruka, která znamená dobro, je uklidňující. Je to však pravda?

Myšlenka, že vše se děje tak, jak by mělo, je deterministickým pojetím: tvrdí, že existuje vyšší moc, která předurčuje, co se v našich pozemských životech stane. Tato vyšší moc má být Bůh nebo vaše duše či vyšší já. Ať je to cokoliv, tvořivá síla nenáleží vám, ale tomuto vyššímu zdroji. Myšlenka, že my jako lidské bytosti máme svobodnou vůli a můžeme činit svobodná rozhodnutí, je tímto vážně zasažena.

Tak tedy vyvstává paradox: začínajíc spirituálním pohledem na svět, mnoho lidí považuje svou moc činit volby a převzetí zodpovědnosti za svůj život za podstatu toho, kým jsou. Pakliže by to nebylo o této moci, celé pojetí vnitřního růstu a transformace by se stalo neplatným. Zároveň existuje prohlášení, které často zní jako zaříkadlo, že "vše je tak, jak má být", nebo jak říkají jiní: "vše je v božím řádu."

Tyto "potěšující informace", že vše se skutečně děje tak, jak má, mě udivují a znechucují zároveň. Ze všeho nejdříve je na Zemi ohromné utrpení, které je zřejmé a které se odráží prostřednictvím běžných každodenních novin. V mnoha, mnoha lidských bytostech stejně jako v přírodě je intenzivní utrpení na fyzické, emocionální a spirituální úrovni. Jak tedy může být vše tak, jak má být?! Za druhé, je tu zmíněný paradox výše, že svobodná vůle a předurčení nesedí dobře dohromady. To je bod zasluhující si úvahu, pakliže předkládáme, že vše je dobré a v božském pořádku. Za třetí, všimla jsem si, že podporování této zprávy jde často spolu s typickou poznámkou lítosti, jistého druhu spirituální povýšenosti, zprostředkovávající něco jako: "Ach, dítě, vidím, že ještě nechápeš, jsi lapené ve svých příliš lidských pochybnostech, náladách a emocích, existuje však vyšší smysl za vším, co se odehrává a jednoho dne toho budeš také svědkem." Jsem si jistá, že lidé to často myslí dobře, avšak přece jen…

Když jsem se právě vyléčila ze závažné deprese s psychotickými příhodami v roce 2010 a stále jsem bojovala, abych se dohodla s touto strašnou zkušeností, kdosi mi řekl: "je zcela zřejmé, že jsi tím měla projít a že smyslem toho všeho bylo umožnit ti pochopit lidi s podobnými utrpeními." Na tento podnět jsem nedokázala reagovat, jak jsem popadala dech. Později jsem však zjistila, že tu ve skutečnosti byly tři vyplývající podněty:

  1. Deprese je předurčená a nemohla bych jí předejít.
  2. Stala se pro mé vlastní dobro, i když jsem se cítila příšerně.
  3. Spirituální smysl za tím vším byl, že mě to učinilo být lepším učitelem a léčitelem pro druhé. Poslední uvedené tvrzení mě okamžitě povýšilo na mučedníka. To, co se skutečně stalo bylo, že jsem obětovala sama sebe a prošla peklem za záchranu druhých. Ach ne. Jaká lichotka být postavena na takovýto piedestal, mám však podezření, že nahoře na něm je velmi vratká rovnováha. ... číst dále

Kladení otázek, hledání odpovědí

20. března 2014 v 19:41 | Jennifer Hoffman

Ve svém životě následujete stezku hledajících, pokládáte otázky, na něž vám, jak doufáte, odpovědi přinesou klid, úlevu a útěchu, které si pamatujete ze svého duchovního domova. Život vám však může připadat jako nekonečné pátrání, protože kladete otázky, jež nejsou zodpovězeny, neboť se musíte naučit, že odpověď na jakoukoliv otázku, kterou byste mohli položit, už máte v sobě.

Odpověď již existuje, čeká, až se zeptáte. Toto představuje vaše hledání osobní síly a osvícení. Pokud se ptáte, protože chcete vědět, že vám bude odpovězeno, pak se bojíte a hledáte spojení a uznání. Odpověď na každou otázku je uvnitř vás a může být sdělena v závislosti na tom, proč se ptáte. Všechny vaše odpovědi se nacházejí uvnitř vás, bez ohledu na to, jakou otázku pokládáte.

Na váš dotaz, zda existuje ve světě láska, se nedočkáte odpovědi v podobě lásky, protože svět hledá dar lásky, kterou mu přinášíte vy. Když hledáte radost, býváte často zklamáni, neboť radost čeká, až ji stvoříte. Radost nelze nalézt jako odpověď na otázku, je odpovědí, kterou vytváříte, jestliže dovolíte, aby radost byla energií ve vašem nitru, a šíříte tuto energii na Zemi. Stezka hledajícího končí, jakmile si tento hledající uvědomí jednu důležitou pravdu, že ten, kdo otázky pokládá, je také tím, kdo na ně zná odpovědi.

Otázky, na něž se ptáte, jsou často pokládány z pozice obav, že žádný Zdroj neexistuje, že neexistuje žádné vedení, jež by vás podpořilo na vaší cestě. Vy nechcete odpovědi, vy si přejete obnovit spojení, božskou milost, poznání a pravdu skrytou za vašimi pochybnostmi. Takové otázky odrážejí vaši bezmoc, váš nedostatek důvěry a chybějící víru, že to vy jste odpovědí na všechny své dotazy. Jako jiskra božského světla nemůžete být v pozici, kdybyste "nevěděli", neboť vždy víte, a přesto hledáte ujištění, protože vidíte svět v nepořádku a přejete si vědět, že někdo odpovědi zná.
Můžete vnést do chaosu božský řád, jestliže víte, že ten, kdo si tento chaos uvědomuje, je sám odpovědí a zná řešení.

Proč žádáte Vesmír o odpovědi, jste-li sami odpovědí, kterou hledáte? To, co si přejete od každé zkušenosti, lekce, jež se musíte naučit, léčení, které vám je k dispozici, a klid a pochopení, které hledá vaše duše, jsou již v každé zkušenosti zahrnuty. Můžete přecházet od jedné lekce k druhé, hledat odpovědi, avšak každá lekce již odpověď pro vás obsahuje, a vy potřebujete jen jednu odpověď. Každá lekce je úplnou zkušeností, pokud se zastavíte na dost dlouhou chvíli, abyste si umožnili zaslechnout odpověď dříve, než se zeptáte. A tato odpověď je ve vás vždycky.

Stezka hledajícího je stezkou, kterou si volíte na základě přesvědčení, že nejste hodni zakoušet lidství prostřednictvím úplnosti svého spojení ke Zdroji. Ego zná život v postavení hledajícího a není schopno si představit život, kde jsou všechny otázky zodpovězeny a již neexistují žádné, které by bylo možno položit.

Avšak toto je vaše cesta vzestupu a ve vyšších frekvencích neexistují žádné otázky, protože život se stává stezkou odvíjejícího se tvoření, kdy již nejste hledajícím a postupujete od jednoho bodu tvoření k dalšímu, protože se díky svému obnovenému spojení stáváte odpovědí na všechny otázky. Jako spolutvůrci tvořící po boku Vesmíru vytváříte odpovědi na každou z otázek, tudíž se již nemusíte ptát a můžete jednoduše přijímat z pozice svého inspirovaného záměru, kdy se neptáte z místa nenaplněné potřeby, nýbrž z dalšího bodu "zásluh".


Copyright ©2014 / Jennifer Hoffman.


Všechna práva vyhrazena. Můžete citovat, kopírovat, překládat či odkazovat na tento článek v jeho plném a nezměněném znění, avšak jen na bezplatných a bezpříspěvkových webech, pokud uvedete jméno autora a aktivní odkaz na původní web http://enlighteninglife.com. Jiné použití přísně zakázáno.

(Reprodukce tohoto českého překladu povolena s připojením poznámky: pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 3. 3. 14 Více zde: http://www.posvatnesrdce.cz/news/jh-kladeni-otazek-hledani-odpovedi/

Prodávání a kupování lásky a hodnoty

25. února 2014 v 8:14 | Jennifer Hoffman
Jennifer Hoffman

Pomáhala jsem klientovi připravit se na důležitou obchodní schůzku a on mi řekl: "Cítím se připraven, teď se jim už jen musím prodat." To vedlo k další diskusi na téma, proč má pocit, že je musí přesvědčit o své hodnotě a kvalitách, a prodat jim to, co jim může nabídnout. Proč by jednoduše nemohl podat co nejlepší výkon a nenechal ho být tím rozhodujícím faktem?

Když se bude příliš usilovně "prodávat", riskuje, že sám sebe přecení, slíbí něco, co může být obtížné dodržet, nebo vstoupí do důležitého jednání s pocitem, že prohraje, čímž vytvoří jakési proroctví, jež se samo naplní.
Proč máme dojem, že se musíme druhým "prodat" a přesvědčit je o tom, že jsme pro ně "dost dobří", když úplně stačí být "dost dobrý" pro nás samotné, a nechat je, aby učinili svá vlastní rozhodnutí?
Nakonec byl můj klient spokojený se svou přípravou na schůzku, což zahrnovalo nabídkový list a - což bylo důležitější - připomínku věcí, s nimiž nebude souhlasit. Takto se nepřecení a neučiní sliby, které nebude schopen dodržet.

Neděláme to všichni, když se snažíme navázat kontakt s druhými lidmi, zvláště v situacích, kdy si skutečně přejeme navázat spojení nebo chceme, aby si nás vážili, nebo v situacích, které považujeme za důležité? Přehnaně se snažíme se prodat, takřka se "zakláníme", věříme, že druhé musíme přesvědčit, že jsme ve všech směrech dostačující… a co se pak stane? Souhlasíme s věcmi, které později udělat nechceme, nebo ani nemůžeme, nebo zjistíme, že jsme se ocitli v situaci, která nám příliš neprospívá. Jenže jsme do té situace již investovali tolik, že považujeme za nemožné z ní vycouvat, anebo si přejeme, aby si nás druzí cenili, bez ohledu na cokoliv, a učiníme hodně pro to, abychom toho dosáhli.

Naše touha být pro ostatní dost dobrými nás vede k domněnce, že se musíme "prodat", že je musíme přesvědčit, že by nás měli mít rádi a měli by si nás cenit, chtít s námi trávit čas, být s námi či si s námi vytvořit určitý vztah. Bojíme se, že budeme odmítnuti, opomenuti nebo ignorováni, a myslíme si, že to jsou známky toho, že nejsme dost dobří.
Nicméně, ve skutečnosti ten člověk, který nás odmítá, tak nečiní kvůli tomu, kdo jsme, nýbrž kvůli tomu, kým musí on sám být, má-li být s námi. Musí být na naší energetické úrovni a frekvenci, má-li se vytvořit smysluplný a hodnotný vztah, a to pro něj může být příliš. Pokud se na to podíváme z této perspektivy, uvědomíme si, že se prostě nemůžeme prodat někomu, kdo ví, že cena za takové spojení je pro něj příliš vysoká.

To nejlepší a asi jediné, co můžeme udělat, je být sami sebou, ve všech ohledech, být tou nejlepší verzí sebe sama a vyzařovat své nejjasnější světlo. Pokud jsme uvnitř sebe takto v souladu, řadíme se k těm či sbližujeme s těmi, kteří se mohou spojit s námi. Nemusíme se takovým lidem "prodávat", oni již vědí, kdo jsme. Nemusíme je přesvědčovat o své ceně či hodnotě, oni to vidí na vlastní oči. Zrcadlíme to nejlepší v nich, a platí to též naopak. A oni neočekávají ani nechtějí, abychom slibovali něco přemrštěného, nebo abychom začínali z bodu, kde nejsme dost dobří, protože oni vědí, že jsme, stejně jako oni, dokonalí, celiství a úplní v každém směru.


Copyright ©2014 Jennifer Hoffman. Všechna práva vyhrazena. Můžete citovat, kopírovat, překládat či odkazovat na tento článek v jeho plném a nezměněném znění, avšak jen na bezplatných a bezpříspěvkových webech, pokud uvedete jméno autora a aktivní odkaz na původní web http://enlighteninglife.com. Jiné použití přísně zakázáno.
(Reprodukce tohoto českého překladu povolena s připojením poznámky: pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 15. 02. 14
Více zde: http://www.posvatnesrdce.cz/news/jh-prodavani-a-kupovani-lasky-a-hodnoty/

Multi-dimenzionální vztahy

3. prosince 2013 v 13:20 | Jennifer Hoffman

Nedávno jsem na Facebooku psala o jednom svém dlouhotrvajícím vztahu, jenž byl velice frustrující, náročný a smutný.

Již dlouho se zdál být uvízlý na mrtvém bodě, a přestože já vidím jeho skvělé možnosti, ten druhý toho není schopen.

A tu, když jsem o tom před pár dny přemýšlela, jsem pochopila, proč se nikdy neposunul kupředu, ,,nefunguje", a je tolik neuspokojivý a bolestný. To uvědomění bylo tak intenzivní, že jsem byla schopna ten vztah ukončit, propustit ho i se všemi jeho výzvami a veškerou marností, a to během několika minut. K onomu příspěvku mi přišla spousta komentářů, takže jsem pochopila, že se s vámi musím podělit o více informací.


Uvědomila jsem si tehdy cosi, co jsem předtím neviděla: že náš vztah existuje na rovině odlišných dimenzí. Já si pamatuji určité spojení s ním, které pro něj ovšem neexistuje, protože v tomto životě není na takové úrovni (a možná se nikdy nerozhodne tam být). Mým záměrem v tomto životě bylo mu pomoci se rozpomenout na něco, nač si teď vzpomenout nechce. A já pro něj udržuji energetický prostor, jenž však on nechce či není ochoten se mnou sdílet.

Ta dimenze, vibrace a frekvence, v nichž se rozhodl zakoušet svůj dnešní život, jsou součástí jeho lekcí. Já uchovávám jinou frekvenci, jež je mu k dispozici, ale musí si ji vybrat, já za něj rozhodovat nemohu. Vidím nyní onen potenciál, jenž jsme mohli sdílet jako pár, a je neuvěřitelný, ale on ho nejenže nechce vidět, děsí ho samotná myšlenka, že by se na té úrovni ocitl. Zatímco já si myslím, že mu dávám naprosto úžasnou příležitost, on si má dojem, že se ho snažím tlačit do situace, jejíž součástí prostě být nechce (a on vážně nechce) a v níž není schopen sám sebe spatřit, a neuvědomuje si hodnotu, prospěch a požehnání, jež by v takovémto vztahu se mnou získal......

Kdo je vlastně ten chudý a kdo ten bohatý ?

28. listopadu 2013 v 18:40 | LENKA VAŇKOVÁ
A opět, ani už nevím po kolikáté, narážím v cestopisných článcích na to, co krásně vystihla autorka otázkou: kdo je vlastně ten chudý a kdo ten bohatý ? ...

Cesta Masajskou stepí je opravdu nezapomenutelný zážitek. Je neuvěřitelné, jak jsou tady lidé přátelští. Čím chudší, tím přátelštější, to už mám z cest odpozorováno (ovšem pouze v neturistických oblastech). Nejinak je tomu tady. Chtě nechtě se zamýšlím nad světem, ve kterém žiju, a nad tím, kterým právě projíždím. Jsou úplně jiné. U nás sice mají lidé po materiální stránce vše, na co si vzpomenou. Otázkou ale zůstává, kdo je vlastně ten chudý a kdo ten bohatý.

( úryvek z článku - Na motorce za Masaji/ časopis Koktejl 2013 / 07 - 08)

Kudy nám utíká naše životní síla?

22. září 2013 v 17:10 | Anamel

Je až neuvěřitelné, kolikrát denně poskytujeme svá těla někomu jinému - nátlaku jiných lidí, jejich představě o realitě... Nejčastěji to dělají dospělí dětem (Jdi umýt nádobí, vynes koš, udělej si úkoly) - namísto dialogu je zde autorita bez možnosti volby.
Posloucháním rozkazů se otevřou energetické dráhy, které nás udržují celý život v jakémsi neviditelném otroctví. Tyto "rozkazy" nemusí být ani vysloveny, někdy je energie osoby tak nátlaková, že nás jednoduše podvědomě donutí dělat úkony, aniž bychom rozpoznali, že to nejsme my, kdo je chce vykonat. Jedinou ochranou je znalost svých hranic a přijetí sebe sama.

Kam vedou energetická vlákna našich těl? K šéfům, bývalým šéfům, k milencům, exmilencům, k přátelům, členům rodiny, komukoliv, komu jsme dali právo čerpat z nás naši sílu - vezměte si tuto svou sílu zpět od všech těch, kterým ustupujete sami proti sobě, kteří vás stále mají ve své moci. Potřebujete teď všechnu svou sílu pro sebe, pro svůj plán duše. Za to jste nyní zodpovědní, ne za vývoj kohokoliv jiného.
Je jednoduché odstřihnout se od neznámého člověka nebo člověka, který se k nám dostal skrze emoci vzteku, ale jako pomáhající duše se nyní musíme odseknout i od těch, kteří se na nás napojili skrze naši lítost, skrze náklonnost, skrze snahu pomoci (ať už vědomě na fyzické úrovni či podvědomě právě energeticky) - od našich rodičů, dětí, přátel v nouzi…Srdce nás povede, co v které situaci dělat, méně mluvte, více pozorujte, vnímejte sebe sama a pak teprve konejte... Jestliže nebudeme mít sílu naplnit svůj život, komu tím pomůžeme?
V odpuštění a přijetí se osvobozuji od energetických upírů svých bližních, odstřihávám všechna tato vlákna, která vedou z mého podbřišku a pupku, kde se skrývá centrum mé životní síly, i ta vlákna, která vedou z mých ramenou, kam jsem si neprávem uložil/a břemena druhých. Beru si svou sílu zpět.

Morální dilemata dneška a Laskavost

29. května 2013 v 13:33 | Woody Allen / Claire Buckisová
"Morální dilemata dneška jsou stejná, jako byla na počátku věků. Lidé jsou draví a soutěživí," prohlásí suše. "Řešíme sice globální oteplování nebo hladomor v Dárfúru, ale v hloubi je to pořád ta samá věc. Nemáme se rádi. Vždycky jsem měl pocit, že kdyby se zmocnili vlády nějací fanatici, odstranili by nejdřív všechny černé a všechny Židy, a pak další skupinu, další a další. Nakonec by zůstali jen dva a napadli by se jen proto, že jeden je pravák a druhý levák."

Woody Allen

.... jak podobné tomu co píše E. Tolle v knize Nová Země :

Kolektivní projevy šílenství utvářely většinu naší historie. Ta je do značné míry dějinami šílenství. Kdyby byly dějiny lidstva klinickou studií života jednoho člověka, diagnóza by zněla asi takto:
chronické paranoidní halucinace, nutkavé sklony k vraždění, extrémnímu násilí a krutosti vůči domnělým "nepřátelům" - nevědomí promítané do vnějšího světa; psychopat s několika krátkými světlými okamžiky.



... ale lidé nejsou všichni stejní, najdou se i laskaví a o Laskavosti je článek od Claire Buckisové:


Vyplácí se laskavost?


Laskavější lidé jsou nejen spokojenější, ale dožívají se i vyššího věku. Nevěříte?

Autor Claire Buckisová

Spousta věcí, které nám znepříjemňují život - od škrábance na autě po dveře zabouchnuté před nosem - způsobuje pouze a jen nedostatek ohledů. Zkuste si aspoň na chvíli představit svět, kde jsou k sobě všichni trochu vlídnější. Snažíte se zařadit v proudu aut a hned vás někdo pustí. V samoobsluze někoho necháte předběhnout jen proto, že spěchá. Vracíte se k autu a kdosi za vás do parkovacích hodin přihodil drobné.

Štěstí

26. května 2013 v 8:05 | Wan
Předkládám vám výběr ze tří článků, co mají společného?


Nejbohatší beze snů
Na cestě jsem hledala rozdíly mezi zeměmi. Jedla jsem brouky, syrové ryby, klaněla se prodavačkám v japonských supermarketech, koupala se oblečená v moři, smála se na kremacích. A pak mi to došlo.
Uvědomila jsem si, jak jsme si vlastně podobní, jak toužíme po podobných věcech. Obzvláště mě fascinovala touha po pocitu štěstí! Zdálo se, že čím větší ekonomické bohatství, tím smutnější národ. " Nemůžeš tu mít vlastní sny," říkali mi japonští kamarádi nad pětichodovou suši večeří. Naopak v madagaskarském buši měly děti největší radost z prázdných pet láhví od vody. Nejvíc vysmáti byli samozřejmě na Bali a zda se, že o tom i moc dobře vědí. Místní ženy zde každý den připravují dary bohům. Stačí jeden banán, květ ibišku, zapálená vonná tyčinka a krátká modlitba, ve které děkují za vše, co mají. Minuta každý den, při níž si uvědomí všechno to štěstí, kterého se jim dostává.
( úryvek z článku "Kolem světa za čtyři měsíce" Lucie Radová/ čas. Koktejl 1/XXII )





Bohatství ke štěstí nevede …

Rakouský milionář Karl Rabeder se zbavil svého pozemského majetku,aby mohl aby mohl pomáhat druhým - a zároveň pomohl i sobě samému.

Pracujeme pro budoucno a vůbec nedokážeme žít.
Svět velkého byznysu a spotřební společnosti mu nesedí. "Máme prý nakupovat, abychom se měli dobře. Štěstí to však nepřináší, a tak nakupujeme pořád víc. Jenže z toho stejně nejsme šťastní, jen lépe manipulovatelní. Jsme jako stádo ovcí: zleva štěká pes, který nás straší finanční krizí a tím, že bychom mohli přijít o práci. Zprava další vnucuje drahé pojištění pro případ nemoci. A tak pracujeme pro budoucno, a vůbec nedokážeme žít. Něco o tom vím," naléhá Rabeder zvyšujícím se hlasem, jako by přednášel svědeckou výpověď. "Žil jsem takhle pětadvacet let. Neustále jsem bohatl a cítil se pořád hůř."
Jako trenér rakouského týmu mladých plachtařů procestoval Jižní Ameriku a povšiml si, že mnoho lidí v méně rozvinutých zemích žije smysluplněji. "Pokaždé, když jsem ze Salvádoru přiletěl do Frankfurtu, koukal jsem na lidi kolem a říkal si: Nedošlo tady k teroristickému útoku? Pak jsem si ale uvědomil, že úzkostlivé výrazy jsou ve vyspělém světě normální. Pokud jde o štěstí obyvatelstva, patří ve skutečnosti Evropa, Japonsko i Spojené státy mezi rozvojové země."

Lidé se ho často ptají, jestli si myslí, že změní svět. Ta otázka mu lichotí; zamyslí se a nakloní hlavu: "Potenciál růstu," ukáže si na srdce, "je tady."

( úryvek z článku "Bohatství ke štěstí nevede, tvrdí rakouský milionář Karl Rabeder" autor E. JANE DICKSON / Reader's Digest duben 2012)

celý článek ZDE




Afrika vás změní … k lepšímu!

Afrika je pro Danu Feminovou "výhra", zdroj inspirace. "Učí mě pokoře a toleranci, nabíjí mě a obohacuje," říká. Raduji se z každého posunu a úspěchu místních lidí, to je pro mě největší odměna."
A zdá se, že i Afrika má Danu ráda. Dvakrát do roka zde stráví měsíc, ale přesto nikdy nebyla vážně nemocná a nic zlého se ji tu nepřihodilo. To je v chudinské Africe až neuvěřitelné.
Dana se tady "nakazila" snad jen milým úsměvem a optimismem, který obdivuje u zdejších lidí. A úspěšně ho šíří dál.
Taková epidemie by nám vůbec nepoškodila. Víte, jaké byly první dojmy keňských koordinátorů, kteří navštívili Česko? Kromě údivu, že tu máme silnice a metro, metro které jezdí včas podle jízdního řádu, si mysleli, že máme zrovna státní SMUTEK. Proč by jinak lidé v ulicích byli tak smutní a zamračení?
( úryvek z článku "Afrika vás změní … k lepšímu!" Dana Feminová/ časopis Moje Země 3/2012 / Dana Feminová založila v roce 1995 Humanistické centrum Narovinu)


pro Aliastro sestavil Wan

Polévka života

1. února 2012 v 8:42
Jako se každá polévka skládá z několika ingrediencí - celer, mrkvička, bramborky, máslo, pepř atd...stejně tak i život. Děťátka, práce, partner, dovolená, odpočinek, stresy...
A člověk má tendenci zabývat se v mysli z celé této polévky života zejména tím těžkým: svými stresy a problémy..a neuvědomuje si, že stejně jako samostatný pepř je na jazyku nepříjemný, ale v konečném efektu polévky je skvělý, tak i ty problémy a lekce patří do ingrediencí života. A bez nich by polévka života nebyla celistvá, dokonalá.
A tak v tu chvíli, kdy zrovna máme na jazyku "chuť pepře" vzpomeňme si, že máme ve svém životě i krásné věci - zdraví, milujícího partnera, prima děti, koníčky, přátele a s tím vším se pepř smísí, přestane být tak dominantně výrazný a my poznáme, jak byl pro celkový výsledek našeho života užitečný.
Že jsme uvařili dobrou polévku života....
Eva M.

Hopi - strava

8. prosince 2011 v 6:57

Roy Littlesun - stařešina kmene Hopi

Poselství Hopiů - Duchovní cesta stravování

royHopiové, Poslové Dávného vědění, jsou jedním z původních národů Severní Ameriky. Tím, že žili většinou vysoko v horách, v nehostinných podmínkách, byli relativně dlouho nedotčeni těžkou rukou industrializované civilizace bílého člověka.
V posledních staletích však neúprosná expanze pronikla až na jejich území a od té doby byli krutě "zkoušeni" novodobými kolonizátory. Mužové a ženy bezdůvodně oddělováni a týráni, děti odváděny na převýchovu do bělošských škol. Těch málo, kteří přežili, nesou přesto přesevšechno dávné poselství. V tomto článku promlouvá Roy Littlesun (75 let), který byl v mládí adoptován stařešinou kmene Hopiů, Titem Quomayumptewa.
O Hopiích je známo, že se těší výbornému zdraví a dožívají se vysokého věku. Vám je 75 let a jste jak fyzicky tak mentálně velmi vitální. Je v tom nějaký fígl?
Naše tradice I praktické žití říká, že kvalita našeho života a světa odvisí od kvality naší krve. Neboli to, co jíme a jak to jíme tvoří a ovlivňuje kvalitu naší krve a od té potom odvisí náš způsob vnímání, prožívání a tvoření světa.

Pohled na věci, které se kolem nás dějí

13. listopadu 2011 v 14:06 | Denisa Vaňková
poslední dobou mě to vede k tomu, abych napsala svůj pohled na věci,
které se kolem nás dějí. Poselství od Jeshuy prostřednictvím Pamely a
Gerrita jsem od prvního okamžiku vnímala jako "pravou cestu". Cítila
jsem v nich to, co v každém z nás je. Cítila jsem jejich pravdivost, lásku
a hloubku, kterou při čtení srdcem cítíte. Poselství mi od prvního
okamžiku byla jasná, neboť jen potvrzovala to, co jsem cítila. Věděla
jsem, že Ježíš pojatý církví a tradicemi je někdo jiný. V hloubi duše jsem
cítila jeho "obyčejnost", lidskost a jeho smutek nad zbožným uctíváním.
Když se ke mně dostala tato poselství, vše do sebe krásně zapadlo.

Vnitřní cesta, cesta k sobě sama je vždy těžší a někdy i trnitou cestou.
Když se však na ni člověk vydá, začnou se dít "zázraky", když otevře své
srdce, začne pociťovat všemožné nuance života. To, proč vnímám tato
poselství jako "opravdová" a "skutečná" je proto, že mluví právě o
lidství, o životě tady na Zemi, o tom, jak přijmout sami sebe včetně
temných stránek, o tom, jak si užívat života, jak vychutnávat život, jak
pochopit a rozhodnout se být sám sebou a tím dojít zmiňovaného
Kristovství.

V těchto poselstvích necítíte útěk do jiných sfér, dimenzí, světů - tato
poselství nám pomáhají žít tady na Zemi, žít šťastný a radostný život na
Zemi naplněný láskou, hojností a štěstím. A k tomu, abychom tak mohli
učinit, je jen a jen potřeba nás samotných. Naučit se naslouchat svému
srdci, své duši, objevit svou vlastní jedinečnou cestu a kráčet po ní
s vírou. Pro každého je ta cesta jiná a každá je stejně důležitá. Tato
poselství nám pomáhají najít víru v sebe sama, učí nás naslouchat své
duši, svým pocitům a svému srdci. Nejsou vedením, které je třeba
následovat a dělat přesně popsané postupy, abychom dosáhli toho či
onoho. Jsou inspirací, nikoli dogmatem, vytváří svobodný prostor,
respektují a tolerují naše cítění a vnímání, nestraší nás tím, co bychom
měli nebo neměli dělat a stejně tak nedávají prostor pro pocit
nadřazenosti, pakliže je čteme skutečně srdcem. Je z nich cítit pokora,
lidskost a přijetí všeho, co jest.

Rozhodla jsem se napsat tyto řádky proto, že je mi úzko z toho, jak se
duchovno stalo za poslední roky velmi moderní. Každý den přilétá
nepřeberné množství poselství, stále přibývá lidí, co se označují za
vůdce, za mistry, za ty, co vědí, za ty, které je třeba následovat, za ty,
kteří kráčí do x-té dimenze. Proč bychom měli žít tady na nádherné
planetě Zemi jako lidi, kdyby jediným cílem mělo být dostat se co
nejrychleji mimo ni či mimo naše lidství? Pro mě znamenalo duchovno
vždy ŽIVOT! Nikoli to, zda má někdo nadpřirozené schopnosti a zda umí
to či ono. Pokud je člověk skutečně "mistrem svého života" nemá
potřebu o tom přesvědčovat ostatní, nemá potřebu se s někým hádat a
vysvětlovat. Takoví lidé většinou žijí v klidu a pokoře, v míru s ostatními

a především sami se sebou. Takoví lidé prostě a jednoduše ŽIJÍ bez
potřeby útěku do vyšších sfér. Jeshua tak činil také.

Na druhou stranu vše, co se děje, je tak, jak má být. Duchovno se stalo
moderní a je třeba, aby si všichni prošli oběma jeho póly, oběma
stranami téže mince. Někdy však máme tendenci chytnout se do pasti
tak silně, že je třeba nějakého popostrčení.

Cítím, že mám napsat, abyste zkusili vše, co k vám přichází vnímat
srdcem. Pokud k vám dorazí poselství od jakéhokoli nanebevzatého
mistra či archanděla, zkuste vnímat srdcem, zda je to pro vás to pravé a
zda z tohoto poselství skutečně danou bytost cítíte. Některá poselství
jsou tak složitá, že ani srdcem vnímat nejdou. Většina rozšiřovaných
poselství v sobě sice nese nějaké obecně známé moudro, nicméně
dotýká se pouze naší mysli. Zprostředkovávat poselství může dle mého
pouze člověk, který je čistý a který nemá potřebu jakékoli zásluhy,
manipulace a uznání za své schopnosti. Takový člověk je schopen
přijmout skutečnou energii průvodců a pomocníků a nezkresleně ji
interpretovat dál. A upřímně, myslím, že takové lidi si skuteční
nanebevzatí mistři či archandělé vybírají.

Cítím, že mám napsat také to, abyste se víc než na všechna tato
poselství zaměřili sami na sebe, na svůj život, na to, abyste vnímali, co
se s vámi děje uvnitř a šli SVOU VLASTNÍ CESTOU, kterou znáte jen vy
sami a nikdo jiný. Všechna ta poselství vás mohou snadno z vaší
jedinečné cesty svézt.

Stejně tak je velmi snadné chytit se do pastí ega. Je jasné, že egu se líbí
příslib krásné, zázračné budoucnosti, příslib toho, že vyvolení se stanou
mistry a budou cestovat prostorem a časem, že budou konat zázraky a
tvořit na základě pouhé myšlenky, že vyvolení jsme právě my, protože
tato poselství čteme, protože následujeme vše, co je v nich obsažené -
pocit důležitosti narůstá. O to víc, když jsme názoru, že Ti, co podle
našeho soudu "nevědí", skončí v zapomnění. Proč by tomu tak mělo být?

Všichni jsme si prošli nespočtem životů a nespočtem životů si ještě
projdeme. Proč by duše, které jsou velmi mladé a potřebují velké
množství životů k tomu, aby probudily svá pravá já, měly být nějakým
způsobem znevažovány a neměly by mít možnost projít si tím, čím si
prochází každý z nás? Proč by naopak staré duše měly být jedinými
znalci života a vesmíru? Na úrovni duší jsme si všichni rovni. Navzájem
se učíme, navzájem se inspirujeme a pomáháme si. Nikdo není výš a
nikdo není níž. Celé je to stále jen a jen o nás samotných. Není třeba
následovat "mistra", jediné, co je třeba, je následovat svoji duši,
poslouchat své srdce a s vírou se vydat po vlastní cestě. Nikdo jiný
nemůže vědět, co bychom měli dělat, kam bychom se měli ubírat, víme
to jen my sami. Pakliže se otevřeme ŽIVOTU, nalezneme odpovědi

v čemkoli, co nás potká, v jakémkoli člověku, se kterým se setkáme. Jen
my sami si tvoříme svůj život a vybíráme si, kam se bude ubírat.

Snad Vás tímto inspiruji k tomu, abyste zkusili nalézt cestu k sobě
prostřednictvím SEBE. Abyste věci, které k vám přichází "filtrovali" skrze
své srdce a nikoli mysl, abyste našli dostatek síly vydat se dovnitř
namísto ven a abyste se nechali tím, co je kolem vás a co k vám přichází
pouze inspirovat a konečná volba byla na vás a Z VÁS.

O tom celém je život a o tom jsou právě Jeshuova poselství. Jsou
inspirací na vaší cestě, jsou inspirací k tomu, abyste byli sami sebou,
jsou inspirací ke svobodě a přijímání. Nebudou Vám slibovat zázraky na
počkání, nebudou Vám slibovat získání nadpřirozených schopností,
pakliže si však zvolíte cestu srdce a pokory, budou vám věrným
společníkem, útěchou a inspirací k tomu, abyste neztratili víru v sebe
sama a pochopili. Abyste věřili tomu, co cítíte v hloubi své duše,
navzdory okolí a navzdory všem informacím, které k vám proudí a které
se vám snaží vtisknout svoji vůli.

Je mi útěchou, že pro Vás mohu překládat a vytvářet stránky
s Jeshuovými poselstvími a tím dát každému možnost podpory na
opravdové cestě k sobě sama a předat ohromnou sílu lásky, která
z těchto slov plyne.

Napadá mě otázka: "Jaký je první obrázek, který se vám vybaví při
pomyšlení na Ježíše, Jeshuu?"

Řekla bych, že to o Vás samotných řekne mnohé. My všichni máme
Kristovství v sobě a tím, jak vnímáme Jeshuu, toto Kristovství uvnitř
sebe vnímáme. Vidíme ho jako mistra Ježíše, před kterým je třeba se
pokořit? Vidíme ho jako přítele, jako obyčejného člověka s velkým
srdcem a ohromnou pokorou?

Chceme se stát Tím Mistrem Ježíšem nebo chceme být tím nenápadným,
skromným a pokorným člověkem, který rozdává lásku, radost a útěchu?
Být mistrem, být tím, koho lidé následují a konat zázraky se zdá být vždy
lákavější.

Věřte, že mistrem se stáváte ve chvíli, kdy o tom nemáte sebemenší
tušení, ve chvíli, kdy zvládáte každodenní život tady na Zemi, ve chvíli,
kdy jste v souladu sami se sebou a se svou duší. Právě v těchto chvílích
konáte zázraky, právě v těchto chvílích jste schopni uzdravit srdce
druhých. Nejsou to zázraky, kterými ohromujeme druhé, nejsou to
zázraky, kdy dokážeme létat, cestovat dimenzemi, mluvit se všemožnými
bytostmi. Zázraky konáme tehdy, když jsme sami sebou, konáme je svou
přítomností, svým úsměvem, vřelým slovem a srdečným objetím.

Tohle skutečně stačí k tomu, aby byl svět lepší, aby náš život byl lepší a
abychom umožnili naší planetě uzdravit se a žít s ní ve
vzájemné bezpodmínečné lásce.

Všichni se jednoho dne vrátíme zpět domů do jednoty, nyní je však čas
na to, abychom dokázali ŽÍT na planetě ZEMI a probudili zde lásku,
soucit a harmonii. Je čas na to, abychom umožnili Zemi dostat se do
vyšších vibrací a to tak, že otevřeme své srdce, své vědomí a budeme
věřit své vlastní cestě duše, která nás do vyšších vibrací vede taktéž.

Buďme lidmi, mějme soucit, mějme otevřená srdce a pojďme cestou
sebepoznání, upřímnosti a přirozenosti. Buďme tím, kým ve skutečnosti
jsme, protože takoví jsme potřeba.

S láskou,

Denisa

7.11.2011, Denisa Vaňková, www.jeshua.cz

Gregg Braden

2. října 2011 v 7:37

Gregg Braden

Gregg Braden je vědcem, který podle slov některých svých kolegů "sbližuje vědu a tajemno", "je jedním z největších vizionářů naší doby", "dokáže otevřít okno porozumění velké záhady existen­ce". Co si o takovém člověku myslet ve skutečnosti? Je jedním z renomovaných vědců, který spolupracoval na vzniku dokumen­tárního filmu Nostradamus 2012.
Od sedmdesátých let 20. století se podílel na vývoji počítačů, v poslední periodě studené války se dokonce stal vývojářem počítačových systému pro seniory. Více než dvě desítky let žije dobrodružným životem - slézá vysoké hory a pátrá po malých vesničkách neznámých civilizací, hledá ztracené texty a proroctví a snaží se odhalit mnohá tajemství minulosti.
Je autorem mnoha knih, které byly přeloženy do 17 jazyků a vyšly téměř ve třicítce zemí. Také se velmi zajímá o geologii, jako jeden z prvních si všiml, že zemské póly se posouvají a dochází ke změnám magnetického pole Země. Tvrdí, že nás možná v nejbližších letech čeká přepólování Země, takové, k jakému došlo před 10 000 - 12 000 lety.
Něco takového jako přepólování by bylo pro lidstvo událostí naprosto neznámé povahy, nedá se tedy říct, co přesně bychom měli očekávat. Předpokládá se negativní působení na elektronické přístroje a veškerá zařízení, která fungují na základě komunikace přes satelity. Předpokládá se jisté ovlivnění živých organismů, především těch, které magnetické pole využívají pro svou orientaci. A možná se také předpokládá, že dojde k velkým změnám v lidském myšlení a v základech kolektivního vědomí. Braden naznačuje, že naše vědomí je bezprostředně spojeno s planetou Zemí. (Jako důkaz uvádí jména některých astronautů, kteří fyzické odloučení od Země vnímali velmi citlivě. Po návratu u nich prý došlo k významným změnám v chování a řada z nich se začala hlouběji zajímat o duchovní nauky či esoteriku.)
Jak významný je podle Bradena rok 2012? Říká, že jde o skutečně magický rok. Poukazuje na něj nejen mayská kultura, ale také některé prameny ve starém Egyptě či v křesťanské Bibli. Roku 2012 se však nemáme nijak obávat! Přijdou velké změny a mnoho proroctví se naplní, lidstvo možná dosáhne "velkého pochopení".
Gregg Braden o roku 2012 a přepólování Země

V současné době existuje již velmi mnoho indikátorů, které naznačují, že Země a s ní pochopitelně celá Sluneční soustava procházejí velmi radikálními změnami, které se před tím, v doposud zaznamenané lidské historii, nikdy nevyskytovaly. Nacházíme se v unikátním procesu změn na makrokosmické i mikrokosmické úrovni. Každý vnímavý a všímavý člověk by neměl být vůči těmto procesům pasivní. V rovině své vlastní individuality by měl zaujmout aktivní postoj, protože jedině tak bude mít šanci harmonicky koexistovat s událostmi nastávajícími.
Greg Braden je vědec a badatel, který je jedním z nejvíce uznávaných výzkumníků, co se týče posunu zemských pólů. Již v sedmdesátých letech minulého století, když pracoval pro ropné společnosti, si všiml, že magnetismus Země je nejslabší za posledních 2000 let.

Reiki

8. července 2011 v 9:35

Tohle mě vysloveně zaujalo, tak vkládám.

Jiří Novák Vloženo 21.10.2010

Jak fungují systémy Reiki a Šambala?

Proč někteří lidé začali vnímat, že jim systém Reiki škodí?

Shodou okolností jsem teď během září 2010 pomáhal čtyřem lidem, kteří se na základě našich doporučení na webových stránkách novaduchovnicesta.cz rozhodli začít cvičit Pět Tibeťanů a navíc zásadně změnili své stravovací návyky. Dostali se tím sami na vzestup a rozhodli se požádat nás o zrušení zasvěcení do různých stupňů léčebného systému Reiki. Příznaky jejich ovládnutí byly u všech téměř stejné. Temná manipulující struktura zavěšená zezadu na čakry 1B, 2B, 3B nebo 2B, 3B, 4B (k vysvětlení významu čaker na jednotlivých úrovních viz článek 31. Vývoj soustavy čaker dnešního člověka). Struktura obdobná odsávací digestoři v kuchyňských linkách, tato však současně funguje i jako manipulující a ovládající prvek. Navíc uvnitř jejich bytosti v místě, kde sídlí vnitřní Já, byl vetřelec - obvykle temná duchovní část člověka, který je do systému zasvětil. A z tohoto místa skrytě řídil jejich napojení na celý systém, jejich podřízenost a využívání jejich osobní tvořivé síly. V tuto chvíli je jedno, jestli ten člověk o tom ví nebo neví.

Další dobrý důvod, proč být na vzestupu ve Světle

Proč mne o to tito lidé požádali? Protože tím, že začali pravidelně cvičit Pět Tibeťanů, dostali se duchovně na vzestup ve Světle. A začali sami vnímat, že systém Reiki, do kterého byli dříve zasvěceni, na nich nějakým způsobem parazituje. Začali si uvědomovat nepříjemné pocity plynoucí obvykle od člověka, který je do systému zasvětil, a kterému vícekrát dovolili, aby na ně energeticky působil. A to je další dobrý důvod, proč pravidelně cvičit Pět Tibeťanů, proč být na světelném vzestupu. Pak totiž všechny tyto ovládací mechanismy, které má člověk na sobě, začínají vyplouvat na povrch a bytost na vzestupu má přirozenou šanci především je rozpoznat, poté se jich zbavit a definitivně je dostat ze sebe ven. Navíc člověk na vzestupu má šanci poznat a pochopit pravou podstatu určitých léčebných zákroků, které v dobré víře nechal dříve na sebe působit.
Způsob napojení na člověka naznačuje, odkud takový systém čerpá energii. Buď si bere energii přímo z životní jiskry člověka, která se nachází v oblasti srdce (4. čakra). Nebo odsává část další nejcennější energie člověka, plodivé reprodukční síly schopné tvořit nový život, kterou odebírá ze žláz produkujících vedle této plodivé síly i hmotné zárodečné buňky (2. čakra).

Zneužívání nakupené tvořivé síly mnoha bytostí

Řekli vám při zasvěcení Reiki pravdu o tom, že osobní síla každého z vás bude využívána při každé léčebné akci, kterou bude provádět někdo jiný a zejména váš zasvěcovatel? Pokud by vám to řekli, celý systém by se dal označit jako "kolektivní léčebný systém", ve kterém mnoho lidí dobrovolně dává k dispozici své energie, aby je kdokoliv další mohl k čemukoliv podle vlastní vůle používat. Oni to však při zasvěcení nikomu neřekli. Pak ovšem nejde o nic jiného, než o masovou manipulaci a gigantické zneužívání. O vytvoření léčebné síly určitého systému tím, že systém parazituje bez vědomí účastníků na nejcennějších energiích možná stovek tisíců lidí, kteří byli za úplatu k tomuto systému připojeni.

Kruhy v obilí a mayská proroctví

10. dubna 2011 v 21:09

2012

24. února 2011 v 7:54
Co se tedy stane v roce 2012?

Stane se to, co nikdo nečeká: Nestane se vůbec nic. Tedy alespoň pro vnímání běžného člověka, který zde, v rovině 3D zůstane. Dál zde bude žít stejný život, dál zde bude mít všechno, co k němu potřebuje, dál zde budou přítomni i všichni lidé, které zná a má rád. Neboť jeho projekce světa a života, jaké je v tuto chvíli schopen, se nezmění.

Pouze ti, kteří dojdou k tomu, že v rovině 3D už nasbírali všechny potřebné zkušenosti, přesunou své vědomí do nového světa. A ten si budou projektovat podle svých představ. A to okamžitě. Pokud tam budou potřebovat pro své štěstí například i své děti, jejich projekce je tam zkrátka dodá. Budou tam.

Ti, kteří zůstanou svým vědomím nadále ve 3D, budou si zde dále projektovat i své okolí, tedy třeba i ty, jejichž hlavní vědomí už bude dávno v 5D. Takže pro všechny, kdo tu zůstanou, se z jejich pohledu nezmění vůbec nic.

Problémoví lidé?

10. ledna 2011 v 7:00

Proč potkáváme problémové lidi

B.Truhlářová

Proč jsem se s pravým partnerem nesetkala třeba už ve svých dvaceti letech?

Proč jsem musela žít vztahy, které skončily rozchodem a někdy i hodně bolely?

Často si klademe otázku: Proč jsme se dosud nesetkali s tím pravým? Budete se divit, když řeknu, že jste se s tím pravým vždycky setkali? Žádné "nepravé životní setkání" totiž neexistuje!!! Vždycky, ať do života přijde kdokoliv, je to ten pravý: člověk, který nám pomáhá naplnit účel naší existence. Žádná jiná možnost - něco jako, že by se stala nepatřičná náhoda a my jsme se dostali k člověku, kterého jsme si potkat nezasloužili, neexistuje. Teď už jenom zbývá se v tom, co jsem právě napsala, vyznat.

Vnímání vztahů

9. srpna 2010 v 21:59 | Wan
vztah

dnes jsem si zašel na kus řeči s přítelkyní, která si nedávno našla nového přítele.
Pěkně jsme si povídali a já odcházel šťastný. Přesto že něco skončilo, byl jsem šťastný?
Takto nádherné pocity jsem zatím zažil pouze, když jsem vztah navázal, anebo si užíval
jeho darů - když něco do mého života vstoupilo = něco jsem získal.
( o ne , těch vztahu nebylo zas tolik :-)) )

Cestou domů jsem přemýšlel, co způsobilo ten pocit radosti?
Mezi námi nebyl žádný stín zloby ani něčeho vzdáleně podobného, vztah jednoduše došel naplnění. Skutečně ta radost bylo srovnatelná s radostí nově vznikající vztahu! Mezitím se na mne z nebe snášely kapky očistného deště.  Dál jsem přemýšlel, co se stalo, co se změnilo, proč ta radost?
Tichý šepot z míst, kde žádné místo ani čas není, mi vysvětlil, že jsem doposud ve vztahu chápal pouze Dar jeho vzniku a slova - Mít Ho. Nyní začínám chápat Dar jeho Konce! Za to pochopení jsem byl odměněn radostí.... děkuji Bože!
Blížím se pomalu k domu, přestalo pršet a na obloze se objevila nádherná duha, a ne jedna, ale hned dvě !
 
 

Reklama