Vztahy

Zapomněl na vaše narozeniny, nebo je ignoroval ?

8. listopadu 2017 v 12:11 | Marianne Williamson - z knihy Kouzelná Láska


Jedna žena mi kdysi vyprávěla, jak ji rozčililo, když jí přítel nepopřál k narozeninám. Má otázka zněla takto:
"Zapomněl na vaše narozeniny, nebo je ignoroval?" Pokud na ně jen zapomněl, pak existuje milion způsobů, jak by omluva a trocha snahy z jeho strany mohla bolest zaplašit. Ale pokud její narozeniny - byt' jen pasivně - ignoroval, jako by jí tím chtěl dát najevo, že si nemá dělat jakékoli naděje, pak není jen zapomnětlivý, ale přímo krutý. A laskavost by přitom měla být tím minimálním standardem. Bůh nám prostřednictvím vztahů nabízí dokonalou příležitost co nejvíc se naučit, ale zda se rozhodneme těchto příležitostí využít, závisí pouze na nás. Posvátný vztah je takový, ve kterém oba lidé chápou vesmírnou hru, o niž tu běží: ,,Ahoj, mé slabosti vidí tvé slabosti. Chceš se mnou tančit a společně najít svou Sílu?" Pokud chybí tento vědomý kontext, toto posvátné prostředí pro problémy, které se vyskytnou, pak bude náš vztah s milovaným člověkem ovládat nevědomí a nakonec bolest.

Pak, bez ohledu na to, jak bylo naše soužití romantické, jak skvělý byl sex a jak nádherné byly úsměvy, všechno pohltí ničivé plameny a my nebudeme proměněni. Budeme jen spálení na troud. Když se snažíme někomu odpustit, je dobré si uvědomit, že ona zažila stejnou bolest, jakou jste zažili vy, že jeho strach se rovná vašemu a že nikdo z nás není dokonalý. Když si to oba partneři ve vědomém momentu sdíleného soucitu přiznají, neznamená to, že by jejich hranice byly děravé, ale že mají otevřená srdce. Můžeme změnit toto hlubší přijetí jeden druhého v ukázněné Soucítění. Než k tomu dojde, budeme stále v pokušení útočit, a kdykoli na někoho útočíme, ve skutečnosti útočíme Sami na sebe.

Vzpomínám si, jak jsem jednou někomu řekla: ,,Napadáš-li mě, jako bys napadal nás." V hlavách nás všech je vzteklý útočný pes patřící egu. Neumí nic jiného, než být krutý k ostatním i k nám samým. Obsahem a smyslem osvícených vztahů je naučit se jej ovládat a nakonec ukončit jeho život. Nikdo nevypouští tohoto vzteklého psa rychleji než člověk, kterého jsme se rozhodli milovat. Připomínáš mi jednoho z rodičů; proto tě musím psychicky zlikvidovat. Připomínáš mi někoho, kdo mě miloval, ale pak mě ponížil, proto tě musím psychicky zlikvidovat. Až mě opravdu poznáš, pravděpodobně se mi vysměješ; proto tě musím psychicky zlikvidovat.

Kouzelné klíče

29. května 2017 v 8:54 | Marianne Williamson - z knihy Kouzelná Láska


JEDNÍM Z kouzelných klíčů k lásce je naučit se přijmout člověka, který nás miluje. V duchu se pokloňte duši toho, kdo poctil vaší cestu. Je to stejné jako vítat hosta u domovních dveří a snažit se, aby se u vás cítil co nejlépe.
I když se nic z toho neděje na vnější úrovni, váš partner to vycítí a spojí s vámi své srdce. Nemůžeme někoho skutečně přijmout, dokud se nenaučíme laskavě a vděčně přijímat množství darů, kterými nás zahrnuje. Partnerův úsměv je darem, jeho myšlenky jsou darem. Jeho práce je darem. Jeho rada (ano, přesně to jsem řekla) je darem. Pokud si to nemyslíte, proč s tím člověkem vlastně jste? A jestliže vaše odpověd' zní, že to tedy opravdu nevíte, pak zkuste přemýšlet tímto způsobem, a partnerovy dary vám možná začnou připadat lákavější.

Pat Allen kdesi říkala, že muži vytvářejí věci, aby uspokojili ženské touhy. Muži jsou přirozenými tvůrci a jednou z věcí, kvůli kterým tvoří, je ženská touha. Tento nádherný a významný archetypální model ovlivňuje jak náš sexuální, tak i citový život. Ale žena, která se tomuto daru brání, at' už tím, že jej bagatelizuje, tvrdě vyžaduje nebo jej odmítá přijmout,znesnadňuje muži zažít tento základní aspekt sebe sama. To pak oba připravuje o vzrušení z této mimořádné části jejich společného tance. Vztahy jsou od toho, abychom poznality své stránky, které nemůžeme poznat, když jsme sami. Některými z těchto stránek jsou různé aspekty naší osamělejší existence, které se rozšíří tak, že do sebe zahrnou další bytost.

Jak potkat spřízněnou duši?

5. května 2017 v 8:56 | Gerti Samel

"Často se mě lidé ptají, co může člověk udělat pro to, aby potkal svoji spřízněnou duši. Odpověď zní: Nic! Respektive - můžete toho udělat hodně, ale ne to, co si myslíte. Mojí radou je: Žijte svůj život a přestaňte dychtit po spřízněné duši. Ještě nikdy jsem neslyšela o tom, že by se spřízněné duše našly díky přání vyslanému do vesmíru. Já sama za sebe nevěřím, že je možné si přáním přivolat partnera, pokud samotná půda ještě není připravena. Proto vás mohu pouze povzbudit, abyste dál brousili svůj 'vnitřní diamant'. Ať už právě žijete v nějakém vztahu, nebo pokud žijete sami, berte to jako úkol, z něhož se máte poučit. Jsme na této zemi proto, abychom dál rozvíjeli své vědomí. Můžeme přitom zažít spoustu legrace a radosti, a s čím větší lehkostí to budeme brát, tím lépe. Spřízněné duše, které jsem poznala, se nehledaly, a přesto se našly. Bude-li vám přáno, můžete si být jisti, že v ten správný čas na správném místě přitáhnete přesně ten typ člověka, kterého si vaše duše zvolila. Stejně jako magnet najde jehlu v kupce sena, objeví se před vámi jednoho dne muž či žena vašeho srdce."

z knihy Láska v nové době aneb Jak spřízněné duše mění dnešní svět, Gerti Samel
Převzato z http://andelskydenik.blogspot.cz/

„To není fér" - heslo nefungujících vztahů

27. dubna 2017 v 9:22 | Wayne W. Dyer


Požadavek spravedlnosti může pronikat i do vašich osobních vztahů a bránit vám v komunikaci s ostatními. Rčení "To není fér" patří k běžným destruktivním prohlášením, jimiž si jedna osoba stěžuje na druhou. Abyste mohli něco považovat za nespravedlivé, musíte se srovnat s nějakým jiným člověkem nebo skupinou lidí. Říkáte si něco jako: "Když to mohou dělat oni, tak já taky." "Není fér, abys měl víc než já." "Já jsem to přece nemohl udělat, tak proč ty ?" A tak dále. V tomto případě určujete, co je pro vás dobré, podle chování někoho jiného. Tedy ten někdo jiný ovládá vaše city, a nikoliv vy sami. Pokud vás rozčiluje, že nemůžete udělat něco, co udělal někdo druhý, svěřujete mu nad sebou vládu. Kdykoli se srovnáváte s někým jiným, hrajete hru "To není fér" a od spoléhání se na sebe samého přecházíte k externě ovládanému myšlení.

Jedna z mých klientek, hezká mladá žena jménem Judy, je dobrým příkladem tohoto sebedestruktivního uvažování. Judy si stěžovala, že už pět let žije v nešťastném manželství. Jednoho večera předvedla skupině-typickou manželskou hádku. Když jí mladý muž, který představoval jejího muže, řekl něco nepříjemného, Judy okamžitě kontrovala slovy: "Proč to říkáš ? Já ti nikdy nic takového neříkám." Když se zmínil o jejich dvou dětech, Judy opáčila: "To není fér. Já do hádky děti nikdy nezatahuju." Když se začali zabývat tím, co budou dělat večer, Judy opět mínila: "To není fér. Ty si pořád někam chodíš, a já musím zůstat doma s dětmi."

Judy své manželství považovala za jakýsi kontrolní arch, kde si odškrtávala: jednou ty, podruhé já. Všechno musí být fér. Jestliže já jednám takhle, musíš ty jednat stejně. Nebylo divu, že byla většinu času ublížená a plná zášti, protože ji zajímalo více napravování imaginárních ústrků než zhodnocení a možná i zlepšení manželství. Požadavek spravedlnosti, který Judy prosazovala, se ukázal jako neurotická slepá ulička. Hodnotila chování svého manžela podle svého vlastního a své štěstí podle chování svého manžela. Kdyby nechala svého neustálého sledování a začala se zajímat o věci, které skutečně chtěla, aniž by za ně musela vděčit tomu druhému, její manželský vztah by se výrazně zlepšil.

Spravedlnost je externí pojem - způsob, jak se vyhnout tomu, abyste vzali život do svých rukou. Místo toho, abyste o něčem uvažovali jako o nespravedlnosti, můžete se rozhodnout, co doopravdy chcete, a začít vytvářet strategie, jak toho dosáhnout bez ohledu na to, co chce nebo dělá kdokoli jiný. Prostě je to tak, že jsme každý jiný, a žádné skuhrání na to, že ostatní jsou na tom lépe než vy, vám nepřinese jediný pozitivní výsledek. Všechny odkazy na druhé musíte odstranit a zahodit dalekohled, kterým sledujete, co dělají ostatní. Někteří lidé pracují méně a dostávají více peněz. Jiní jsou povýšení, protože jsou oblíbení u šéfa, i když vy máte potřebné schopnosti.

Váš partner i děti budou vždycky dělat věci jinak než vy. Jestliže se však zaměříte na sebe, místo abyste se s nimi srovnávali, nebudete mít vůbec příležitost rozčilovat se nad nerovností, s níž se setkáte. V podstatě všechny neurózy pramení z toho, že chování druhých považujete za důležitější než svoje vlastní. Pokud máte plnou hlavu vět jako "Když může on, tak já taky", budete žít tak, jak vám určí někdo jiný, a nikdy se nepostavíte na vlastní nohy.


( úryvek z knihy: Wayne W. Dyer - Vaše bludy )

Abraham Hicks – Technika na přitáhnutí si partnerského vztahu

12. února 2017 v 18:17 | Esther a Jerrry Hicks


Host: Často mám pocit, že vibruji v čistě pozitivní energii, a chci si přitáhnout intimní vztah. Ale nedaří se mi to. Zajímalo by mě, jestli bych něco mohla dělat odlišně…
Abraham: To jediné, co to zpomaluje, je druhá část vašeho tvrzení. "Chci to, ale neděje se to." Jinými slovy kvůli vašemu uvědomění si nepřítomnosti vztahu si bráníte v tom být ve vibraci umožňování. Projdeme to s vámi, abyste poznala, jak je to zřejmé. Uvolněte se a bavte se. Je velmi běžné… Jde o to, že skáčete jen do půlky. Tím, že nemáte vztah, který chcete, a cítíte jeho nepřítomnost.
Cítíte uvědomění si toho, co chcete - "Chci vztah". Jak tento vztah chcete, a stále si všímáte, že ho nemáte, bráníte si postup směrem k tomuto vztahu. Jak zjistíte, že ho chcete, a budete více mluvit o tom, proč ho chcete, více ho budete popisovat, představovat si, vizualizovat, předstírat. Předstírat je silné slovo. Jako byste předem dláždili neboli připravovali a dělali to záměrně.
Předstírat to. Jak to budete dělat, i když se to ještě nestalo, tak budete ve vibraci, jako by se to už stalo. Když jste v takové vibraci, jste otevřená pro to to umožnit. Projděme si tím a bavte se s námi. Víte, že chcete vztah. Řekněte nám, proč ho chcete.

Host: Ráda sdílím svůj život s intimním partnerem.
Abraham: Dobře. To tvrzení má pozitivní energii. Další důvod.
Host: Je zábava dělat věci s někým, s kým žiji.
Abraham: Dobře. To má také pozitivní energii. Další důvod.
Host: Miluji, když mě partner drží a dotýká se mě.................................

Pohlavní styk = výměna vlastností milenců?

8. února 2017 v 8:29 | http://www.energiezivota.com

Vědci objevili, že nemalé množství žen má v krvi genové sekvence chromozomu Y. Což je zajímavé, protože jak asi víte, chromozomy Y jsou mužské chromozomy, takže dámy, co u vás dělají a jak se k vám dostaly?

Nasnadě by mohla být odpověď, že pocházejí z doby těhotenství od mužského potomka, protože každá žena, která byla těhotná, nosí i nadále buňky plodu v krevním řečišti. Buňky z těhotenství zůstávají v matčině krvi a orgánech po zbytek jejího života i v případě, že těhotenství bylo přerušeno nebo nastal potrat.
Tento stav má i svůj název, říká se mu mikrochimérismus. Název pochází z řeckého slova chiméra, což bylo oheň chrlící obludné mýtické zvíře, jehož tělo tvořily části tří zvířat (lva, hada a kozy). Tím se situace vysvětluje u žen, které porodily syna. Ale co ženy, které syna nemají a přesto jejich krev obsahuje mužské buňky?

Studie

To si žádalo studii, kterou zpracovali imunologové na Fred Hutchinson Cancer Center v roce 2014. Studie zahrnovala vzorky 120 žen, které nikdy neměly syna. Zjistila, že 21 % těchto žen měla mužskou DNA. Ženy byly poté rozděleny do 4 kategorií podle druhu mateřství: Ženy ve skupině A měly pouze dcery, ženy ve skupině B prodělaly jeden nebo více potratů, do skupiny C byly zařazeny ženy, jež prodělaly umělý potrat a ve skupině D byly ženy, které ještě nebyly těhotné. Převaha mužského mikrochimérismu značně převažovala ve skupině C, ačkoliv ten byl přítomný v každé skupině: Ve skupině A 8 %, ve skupině B 22 %, ve skupině C 57 % a ve skupině D 10 %.
Výsledky této studie poukazují na to, že možným zdrojem mužského mikrochimérismu mohou být vědomá těhotenství, potraty, vstřebaná dvojčata mužského pohlaví nebo pohlavní styk. Samotný pohlavní styk tedy může způsobit, že žena bude do konce života nosit mužské geny a DNA ve své krvi a orgánech....................

Abraham Hicks – Tohle vám zvýší vibraci v oblasti vztahů

3. února 2017 v 19:14 | Esther a Jerrry Hicks


Host: Rád bych vám předem poděkoval za vaše následující slova a věty, která nás dostanou do toho sladkého středu, která budeme několik dalších let poslouchat, nespoléhat na ně, ale alespoň je mít v zadní kapse.
Abraham: Zahrnul jste všechno. V souvislosti s tématem vztahů?
Host: Cokoliv doporučujete. Máme tu vibraci vztahů…
Abraham: Tak se posuňme nahoru po emoční stupnici v tématu vztahů. Kéž bych měl vztah. Kéž bych měl vztah, protože ho nemít je osamělé. Kolem sebe vidím lidi, kteří mají vztahy, a nenávidím je. Nebylo by hezké, kdybych byl uvnitř dobře stvořeného, dobře zamyšleného, dobře vibračního vztahu?
Nebylo by hezké, kdybych mohl pozorovat aspekty mého života a ostatních, a z toho spatřit aspekty věcí, které nechci, a spatřit aspekty věcí, které chci, a všimnout si ten rozdíl. Nebylo by hezké, kdyby každý vztah, ať už osobní, romantický vztah, nebo přátelství, nebo setkání cizích lidí… každý vztah má pozitivní a negativní aspekty.
Nebylo by hezké, kdybych byl tak často naladěn na perspektivu toho, kým skutečně jsem, že bych ve všech viděl to nejlepší? I když vím, že můj vortex je plný všech těchto věcí, které ve vztahu chci. Tím, že hledám všude pozitivní aspekty, pravidelně praktikuji ty myšlenky a pocity.

Nebylo by hezké, kdybych to měl tak zvládnuté, že bych v tom tématu necítil žádný nedostatek? Nebylo by hezké, kdybych cítil tak málo nedostatku v tom tématu, nebo v jiných tématech? Jen bych se cítil dobře nyní. Nebylo by hezké, kdybych všude, kam šel, potkával lidi, a společně bychom věděli, že jsme mnohem více, než když jsme individuálně zaměřeni.
Nebylo by hezké, kdybych si byl vědom vibračních dynamik spolupracujících složek v interakci s ostatními lidmi, nehledě na to, kým jsou, a kde je potkám. Nebylo by tak hezké, kdybych mohl tento svět vnímat očima zdroje, a všude, kde se podívám, vidím pro sebe a ostatní výhody? Nebylo by úžasné, kdyby moje každá konverzace zahrnovala vzájemné povzbuzení? Nejen povzbuzení druhých nebo mě samotného? Nebylo by báječné, kdybych potkával více lidí na mé úrovni, a nebylo by fantastické, kdyby moje úroveň byla na místě pozitivní energie? Nebylo by to nejlepší, kdyby moje vyšší Já a já bylo stále v souladu?

Ne protože moje vyšší Já snižuje mou vibraci, ale protože stoupám k vibraci svého vyššího Já. Nebylo by to nejlepší, kdyby mě zákon přitažlivosti sladil s ostatními, kteří dělají to stejné, abychom všichni byli vibračně v souladu se svým vyšším Já? Není to to nejlogičtější v celém vesmíru, aby zákon přitažlivosti přivedl dalšího člověka v souladu ke mně, když jsem v souladu, a nebyl by to ten nejúžasnější dynamický vztah, který si dokážu představit? Není báječné chápat zákon přitažlivosti? Není hezké mít systém vedení?

Není hezké vědět, kde se na emoční stupnici nacházím? Není hezké vědět, že je jedno, kde se nacházím, a že se do souladu mohu kdykoliv vrátit? Není hezké vědět, že v souladu nemusím být neustále? Není hezké vědět, že v něm mohu být neustále? Není hezké vědět, že mám kontrolu nad vibrací, kterou cítím? Není úžasné, že mohu každý den být svědkem důkazů toho, co vibračně dělám? Vše v mém životě, každý vztah, který mi přijde do života, každý člověk, na kterého narazím, můj vztah se všemi a se vším je důkazem vibračního vztahu, kterého jsem dosáhl se svým vyšším Já. Miluji, že jsem záměrným tvůrcem svého života.

Miluji vědění o vibraci a zaměření. Miluji vědění o emocích. Miluji tohle chápání, jak to vše spolu souvisí. Miluji být záměrným tvůrcem svého života. Miluji učit dle svého příkladu. Miluji vědění, že to, co si myslí ostatní, nesouvisí se mnou. Miluji vědění, že se nemusím cítit tak jako ostatní. Miluji učit dle svého příkladu.
Miluji, když se sladím se svým vyšším Já, a jdeme po této cestě společně, zaměřuji se na věci, na kterých záleží, a beru myšlenky tam, kde ještě nebyly. Miluji být na okraji vztahů tak, jak měly fungovat. Miluji mít především vibrační vztah se svým vyšším Já. To je nejvíce na mé mysli. Miluji pozorování toho, co přichází poté. Skvělá chvíle na přestávku.

Překlad: David Dajw Formánek / http://abraham-hicks.cz

Můj cíl jsem já sám

30. ledna 2017 v 10:15 | Vadim Zeland


Jestli vás někdo opustil, jestli trpíte pro neopětovanou lásku nebo lásku právě hledáte, nezbytně potřebujete zamilovat se do sebe. Pokud ještě nejste schopen milovat se takový, jaký jste, věnujte se sobě, svému zdokonalování. Začněte chodit do fitness klubu. Začnete vážně studovat cizí jazyk. Zkuste se nově oblékat, ne jako obvykle. Nechte si udělat magické tetování. Opatřete si kouzelný talisman - drahokam na krk nebo prsten. Můžete přitom najít nový smysl života. Péče o sebe může plně nahradit váš cíl, pokud jste jiný ještě nenašel. Je to vskutku důstojný cíl a přinese vám úspěch a uspokojení. Zasloužíte si jen všechno nejlepší. Člověk už je takový, že je se sebou spokojen, jen když si ho cení druzí. A také má sám sebe rád, jenom když jiní milují jeho.

Ale vždyť svět je zrcadlo. Jak se v odrazu má objevit láska, když v samotném obrazu není? Vzniká uzavřený zrcadlový kruh. Jak z něj uniknout? Velice jednoduše. Za prvé, jak známo vždycky milujeme ty, o které máme starost. Pak tedy je třeba věnovat si větší pozornost, starat se o sebe, zabývat se sebou. Za druhé, láska je jako bumerang. Když ji posíláš do světa, vrací se ti. Lásku, i tu k sobě, je možné nalézt, když místo strachu, nedůvěry a nelibosti záříte láskou. Odraz vám vyjde vstříc jen tehdy, když vy uděláte první krok. Vznikne smyčka zpětné vazby - já vysílám do světa lásku - ona se po odrazu vrací ke mně - svět mi oplácí stejným - milují mne - následně jsem já také se sebou spokojen a začínám se mít rád.

Skutečná láska je volba

8. ledna 2017 v 16:02 | Seth Adam Smith / http://www.pronaladu.cz


Může se spontánní cit změnit ve skutečnou, zralou lásku? Bloger Seth Adam Smith napsal svůj článek poté, co se nejprve zklamal ve svých citech k partnerce a pak si uvědomil, co to ve skutečnosti znamená milovat.
Se ženou jsme se znali ze školy, ale chodit spolu jsme začali až později. Uběhlo jen několik týdnů a věděli jsme, že jsme do sebe bláznivě zamilovaní a chceme se vzít.

Já jsem byl jednoznačně a nadšeně pro. Dokonce jsem navrhoval, ať jedem do Vegas, kde by nás oddali beze všech odkladů. Opravdu! Nicméně Kim byla naladěna více pragmaticky. Potřebovala čas, aby všechno naplánovala. Cítil jsem se tenkrát, jako by ze mě vypumpovali všechen vzduch. "Jsme úplně jiní", řekl jsem. "Ty chceš všechno popořadě a já mám rád spontánnost".

Kim vykulila oči: "Spontánnost!? Já umím být spontánní!" vyrazila ze sebe, "To ještě uvidíš. Akorát si nejdřív potřebuju ujasnit kdy, v jakou dobu mám být spontánní, abych to vložila do organizéru…"
Díval jsem se na ni s velkými rozpaky. Ale říkala to úplně vážně! Kim zřejmě vůbec nechápala, co znamená slovo "spontánní". Může to vypadat jako vtip, ale čím víc dneska přemýšlím nad touhle rozmluvou, tím víc si uvědomuju, že to nejkrásnější na lásce je, když se rozhoduješ - když volíš, koho milovat..............................

Abraham Hicks – Jste připraveni na svůj vysněný vztah?

12. prosince 2016 v 15:23 | Esther a Jerrry Hicks


Host:Myslím, že moje otázka je komplikovaná. Snad mi pomůžete mi to vyjasnit. Pomáhám druhým lidem se vztahy a mám spoustu otázek, jak mít sama úspěšné vztahy. Jsem trochu zmatená, protože jsem zvídavý člověk. Hodně čtu a všichni mají na to jinou teorii. I když jak poslouchám Abrahama… poslouchám vás už asi 10 let… tak slyším jiné věci.

Abraham: Například?

Host:Nedávno jsem slyšela skvělé otázky o tom, že když se zaměříte na pozitivní aspekty ve vztahu, tak je můžete vytáhnout, a že budete v kontaktu jen s tímto aspektem dané osoby, a přesto jindy lidé říkají: Chci mít jasno v tom, co chci, a vybrat si toho správného člověka. Například ta žena mluvila o výstavním psovi a vy jste říkali, že mít nejlepšího výstavního psa je snadnější, než ne tak dobrého výstavního psa. Mou otázkou tedy je, co je klíčové k přitáhnutí si nejlepšího partnera, a k vytvoření a udržení vztahu? Je to o pohlaví, o slučitelnosti? O tom, že se protiklady přitahují?

Abraham: To základní, co o vztazích vždy chceme říct, je to, že nehledě na to, jaký je ten hlavní vztah, o kterém mluvíte, takový vztah se může vyvinout do něčeho, co je uspokojující. Ale myšlenky, které jste o něm myslela, a které o něm nadále myslíte, jsou tím, které určí, jaký ten vztah bude. Jinými slovy někdy mluvíme s lidmi, kteří mají silnou touhu po vylepšeném vztahu, která byla vyvolaná z mizerného vztahu, ve kterém se ocitli. A tak vyslali rakety touhy, které se vibračně velmi liší od jejich současné vibrace.

A ty touhy jsou daleko od toho, co očekávají, že kdy získají, že je pro ně není cestou nejmenšího odporu zůstat v tom vztahu a snažit se z něj ten vysněný vztah udělat. Vždy mluvíme o konkrétní energii, na kterou odkazujeme, a vždy bereme v úvahu sílu jejich touhy a jejich vibrační vzorce. Někdy mají vůči tomuto vztahu několik tužeb. Někdy jde o všední vztah, který je na cestě k něčemu jinému. Můžete tak pohlížet na vše. Každá vaše zkušenost je jen odrazový můstek k větší jasnosti a uspokojení............................

Láska bez podmínek

3. prosince 2016 v 8:02 | Vadim Zeland


Jestliže se do vás někdo zamiloval, buďte si vědom, že se stal zázrak. Dokonce, i když tento cit neopětujete, nepohrdejte jím, oceňujte tuto lásku velmi vysoko, ochraňujte ji. Pomyslete, vždyť je to skutečný zázrak! A co když je tento člověk poslední, kdo vás miluje? Úplně stejně si važte své lásky k jinému člověku, neměňte ji ve vztah závislosti. Láska bez podmínek, láska bez nároku dává jedinečnou šanci vyvolat opětovaný cit. Zanechte přání něco dostat a přisvojit si, milujte prostě jen tak, v nic nedoufejte, a pak, možná, se stane ten zázrak - někdo se do vás zamiluje.

Představte si, že stojíte před zrcadlem světa. Pokud váš obraz tvoří láska, v odrazu bude totéž. Ale pokud obraz obsahuje přání získat vzájemnou lásku, nemá cenu očekávat, že spatříte v odrazu opětovaný cit. Zrcadlo zobrazí jen vaše úsilí být milován. Když láska přechází ve vztah závislosti, vzniká přebytečný potenciál - energetická "tlaková přeháňka". Vztahy závislosti se projevují formulacemi podmínek typu: "Jestli se se mnou neoženíš (nevdáš se za mne), tak mě nemiluješ. Jestli mě miluješ, jsi dobrý. Jestli mě nemiluješ, jsi špatný."

Čím silnější je přání ovládnout, tedy získat oboustranný cit, tím silnější je činnost rovnovážných sil, které dělají všechno naschvál. Láska bez podmínek a bez práva ovládání nevytváří vztahy závislosti a generuje tvořivou, pozitivní energii. Jen láska bez podmínek je schopná vyvolat zázrak - lásku vzájemnou.


( úryvek z knihy? Vadim Zéland - OVLIVŇOVÁNÍ REALITY Díl VIII )

Láska nic nechce a ničeho se nebojí

9. listopadu 2016 v 19:09 | Echart Tolle


Kdyby minulost vaší partnerky byla minulostí vaší, kdyby její bolest byla vaší bolestí a její vědomí vaším vědomím, pak byste přemýšleli stejně jako ona. S tímto uvědoměním přichází soucit, odpuštění a klid.
Vaše ego to však nechce slyšet, protože pokud nemůže druhého posuzovat, ztrácí sílu. Přijímáte-li každého jako vznešeného hosta, dovolíte-li každému, aby byl sám sebou, lidé se začnou měnit. K tomu, byste někoho poznali v jeho podstatě, nepotřebujete znát jeho minulost. Obvykle si pleteme povrchní znalost s hlubším poznáním, které není pojmové. Vědět o něčem a něco opravdu znát jsou dva rozdílné způsoby poznání. První se týká formy a druhý ne.

Jeden funguje skrze myšlení a druhý skrze ticho. Vědět o něčem je užitečné pro praktické účely. Zde se bez takové
znalosti neobejdeme. Ale pokud to je hlavní způsob poznání v lidských vztazích, pak je velice omezující nebo dokonce destruktivní. Myšlenky a pojmy vytvářejí umělou bariéru mezi lidmi. Vaše vztahy pak nejsou zakořeněny v Bytí, neboť jsou založeny na myšlení.Jestliže neexistují pojmové bariéry, láska je přirozenou součástí lidských vztahů. Většina lidských interakcí se omezuje na výměnu slov - to znamená, že existují ve sféře myšlení. Do lidských vztahů, zejména do vztahů intimních, je třeba uvést trochu klidu. Žádný vztah nemůže vzkvétat bez prostoru, který přichází s tichem. Meditujte společně s partnerem nebo spolu choďte do přírody. Ať už jste na procházce, v autě nebo doma, naučte se být spokojení, být v tichu. Ticho a klid nemůžete a ani nemusíte vytvářet. Prostě vnímejte ticho, které existuje, ale je přehlušeno mentálním hlukem.

Jestliže váš vztah postrádá ticho a klid, pak je ovládán myslí, a snadno podléhá problémům a konfliktům. Vztah, v němž je klid, obsáhne všechno. Pozorné naslouchání je další způsob, jak můžete uvést klid do svých vztahů. Nasloucháte-li někomu opravdu, vzniká prostor ticha, jenž se stane základní součástí vašeho vztahu. Opravdové
naslouchání je velice vzácná dovednost. Větší část své pozornosti obvykle věnujeme myšlení. V nejlepším případě hodnotíme partnerova slova a připravujeme si odpověď. Častěji jsme však ponořeni v myšlenkách a druhého vůbec neposloucháme. Opravdové naslouchání je mnohem víc než sluchové vnímání.

Je to bdělá pozornost, vědomá přítomnost, v níž přijímáme slova. Slova se stávají druhořadými. Mohou mít smysl, ale také žádný mít nemusejí. Akt naslouchání či prostor vědomé přítomnosti je mnohem důležitější než to, čemu nasloucháte. Je zároveň sjednocujícím polem vědomí, v němž se setkáváte s druhým člověkem, neboť pojmové
myšlení mezi vámi už nevytváří bariéry. A druhý člověk už není "druhým". V tomto prostoru jste spojeni v jediném vědomí.


( úryvek z knihy: ECKHART TOLLE - MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU - TICHO PROMLOUVÁ )

Energie vztahů

7. listopadu 2016 v 1:36 | Vadim Zeland


Již jsem hovořil o blahodárné vizualizaci a nyní bych rád připomněl její podstatu. Řekněme, že někdo vytváří problémy, otravuje, na někoho útočí, nebo naopak nutně potřebujete něco od někoho získat. V takovém případě byste se měli pokusit alespoň přibližně vyzkoumat, čím se zabývá, co ho hlodá, čeho se mu může nedostávat: zdraví, jistoty, duševní pohody? Rozhodně nepochybujte - každého stále něco hněte, byť jen nepatrně, zvláště pokud vám vytváří problém nebo naopak vy jemu. Nyní si představte nějakou situaci, kdy takový člověk dostává to, co potřebuje.

Představte si například, jak se zabývá oblíbenou činností, kdy zakouší spokojenost, zadostiučinění, pohodu a klid. Nemusíte si hlavu příliš lámat nad příznivým scénářem, prostě si vymalujte jakýkoli obrázek, který vás napadne. Řekněme, že sedí v křesle u krbu s korbelem piva nebo se s rozkoší koupe v moři, prochází se rozkvetlým údolím, jede na kole či prostě skáče radostí. Pokud se vám podaří vyhovět mu, dotyčná osoba k vám bez zřetelné příčiny zahoří sympatiemi a udělá, o co ji žádáte, nebo zmírní problematickou situaci.

Co se zde odehrává? Přibližně totéž, co se děje, když sledujete dobrý film. Pod pojmem dobrý film si představuji film, jenž v sobě nese pocit svátku života, takže se na něj díváte a najednou je vám jaksi lehko, příjemně, svátečně na duši. Tak film vytváří svátek duše na úrovni mentální i emocionální, zatímco blahodárná vizualizace produkuje totéž na úrovni energetické. Pokud se vám podařilo úspěšně naladit na vějíř konkrétního člověka a uhodnout jeho potřeby, i on pocítí vlnu komfortu................................

Láska

27. října 2016 v 8:58 | KURT TEPPERWEIN


Miluješ skutečně všechno, co je kolem tebe ? Proč potom hubuješ na nedostatek lásky na světě ?
Julia Robeno

Láska

Většina lidí věří, že láska je věcí náhody, něco, co se přihodí, když má člověk zrovna štěstí. Má-li smůlu, nestane se nic nebo láska nebude opětována. V každém případě má na to člověk jen malý vliv nebo vůbec žádný. Neví, že láska je umění, které tkví v každém z nás a které si přeje být znovu rozvíjené.

Mnozí se také zajímají jen o tu část lásky, kterou sami dostanou. Chtějí být především milováni a už méně se starají o to, jaká je jejich schopnost milovat. Když se už snaží, je to proto, že chtějí být ještě víc lásky hodni. Jedni se za tímto účelem krášlí, líčí se, cvičí, aby dobře vypadali, oblékají se podle poslední módy a svůdně se voní. Jiní zase usilují o úspěch, dávají velké dary, dál se vzdělávají a studují různé duchovní techniky, aby byli víc a ještě silněji milováni. A když potom naleznou někoho, o němž věří, že ho milují, většinou nemilují skutečně, ale jen něco. K lásce mají určitý důvod. Partner je buď mimořádně hezký, úspěšný či svůdný, nebo má dokonce všechno, kvůli čemu ho tak milují. Kdyby tu tento důvod nebyl, nemilovali by ho. Svou lásku totiž spojili s určitou podmínkou.

Co tedy vlastně milují ? Určitě ne člověka samotného, ale pouze jeho vlastnosti nebo to, co jim poskytuje. Jistotu, pocit bezpečí, uspokojení, pocit, že jsou milováni, uznání a mnoho dalšího, co by se ještě dalo vypočítat, ale co s opravdovou láskou nemá nic společného. Jsou to všechno pouze různé podoby závislosti. Pokud máme jeden jediný důvod, proč svůj protějšek milujeme, potom ho opravdu nemilujeme.

Mnozí hledají lásku, ale ani nevědí, co to je, jak vypadá a podle čeho ji lze poznat. Především však nevědí, jak sami milovat. Ta dvě kouzelná slůvka "Miluji tě" lidé vyslovují celkem často, ale zpravidla tím míní spíš "Potřebuji tě" nebo "Neopouštěj mě". Což jasně svědčí o tom, že skutečnou lásku ještě nepoznali.

Mnozí jen proto hledají lásku v partnerském vztahu, protože nejsou schopní mít rádi sami sebe. Pokud ale nedokážu mít rád sám sebe, jen stěží budu schopný milovat někoho jiného, nebo lépe řečeno - jiného člověka můžu milovat jen tak dalece, jak miluji sám sebe. Láska k sobě je mírou naší schopnosti milovat ostatní. Bez sebelásky neexistuje láska k bližnímu. Z čehož vyplývá, že můžeme být šťastní i tehdy, když jsme sami.

Nepotřebujeme jiné lidi k tomu, abychom se cítili být milováni, protože se sami máme rádi. A jsme tak vysvobozeni ze závislosti. Pokud někoho potřebujeme, nejsme doopravdy svobodní. Jakmile jsme se vyprostili ze strachu zůstat sami, jsme také schopní dát svému partnerovi víc svobody. Teprve pak je možná skutečná láska, neboť lásku nelze věznit ani pevně držet. Pokud se o to pokusíme, umírá - a v mnoha vztazích také už dávno zemřela. Jediné, co zbývá, je zvyk.

( úryvek z knihy Kurt Tepperwein - Za to můžeš Ty )

Mooji - Hledání životního partnera

19. října 2016 v 20:20 | Mooji

Abraham Hicks – Dokonalý vztah

11. října 2016 v 1:37 | Esther a Jerrry Hicks


Abraham: Jaké emoční slovo vystihuje podstatu tohoto vztahu, který chcete? Lehkost.

Host: Lehkost.

Abraham: Vztah, který chci, je lehký a pohodový. Je snadné se cítit dobře, cítit se jako jeden. Je snadné mít rád to, co vidím. Je snadné procházet dnem. Je snadné být tím, kým jsem. Je snadné dělat to, co chci. Je snadné být dvěma samostatnými lidmi s dvěma samostatnými záměry v různých věcech. Je snadné komunikovat. Je snadné být v takovém vztahu. Je to snadné. Je to příjemné. Je to příjemné. Je příjemné být v takovém vztahu. Je to příjemné. Je to bezpečné. Je to jisté a bezpečné a snadné a příjemné. Je to skutečné. Je to pravdivé. Je to upřímné a hluboké. Je to pevné, jednoduché a pravdivé. Je to skutečné. Je to dobré.

Je to snadné. Je to pohodlné, jemné a jisté. Je to příjemné. Je to jako pocit lásky. Je to pocit jako být milován. Jako milování, zbožňování. Je to pocit jistoty, sebevědomí. Je to pocit vědění, bytí. Je to pocit jako být doma. Je to skutečné. Je to jisté. Je to upřímné, otevřené. Je to otevřené a rostoucí. Je to nádherné. Je to zábavné, vzrušující, úchvatné, svůdné, vášnivé, vitální, plné života. Je to plné, skutečné - je to jako já.

Abraham: Chápete?

Host: Ano.

Abraham: To bylo víc než 68 sekund. Všechny otázky jsou pryč. Jste správně naladěn. Energie se pohybuje. Na detailech nezáleží. Ze vztahu v jeho úplnosti nemůžete mít lepší pocit, než jak jsme popisovali. Chcete, aby ten vztah měl takové detaily, protože se chcete cítit tak, jak jste se právě cítil.

Host: Ano.

Abraham: Vyhnul jste se tak zbytečným manifestacím a zamířil jste přímo k cíli a zachytil jste emočně vibrační rezonanci toho, co hledáte. A vibračně jste se sladil s tím, co máte ve vortexu. A stejně tak jako voda teče ze svahu, tato měkká, jemná, příjemná, snadná vibrace… Právě jste se vibračně sladil. Protože jsme to nevytáhli z ničeho. Vytáhli jsme to z vašeho vortexu. Z jádra toho, kým jste. Proto jste s těmi slovy tak rezonoval. Teď jste se sladil.
Došlo k tomu, že vibrace toho, kým jste, a vibrace toho, co chcete, se sladily. Teď důkazy této nově nalezené rezonance a souladu se začnou objevovat. Začnete si je přitahovat. Vaší prací není něco okamžitě udělat. Vaší prací je uznat vztah mezi tím a co se právě stalo. Mezi tím a co se právě stalo. Jak to budete dělat dnes, zítra, pozítří a další dny, tak budete sebevědomější ve své víře, očekávání, svém vědění a jistotě odvíjení. Pak si budete říkat: Vše mi vždy skvěle vychází. Vše mi vždy skvěle vychází.

Pokud se vědomě vibračně nesladíte, dělal jste to, ale ne vědomě, a někdo projde hotelovou halou. Myslíte si, že je to znamení od vesmíru, a že byste se ho měl držet. A možná je. Ale pokud se vědomě sladíte a k tomu dojde, tak budete mít jasno v tom, co to přesně je.

Abraham: Chápete?

Host: Ano.

Abraham: Není možné, abyste nenašel, neužil si a necítil všechno z toho, o čem mluvíme. Pokud bychom byli vámi, radostně bychom vesmíru umožnili, aby vám s přesností doručil vše, co hledáte. A byli bychom bez snažení něco dělat pro to, abychom to našli. Nesbalili bychom se a nešli… tak jak jsme vás škádlili dříve. To bychom nedělali. Tak s tím děláte něco vy sám. Když se ale jedno ráno probudíte, a budete vědět, že není nic, nikdo, kdo by vám v tom mohl zabránit, tak v tom se vibračně sladíte. Cítíte ten rozdíl?

Host: Ano.

Abraham: Skvělá chvíle na přestávku.

Host: Moc děkuji.

Překlad: David Dajw Formánek / http://abraham-hicks.cz

Tři hořké pravdy o lásce

26. září 2016 v 19:16 | zdroj: http://www.pronaladu.cz



V roce 1967 napsal John Lennon píseň «Všechno, co potřebuješ, je láska». Přitom bil obě své manželky, opustil jedno ze svých dětí, zahrnul antisemitskými a homofobními nadávkami svého židovského manažera, který byl gay, a jednou se celý den zcela nahý povaloval před davem lidí.

O pětatřicet let později napsal Trent Reznor z kapely Nine Inch Nails píseň «(Jen) Láska nestačí (Love is not enough)». Přesto, že Reznor proslul šokujícími vystoupeními a groteskními a zneklidňujícími klipy, dokázal se zbavit závislosti na drogách i alkoholu, oženil se s jedinou ženou, s níž měl dvě děti, načež přerušil svou studiovou i koncertní činnost. Zůstal doma, aby byl dobrým manželem a otcem.

Jeden z těchto mužů se vyznačuje čistým, realistickým chápáním lásky. Ten druhý ne. Jeden z nich lásku idealizuje a spatřuje v ní řešení všech problémů. Ten druhý ne. Jeden z nich velmi pravděpodobně trpěl narcisimem. Ten druhý ne.

V naší kultuře idealizuje lásku velmi mnoho lidí. Vidíme v ní jakýsi zázračný všelék na všechny životní trable. Filmy i příběhy v knihách ji zobrazují jako cíl veškerého života, jako definitivní zbavení se bolestného zápasu. A protože lásku idealizujeme, přeceňujeme ji. V důsledku zaplatíme svými vztahy.

Jestliže budeme stejně jako Lennon věřit, že "všechno, co potřebujeme, je láska", budeme mít sklon k ignorování základních hodnot: úcty, pokory a povinností vůči lidem, kteří se ocitli v naší péči. Jestliže láska konec konců řeší úplně všechno, proč bych se měl unavovat jinými, tolik složitými záležitostmi?

Pokud však stejně jako Reznor věříme, že "jen láska nestačí", chápeme zároveň, že zdravý vztah vyžaduje víc, než jenom čisté emoce nebo hlubokou vášeň. Chápeme, že jsou věci, které jsou pro náš život a vztah důležitější, než pouhá zamilovanost. A že úspěšnost našeho vztahu závisí na hlubších a mnohem důležitějších hodnotách..............

Tvůj partner je dar

20. září 2016 v 9:05 | zdroj: https://www.seberizeni.c


Tvůj partner je sám o sobě dar. Ten největší, jaký ti jenom může dát. Dobrovolně si k tobě lehá do postele a dobrovolně se vedle tebe probouzí. Dobrovolně s tebou sdílí tvůj stesk a tvé porážky, snáší tvé nálady, tvé starosti a tvůj vztek a večer se k tobě vrací. Tráví s tebou svůj čas. Mohl by také odejít a už se nikdy nevrátit. Ale on je tady s tebou.

Účastní se tvého života. Důvěřuje ti, dokonce natolik, že se může ukázat i jako slabý a zranitelný. Obdarovává tě nejen svou vášní, ale také svou intimitou. Jedině tobě, nikomu jinému se tak neukazuje… v bezmezném odevzdání. Dobrovolně je loajální, věrný, buduje s tebou společnou budoucnost a poskytuje ti pocit domova.
Daruje se ti! Někdy se dokonce plně odevzdává do tvých rukou a dělá tvůj život svým.
Neměli bychom v žádném bodě svého vztahu udělat chybu a myslet si, že všechno toto je normální, že je to něco všedního, nebo naopak, že nám partner něco dluží a je nám povinován vděčností.
Být vlastnictvím nějaké osoby způsobuje pocit nesvobody. Život už neproudí, všechno nabízené, dokonce i dar intimity je potom už jen povinnost způsobující tíseň.

Kdo chce svůj život trávit tímto způsobem a zdržovat se v takových energiích, ten už vnitřně dávno ze vztahu odešel.
Co potom následuje, jsou inscenovaná dramata, abychom se cítili zdánlivě morálně čistí. Pravda je dokonce taková, že čím intenzivněji partnera nutíme, aby s námi zůstal, tím spíše odejde. Nesvoboda si hledá svobodu a je jedno, jak šikovně se ji snažíme uchlácholit. Čím intenzivněji u sebe partnera držíme, tím silněji se bude chtít osvobodit.
Proč pak děláme něco tak bláznivého ? Protože se ve skutečnosti ještě stále cítíme méněcenní. Protože nevěříme, že jsme hodni lásky. Nevěříme, že by u nás někdo prostě jen tak mohl zůstat, nevěříme, že si to zasloužíme. Raději vyvíjíme tlak................................

Abraham Hicks – Vize harmonického vztahu

7. září 2016 v 19:54 | Esther a Jerrry Hicks


Někde tam venku je tento úžasný partner, který se slaďuje s mou touhou. Klidně by už s ní mohl být v souladu a čekat na mě. Teď je na mně, abych se sama vibračně sladila se svou vizí. Mou vizí je, že spolu skvěle vycházíme. Probouzíme v sobě to nejlepší. Bavíme se spolu. Oba nás zajímá pohyb vpřed. Nikdo z nás nemá silná dogmatická přesvědčení, která nás udržují na místě. Naše přesvědčení jsou flexibilní. Oba jsme tím, kým jsme, a společně rosteme. Líbí se mi představa vztahu s někým, kdo jako já chce svobodu. Kdo si užívá sounáležitost, které je možné spolutvořením dosáhnout. Někdo, kdo na mně není závislý. Kdo je zodpovědný za svou vlastní radost, zatímco já jsem zodpovědná za tu svou.

Nenapadá mě nic lepšího, než být ve vztahu s někým, kdo už je v souladu a já jsem v souladu, a společně si životem tančíme. Chci někoho, kdo má rád prosperitu a hojnost. Někoho, ke komu už peníze velmi pozitivně proudí. A chci do toho přidat svůj proud peněz. Chci, abychom oba dělali, co nás zajímá, a abychom byli dobří v tom, co děláme. Chci, abychom to dělali s nadšením.

Chci, abychom měli dostatek času na svou kariéru a současně i na zábavné činnosti. Miluji cestování. Chci někoho, kdo rád cestuje. Mám ráda intimnost. Chci někoho, kdo má rád intimnost. Miluji krásné věci kolem mě. Chci někoho, komu na tom záleží. Je vzrušující myslet na setkání s tímto člověkem, který se ke mně přibližuje. Jen jak tady mluvím, tak cítím, jak se přibližuji k němu.

Vím, že tam úplně nejsem. Nejsem připravená. Děkuji ti vesmíre, že mi mého partnera neposíláš dnes. Vím ale, že se k němu stále blížím. Začínám se na něj těšit. Možná to je on. Možná tam ten. Možná tento. Nebude to zábava? A jak toho člověka potkám, tak ho ihned poznám. Bude to na první pohled jasné. Nebudu se muset druhých ptát, jestli je to on. Budu to vědět ihned. A on to bude vědět také ihned.

Nebudeme muset hrát tu hloupou hru, kdy předstíráme, že se sobě nelíbíme, i když se sobě líbíme, ze strachu, že toho druhého odradíme. Setkáme se a budeme oba stejně toužit po tom být spolu. Rakety se vypustí a jak se na sebe podíváme, řekneme: "Jak jsi se měl(a)? Tak moc rád(a) tě vidím! Na tebe rozhodně stálo za to čekat. Počkal(a) bych na tebe klidně dalších pět minut."


Překlad: David Dajw Formánek / http://abraham-hicks.cz

Abraham Hicks – Spřízněné duše & Očekávání

1. září 2016 v 19:29 | Esther a Jerrry Hicks


Host: Jedna osoba v mém životě mě požádala, abych se vás zeptal, kdy potká svou spřízněnou duši.
Abraham: Naše odpověď pro ni je: Až si přestane myslet, že jí chybí. Zní to povědomě? Naše odpověd pro ni je: Až dosáhne vibračního souladu se svou duší. Pak pozná to, co je s tím v souladu. Než se tak stane, tak svou spřízněnou duši může mít klidně před nosem a nevědět to.

Host: Děkuji.

Abraham: Není to odpověď na vše? Když mám touhu, tak se s ní musím vibračně sladit. Nemůžu být tady, kde ji nemám, musím se s ní nějak sladit, což znamená, že ji musím očekávat. Očekávání je mocné slovo. Jak můžu začít očekávat? Poznáte, když mluvíte z hlediska očekávání nebo odrazování. Poznáte, co děláte. Ať je očekávání vašim cílem. Začněte to slovo více používat.

Očekávám, že vše půjde dobře. Očekávám, že se mé počítačové procesy stabilizují. Očekávám, že se mi bude dařit. Očekávám krásný den. Očekávám snadné zhubnutí. Očekávám svého milence. Očekávám nález ztraceného. Očekávám nález chybějícího. Očekávám, že se mi bude dařit. Očekávám dobrý den. Očekávám, že na světě bude dobře. Očekávám, že můj život bude dobrý. Očekávám lepší pocit v rukách.

Očekávám zvyšující se kreativitu. Očekávám báječné věci. Očekávám uzdravení mého těla. Očekávám známky pokroku. Očekávám zhmotnění blahobytu. Očekávám, že tohle jasněji pochopím. Očekávám, že blahobyt bude můj. Očekávám dobrý den. Očekávám lahodný oběd. Očekávám dobrou služebnou.
Očekávám, že budu mít dobrého souseda. Očekávám příjemný návrat domů. Očekávám dobrý pocit při řízení. Očekávám dobrý pocit ve svém těle. Očekávám, že budu žít dlouhý a zdravý život. Očekávám dobrý vztah se svými dětmi. Očekávám zlepšení svých vztahů. Očekávám, že se ve svém těle a životě budu cítit dobře. Očekávám bezproblémový provoz mého zařízení. Očekávám, že budu vědět o potřebných změnách. Očekávám, že vše dopadne dobře. Očekávám zábavu za chodu.


Překlad: David Dajw Formánek / http://abraham-hicks.cz

Partnerství - Tolerance a Poctivost

23. srpna 2016 v 12:43 | KURT TEPPERWEIN


Tolerance
Mnoho problémů ve vztazích má svůj počátek v přesvědčení, že náš partner dělá něco špatně, že v něčem není dost dobrý nebo má takové postoje a způsoby chování, které podle nás škodí harmonickému spolužití. S tímto zaměřením kritizujeme svůj protějšek a snažíme se ho změnit. Nedaří-li se to, dříve nebo později dojde k rozchodu.
Tolerance bývá často špatně chápaná. Nejedná se o to, že se nám partner jeví ve všech směrech úžasný nebo že ho snad bezmezně obdivujeme. Být tolerantní znamená pouze přijetí skutečnosti, že druhý je takový, jaký je, bez ohledu, jestli je silný nebo slabý. Naopak někoho netolerovat znamená chtít ho změnit. Jinými slovy - ten druhý by neměl být takový, jaký je. Protože ale takový je a my ho nemůžeme přijmout, znamená to, pokud bychom to důsledně domysleli až do konce, že by tedy vůbec neměl být.

Tolerance znamená, že partnera přijímáme takového, jaký je, a uznáváme, že je dokonalý dokonce i takový, jaký je. Proto se ani nesnažíme něco ho učit nebo ho jinak měnit. Jakmile si uvědomíme, že nás určitý člověk přitahuje kvůli tomu, že spolu s ním máme růst, potom snadno poznáme, že je jen odrazem našeho vlastního bytí, a tudíž v určité chvíli i náš ideální partner.

Podle zacházení s partnerem se dá poznat, jak daleko se člověk dostal na cestě k sebepřijetí. Dokáže-li sám sebe akceptovat takového, jaký je, potom se už ani nepokouší svého partnera měnit. Tolerance se nedá "dělat", ta vychází ze sebelásky. Jen v té míře, v jaké mám rád sám sebe, jsem tolerantní vůči svým bližním.

Poctivost
Téma poctivost, či chcete-li čestnost, je v naší společnosti zvlášť obtížné. Nikdo o ní nemluví rád, protože se přitom zpravidla sám cítí poněkud stísněně. Kdo o sobě může prohlásit, že je neomezeně čestný ? A přesto nečestné jednání nemá dobrou pověst. Přitom neexistuje společný jmenovatel, který by určoval, jak se má zacházet s poctivostí. Naprostá upřímnost se často hodnotí jako nesmyslná, respektive netaktní, nebo dokonce bezohledná. Ve všech oblastech života je takzvaná lež z nouze, jak svou neupřímnost pěkně označujeme, téměř na denním pořádku. A v obchodním životě se pomalu už vůbec nepovažuje za nečestný prostředek, ale spíš za taktiku, jejíž posouzení je přímo úměrné úspěchu. Náš politický a hospodářský systém by v této formě vůbec nemohl existovat, kdyby důsledně trval na čestnosti a poctivosti.

Obecně vzato se pojem poctivost, vlastně spíš upřímnost, vztahuje pouze na slovní projev člověka. Jen nepravdivý výrok, lež, se pokládá za nepoctivost. Jednání, které v podstatě vůbec neodpovídá tomu, jak se člověk momentálně cítí, se jen zřídkakdy uvádí do souvislosti s neupřímností. Směje se, ačkoliv je možná smutný. Potlačuje vztek a agresi, protože takové chování není hodno dospělých, zralých lidí. Přijme pozvání někam či k někomu, ačkoliv se mu tam ani trochu nechce, a píše k narozeninám blahopřání, která mu už dlouho lezou krkem. Toto všechno také patří do kapitoly čestnost, poctivost a upřímnost.

Být poctivý znamená nejen říkat pravdu, ale být ve všem hodnověrný, projevit a vyslovit jen to, co tu skutečně je. Spatnou náladu pak není třeba zakrývat úsměvem a rovněž i vztek a hněv se dá otevřeně ukázat.
Předpokladem pro čestné chování je proto poznání a vnímání toho, co právě je. Mnoha lidem to vůbec nepřipadá snadné. Po celá léta nechtěli vidět svoji nejistotu, svůj vztek či smutek a vždy je zastírali, takže není divu, že už je ani pořádně nevnímají. Je daleko jednodušší omlouvat a bránit své počínání, než poctivě pátrat po jeho skutečné příčině. Nejlepší obrana je útok, říká se v jednom lidovém úsloví, a mnozí podle toho dávají přednost spíš útoku, než aby si něco přiznali.

Poctivost je otázkou odvahy připustit něco, co vlastně ani nechceme, a z případných následků možná máme dokonce i obavy. S každou nepoctivostí dáváme najevo, že se něčeho bojíme, a svůj strach před tím něčím tak zároveň živíme. Jistěže najdeme mnoho rozumných a zřejmých důvodů, kterými před sebou své chování ospravedlníme. Mezi nejoblíbenější patří argument "ohledy", neboť bezohlednost vůči našemu bližnímu opravdu nemůže být tou správnou cestou. Není přece možné vyslovit některé věci, které by se těch druhých mohly dotknout, jen proto, že se nám právě chce.

V konečném výsledku to však nic nemění na skutečnosti, že vlastním důvodem pro naši nepoctivost je strach. Často je to strach z odmítnutí, obava, že nás druzí nebudou mít rádi. V podstatě lze všechny tyto úzkosti shrnout v jedno jediné - je to strach před naší možnou neschopností poradit si s jakoukoliv situací.
To je důvod proč pro nás čestnost znamená tak velkou výzvu. Pokud chceme být čestní, musíme se přece postavit kdejaké obavě, a to vyžaduje velkou odvahu.

Je to však jediná cesta jak být doopravdy šťastní. Svých úzkostí se můžeme pustit jen tehdy, když se s nimi dokážeme střetnout. Jen tak poznáme, že nejsou zapotřebí, protože se nám ve skutečnosti nemůže nic stát. Poctivost je k tomu tím správným klíčem. Naším nejtoužebnějším přáním je, abychom byli milovaní takoví, jací opravdu jsme. Nechceme se ani přetvařovat nebo dělat něco, co vůbec neodpovídá naší povaze a našemu založení. Jenže jak můžeme očekávat od jiných, že nás budou akceptovat se vším, čím jsme, když toho sami nejsme schopní ? Jak mají přijmout naše pravdivé "já", když ho vůbec nevyjádříme, když jim ho ani neukážeme ? Přejeme si mít kolem sebe lidi, kteří nás motivují a vybízejí, abychom byli sami sebou, s ujištěním, že nás i potom budou milovat. Jenže to dokážou opět jen v případě, pokud už sami tento krok udělali a přijímají se takoví, jací jsou. A tak mnozí jen čekají a čekají, až první krok udělá ten druhý.

V partnerství se tento přístup dá pozorovat opakovaně. Takže udělejte vy tento první krok, stůjte sami při sobě, podporujte svého partnera a motivujte ho k poctivému přístupu ve všem. Poctivost je základem důvěry a důvěra je základem skutečně pevného partnerství. Důvěra připravuje půdu, abychom se mohli předvést ve všech svých stránkách. Dodává nám pocit, po němž tolik toužíme - můžu být takový, jaký jsem, a budu milovaný, jaký jsem.
To je náš vytoužený pocit bezpečí, tady si můžeme odpočinout, uvolnit se a znovu natankovat energii. Proto je poctivost tak důležitá. Kde žádná není, nemůže být ani důvěra. V tomto případě chybí základna a naše touha po bezpečí zůstává nenaplněná. Tady se nedá "tankovat", spíš naopak. Takovéto partnerství nám ubírá sílu.
Partnerství nám nabízí optimální půdu - být vždy a všude poctiví a hodnověrní. Vzájemná láska vydrží mnohé výzvy, před nimiž bychom jinak utekli.

Každá krize či každý konflikt jsou vyzváním k poctivosti. Každé ano nám samotným nás přivádí opět o jeden krůček blíž k naší touze. Tak jako ve svém nitru chováme touhu po klidu a šťastném bytí, neseme v sobě i cestu k jejímu dosažení. Jenže jestliže nepřijmeme, co v nás tkví, a nevyjádříme to odpovídajícím způsobem, jak potom máme dosáhnout kýženého cíle ? Náš potenciál se rozepne sám od sebe jen tehdy, když dáme příslušný prostor vlastnímu rozvoji. Nelze tu dělat nic než říci ano tomu, co tady je. Neboť - pravda vás od všeho osvobozuje.


( úryvek z knihy Kurt Tepperwein - ZA TO MŮŽEŠ TY ! )

Abraham Hicks – Svoboda v partnerském vztahu

11. srpna 2016 v 7:43 | Esther a Jerrry Hicks


Host: Se ženou jsme svoji už téměř 14 let. A už to bude rok, co jela na výlet do jiné části země. A tam se mimo jiné měla setkat s bývalým milencem. Než tam jela, řekl jsem jí, že chci, aby dělala vše, co chce. Protože její svoboda je pro mě důležitější než pocit, že by byla nějak omezená. Chtěl jsem jí to říct ne proto, že potřebovala souhlas, ale protože jsem chtěl, aby věděla, že proti tomu možnému výsledku nic nemám.

Abraham: A protože jste se připravoval, že jste si uvědomil, že jste v situaci, kdy nemůžete druhého kontrolovat, tak jste udělal to jediné, co jste mohl, a tím byla kontrola vaší vibrace.

Host: Ale cítil jsem to, nebyla to jen myšlenka. Byl to pocit uvnitř mě. Měl jsem radost a byl jsem pyšný. Protože jste byl svobodný. Jinak byste byl svázaný. A byl to dobrý pocit. Nicméně…

Abraham: Řekněme, že ať už jste ten záměr nabídnul nebo ne, výsledek by byl stejný. Ale vy jste se na ten výsledek připravil a zaujmul jste k tomu velmi dobrý vibrační vztah.

Host: A od té doby je náš vztah úžasný. Ale jde o to, že od té doby také občas prožívám to, co by mohl být pravý opak těch věcí. Mám emoce nejistoty….......................

Nevěděla jsem, že lásku je třeba zrcadlit - Příběh slepeného štěstí

9. srpna 2016 v 8:15 | http://www.pronaladu.cz


Příběh slepeného štěstí.
Vyrostla jsem v rodině, ve které se láska dávala najevo pomocí rozkazovacího způsobu sloves jíst a oblékat se. Nestěžuju si, ani se tím nechlubím, prostě to konstatuju. Dospělí kolem mě si nepotrpěli na doteky, objímání a pusinkování a neříkali si milá slova. Záleželo jim na tom, abych byla sytá, přiměřeně oblečená a dělala včas úkoly.
Nevěděla jsem, že to může být a bývá i jinak. Ani jsem to netušila. Vyrostla jsem zkrátka podle takového scénáře. Bez ponětí o tom, že láska může být synergií laskavých slov a něžných obětí. Byla jsem v tom šťastná. Obyčejným dětským štěstím. Dětské štěstí na rozdíl od dospělého je bezvýhradné a nezabývá se analýzou toho, co se děje… Protože je veselo. Protože támhle je ptáček. Protože máme pohádky. Protože svítí sluníčko. Říkám tomu "být nabitá dětstvím". Uvnitř pořád cítíte nadšení. To je dětství.

Budoucí manžel měl historii docela jinou. Rodiče se dlouho nemohli dítěte dočkat. Když byli na vrcholu zoufalství, dítě konečně přišlo. Narodil se malý chlapeček, kulaťoučký a roztomilý a oni ho zavalili přívalem lásky. Jeníček se koupal v paprscích rodičovské přízně, byl laskán, pusinkován, hýčkán v náruči. A tak vyrůstal jako milovaný střed veškerenstva po celých pět let a potom náhle všechno skončilo. Narodil se mu bratr. Proudy něžnosti zaplavily novorozence.
Jeníček načisto ztratil hlavu. Cítil hrozný stres. Pokoušel se pochopit, co se stalo. Udělal něco špatného? Rozbil náklaďák? Už to neudělá… Rodiče se měli co ohánět, tonuli v mizérii krizových let. Měli jen malý pokojík, dvě malé děti a životní potíže nelítostně pohlcovaly jejich mladá léta, čas i síly. Pusinky teď Jeníček dostával jen někdy, bráškovým prostřednictvím. Přesto však v rodině panoval kult dětí a jejich úspěchů.

Za dalších pět let se narodila sestra. Jeníčkovi bylo deset a byl donucen předčasně dospět. Dobře se učit, pohlídat bratra a chodit na procházky se sestrou. Za tuhle dospělost se mu dostávalo odměny v podobě sice letmého, ale přece jen láskyplného pohlazení, unaveného mámina obětí a tátovy ruky, která prohrábla jeho nestříhanou kštici.
Tak Jeníček rostl a pociťoval ostrý nedostatek lásky a když ještě víc dospěl, hledal u dívek úporně onu ztracenou něžnost. A tehdy mu osud, jako by se mu vysmíval, přivedl do cesty mě. Já byla zahalena do nedobytného zasmušilého hávu, zamčena před lidmi na všechny zámky a závory. Jeníček to bral útokem. Probíjel se vpřed. Bojoval. Obklopil mě péčí vyjadřovanou slovy i skutky. Nesnažila jsem se to oblíčení protrhnout. Vzdala jsem se. Dovolila jsem, aby mě políbil...............................

Abraham Hicks – Tajemství prosperujících vztahů

24. července 2016 v 0:21 | Esther a Jerry Hicks / http://abraham-hicks.cz/


Host: Mojí další otázkou je- když tohle člověk praktikuje nebo když dělám něco pro změnu, a vydám se tím směrem, tak někdy nejsem v souladu s těmi v mé blízkosti, možná přítel/přítelkyně… nebo i jiní lidé. Jste na jiném místě, ale musíte převzít zodpovědnost, protože jste si ty lidi přitáhnuli tam, kde jste v té době byli. Je tedy obtížné dělat něco z nového úhlu pohledu, protože oni teď nejsou s vámi, ale přesto jsou každý den ve vašem životě. Chtěla jsem se zeptat - jak to může člověk zvládnout?

Abraham: Dejte nám nějaký příklad.
Host:Například vlastní partner, se kterým žijete. Vybrali jste si ho. Nějakým způsobem jste nechali Zdroj, aby vás záměrně dal dohromady. Nabízíte vibraci a zákon přitažlivosti ji spojil s podobnou vibrací a teď co? Jste na místě, které je od místa, kde je váš partner, velmi rozdílné. A je tedy dost obtížné prožívat mnoho radostných momentů nebo být stejného názoru.

Abraham: Zde je jedna věc. Líbí se nám, že jste uznala, že jste se potkali díky tomu, že jste byli vibrační shodou. Jinak byste nebyli spolu. A ve svém příkladu jste se zaměřovala jinak než ten druhý. Někteří říkají, že já rostu a ten druhý ne. Ale teď nejsme na stejném místě. Chceme, abyste pochopili, co jsme dnes začali s první otázkou. Pokud si vyberete věci, které se vám na tomto člověku líbí nejvíce, a budete se na ně soustředit tím, že si je budete zapisovat, myslet na ně před usnutím a necháte tyto věci být větší částí vašeho uvědomění, dokud se nevycvičíte do místa, kdy je budete vnímat jen v tom nejlepším světle.

A zákon přitažlivosti vám doručí více věcí, které se s těmi věcmi shodují. Když se zaměříte na všechny vlastnosti nějakého člověka a budete je pozorovat ve jejich úplnosti, a budete pozorovat věci, které se vám líbí a nelíbí, tak všechny tyto věci budete udržovat blízko sebe. A zákon přitažlivosti vám bude neustála dodávat příležitosti všechny tyto věci prožít. Ale když si budete selektivně vybírát věci, které na tomto člověku máte nejraději, tak se vám budou tyto věci více objevovat, zatímco věci, na které se nezaměřujete, začnou mizet...............

Neviditelným vláknem jsou spojeni ti, jimž je souzeno se setkat

22. července 2016 v 7:31 | http://www.pronaladu.cz


Nepřicházíme na tento svět jen sami o sobě, i když na první pohled by se mohlo zdát, že narození je nový počátek, nepopsaný list papíru. Nové možnosti, nová setkání, nové vědomosti. Proč ale potom, jak dospíváme, sílí v hloubi naší duše vědomí, že někde na tomto světě je člověk, který se nám velmi podobá, přesněji řečeno, ne podobá, ale je nám nesmírně blízký a nevyhnutelně se s ním setkáme? Je nám bližší než rodiče, než ti nejbližší přátelé a zároveň je pro nás největší hádankou ve Vesmíru. Je někde tam, za hranicí rozumu, předurčený, jediný a skutečný.
A po cestě života jdeme s neodbytnou myšlenkou, že někde tady už už na něj narazíme. Možná už za nejbližším rohem, možná za týden anebo za těch nejneuvěřitelnějších okolností. Všechno se může stát. A zároveň potkáváme po cestě i jiné lidi. Zajímavé, hezké, přitažlivé. Hormony vyvádějí, city kypí a nikdo nic nenamítá. Zdá se, že by to mohla být i láska. Skoro opravdová.

Přejde však nějaký čas a s ním se navrací pocit, že něco není, jak má být. Ten malý maják v hrudi, který nás neustále táhne hledat toho jednoho, nezmizel. A dává nám najevo, že ten vedle nás není ten pravý. Cesta života nás láká dál, kamsi do neznáma, kde možná je skutečně On. A nový člověk, nové setkání… Nový obrat citů. A zase mimo…
Čím delší cestu ujdeme, tím méně víry v to setkání nám zbývá. Ozývají se pochyby. Existuje vůbec ten, koho hledám?

Právě tehdy, když se vzdáme všech pokusů ho hledat, když se zcela smíříme s faktem, že ten druhý zkrátka neexistuje, když to úplně vzdáme a přijmeme jako stav věcí vůbec a svou samotu zvláště… Tehdy se neviditelné vlákno napne a vysílá signály tomu druhému. A události se dávají do pohybu. Sejdou se dvě samoty, které už ztratily jakoukoli víru, že se najdou.

Kouzelným neviditelným vláknem jsou spojeni ti, jejichž cesty se mají protnout. Najdou jeden druhého až když porozumí podstatě svobody a samoty, až moudrost převáží nad hloupostí a smíření nad tvrdohlavostí.
Setkají se. Čistí, upřímní, rovní, připraveni milovat a dávat a být ještě lepší. Protože dva jsou více než jeden. Ve dvou jsou silnější. City i moudrost se znásobují a mají před sebou celou věčnost k experimentování. Jejich setkání jim přináší nové možnosti. Takové, jaké lze najít jenom ve dvojici. A svět jim zatleská, protože podobné svazky s sebou vždycky nesou světlo a poznání pro všechny okolo.

Vzdálenosti, lidé, ani žádné okolnosti jim nemohou zabránit v naplnění jejich poslání. Setkali se. To hlavní se tedy už stalo. Všechno ostatní je jenom otázkou času. Hlavní je si pamatovat, že skutečná láska není jiskrou v ohni života. Je sama ohněm. A v jeho plameni shoří vše, co by jim bránilo být spolu.
Kouzelným neviditelným vláknem jsou spojeni ti, jimž je dáno se sejít.Tím vláknem je Opravdová Láska.

Soleil
 
 

Reklama